Evropská unie v rámci plnění klimatických cílů vyplývajících z programu Fit for 55, jako součást širší strategie Zelené dohody pro Evropu (Green Deal), zavádí nový systém obchodování s emisními povolenkami, označovaný jako EU ETS 2. Tento systém se na rozdíl od dosavadního režimu EU ETS 1, který se vztahuje především na průmyslové emise, nově rozšíří na sektor domácností a silniční dopravy.
Analýza se zaměřuje na ekonomické dopady tohoto opatření na běžnou českou domácnost a vychází z aktuálních tržních údajů, predikcí renomovaných evropských institucí a veřejně dostupných modelových výpočtů. Výsledky ukazují, že zavedení systému občanských povolenek bude pro průměrnou českou domácnost znamenat roční nárůst výdajů až o 83 000 Kč, a to již mezi lety 2027 a 2030. Možné navrhované zpřísnění Zelené dohody pro Evropu by navíc mohlo tyto náklady ještě zvýšit. Regulační mechanismus, mající cenu povolenek držet v žádoucích mezích, přitom nemusí dostatečně účinný, aby excesivní ceně zabránil. Části domácností, těm sociálně zranitelnějším, ovšem od vysokých nákladů spjatých s povolenkami uleví Sociální klimatický fond.
Úvod
Evropská unie v rámci své klimatické strategie Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) a konkrétně prostřednictvím programu Fit for 55 směřuje k zásadnímu rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami. Od roku 2027 má vstoupit v platnost druhý emisní systém – EU ETS 2, který se na rozdíl od stávajícího systému EU ETS 1 nebude vztahovat pouze na velké průmyslové provozy, ale i na emise pocházející ze spalování paliv v sektoru dopravy a domácností, ale například i menších průmyslových podniků a provozů. Tato takzvaná občanská povolenka, někdy také označovaná jako „povolenka pro domácnosti“, znamená zásadní rozšíření zpoplatnění emisí na širokou veřejnost.
Zatímco stávající systém EU ETS 1 pokrývá přibližně 40 % emisí EU, nový systém EU ETS 2 zvýší tento podíl výrazně, a to za cenu znatelného zvýšení nákladů na život u domácností, které využívají fosilní paliva pro dopravu nebo vytápění, k tomu zesílí obecné inflační tlaky. Cílem této analýzy je na základě dostupných dat, tržních očekávání a predikcí renomovaných institucí kvantifikovat reálný finanční dopad zavedení EU ETS 2 na běžnou českou domácnost v období let 2027 až 2030.
1. Aktuální tržní cena emisní povolenky a rozdíl oproti oficiálnímu stropu
Ke dni 16. září 2025 dosáhla cena termínového kontraktu na emisní povolenku EU určenou pro domácnosti pro rok 2027 na londýnské burze ICE hodnoty 87,80 eura za kus (viz ICE, 2025). Tato cena je citelně vyšší než takzvaný cenový strop EU, který je stanoven na 45 eur za tunu emisí v cenách roku 2020. Po započtení inflace odpovídá tento strop přibližně 59 eurům za tunu emisí v cenách roku 2027, jak vyplývá z predikce nizozemské banky ABN Amro (viz ABN Amro, 2025).
Tržní cena kontraktu tak inflačně neupravený strop, 45 eur, překračuje o více než 95 %, inflačně upravený strop pak o takřka 49 %, což lze oboje interpretovat jako silný signál nedůvěry investorů v to, že Evropská komise bude schopna cenový strop dodržet, a přitom zároveň plnit své emisní cíle. Pokud by Evropská unie chtěla strop zachovat, musela by podle odborných institucí ustoupit ze svých závazků v rámci Green Dealu, neboť nízké ceny emisí by nevedly k dostatečnému tlaku na dekarbonizaci.
2. Akademické a odborné predikce vývoje cen
V odborných a akademických kruzích již delší dobu panují pochybnosti ohledně možnosti udržení nízkého cenového stropu. Mnozí odborníci zpochybňují reálnou dosažitelnost stanoveného stropu, na nějž se často odkazují i mnozí čeští politici.
Například Univerzita v Kolíně nad Rýnem v dubnu 2025 publikovala analýzu (viz EWI, 2025), podle níž je nerealistické očekávat, že by cena povolenky druhého typu, EU ETS 2, klesla pod 250 eur za tunu emisí, pokud má být zajištěno plnění cílů Fit for 55. Tato cena má být podle výpočtů dosažena ještě před rokem 2030. Studie zároveň upozorňuje, že nižší ceny by znamenaly nedostatečné ekonomické signály pro přechod domácností na nízkoemisní technologie.
Podobné závěry vyplývají i ze studie Postupimského institutu výzkumu klimatických vlivů (Potsdam Institute for Climate Impact Research (viz PIK, 2025)), která uvádí různé scénáře vývoje cen emisních povolenek EU ETS 2 k roku 2030 (v cenách roku 2022). Mezi nimi se nachází i výrazně nižší odhad Evropské komise (v grafu níže označený jako „COM“). Graf níže dále zachycuje například to, že Podle European Climate Foundation („ECF“) musí stát povolenka EU ETS 2 v průměru necelých 200 eur (opět v cenách roku 2022). Dle týmu vědců převážně z Institutu pro světovou ekonomiku v německém Kielu to musí být necelých 180 eur (viz „Rickels et al.“; taktéž v cenách roku 2022). Konečně, podle vědců Projektu Kopernikus, který financuje německá vláda, to musí být v průměru dokonce necelých 300 eur (viz „Abrell et al.“; taktéž v cenách roku 2022).
Zohledníme-li scénáře, jež graf zachycuje, včetně zmíněné nejnovější predikce Univerzity v Kolíně nad Rýnem (není součástí grafu), dostáváme po zprůměrování hodnotu přibližně 220 eur za povolenku v cenách roku 2022. Po započtení inflace odpovídá tato cena hodnotě přibližně 262 eur v roce 2027.
Zdroj: Potsdam Institute for Climate Impact Research (PIK). Carbon prices on the rise? Shedding light on the emerging second EU Emissions Trading System (EU ETS 2). https://publications.pik-potsdam.de/rest/items/item_32144_1/component/file_32191/content
3. Dopady na ceny pohonných hmot
Jedním z hlavních kanálů, kterým nové povolenky ovlivní domácnosti, jsou ceny pohonných hmot. Podle výpočtů České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (viz ČAPPO, 2025) způsobí povolenka ve výši 45 eur/tunu CO₂ zvýšení ceny benzínu a nafty o 3,20 Kč na litr včetně DPH. Každé další zvýšení o 10 eur zvyšuje cenu o 0,71 Kč/litr.
Při ceně povolenky upravené o inflaci na 59 eur za tunu emisí by se cena paliva zvýšila o 4,20 Kč/l. V případě predikované ceny 262 eur za tunu by nárůst činil přibližně 18,60 Kč/l oproti současnému stavu.
Průměrná cena pohonných hmot v ČR byla v lednu až červnu 2025 35,20 Kč/l, jak plyne z dat společnosti CCS. Po zavedení EU ETS 2 a při dosažení zmíněné cenové úrovně povolenky by cena za jinak stejných podmínek stoupla až na 53,80 Kč/l. Domácnost, která spotřebuje ročně průměrných cca 975 litrů paliva, by tak místo dosavadních 34 300 Kč ročně vydala přibližně 52 500 Kč, tedy o zhruba 18 000 Kč více.
4. Dopady na ceny vytápění v domácnostech
Druhým hlavním kanálem dopadu EU ETS 2 je vytápění domácností, především těch využívajících zemní plyn nebo uhlí. Podle údajů serveru Fakta o klimatu způsobí povolenka ve výši 250 eur/tunu zvýšení ceny tepla o 1 250 Kč za MWh (viz Peníze.cz, 2025).
Zdroj: Tabulka serveru Peníze.cz. https://www.penize.cz/vlastnictvi-nemovitosti/473942-nova-emisni-dan-zdrazi-benzin-i-topeni-kolik-si-priplati-domacnosti
Pro domácnost vytápěnou zemním plynem s roční spotřebou 25 MWh to znamená nárůst nákladů o 31 250 Kč, po inflačním přepočtu přibližně 33 000 Kč ročně v cenách roku 2027.
U domácnosti vytápějící uhlím, která ročně spotřebuje cca 5,5 tuny uhlí, bude roční nárůst nákladů činit přibližně 105 000 Kč v cenách roku 2027.
Podle dostupných dat využívá 85 % domácností s fosilním vytápěním plyn a 15 % uhlí. Při těchto vahách činí vážený průměr dopadu na vytápění přibližně 44 000 Kč ročně.
5. Dopad na inflaci
Zavedení občanských povolenek neovlivní pouze přímé náklady domácností, ale přispěje také ke zvýšení celkové inflace. Například polská centrální banka v odhadech uvádí, že EU ETS 2 přidá 2 procentní body k inflaci v okamžiku zavedení (viz PAP, 2025). Dále lze očekávat, že dodatečný růst cen povolenek přidá k inflaci další 1 procentní bod ročně v letech 2028 až 2030.
Při předpokládaných výdajích běžné české domácnosti ve výši 415 000 Kč ročně v roce 2026 bude dodatečná, povolenkami EU ETS 2 vyvolaná inflace představovat nárůst nákladů o 21 000 Kč ročně.
6. Souhrn finančního dopadu
Součet všech tří hlavních složek dopadu EU ETS 2 na průměrnou českou domácnost mezi lety 2027 a 2030 je následující:
Zvýšení nákladů na pohonné hmoty: +18 000 Kč/rok
Zvýšení nákladů na vytápění (vážený průměr): +44 000 Kč/rok
Zvýšení celkových životních nákladů vlivem inflace: +21 000 Kč/rok
Celkem: 83 000 Kč ročně.
Tento dopad se týká běžné české domácnosti bydlící v rodinném domě, využívající jeden automobil a topící zemním plynem nebo uhlím. Části domácností, těm sociálně zranitelnějším, ovšem od vysokých nákladů spjatých s povolenkami uleví Sociální klimatický fond, financovaný alespoň z podstatné části z jejich výnosu. Tento fond však zřejmě nebude pokrývat všechny domácnosti, tedy ani ne ty běžné, neboť pak by nežádoucím způsobem tlumil pohnutky k plošnému přechodu domácností na nízkoemisní technologie.
7. Zpřísnění Zelené dohody
Evropská komise letos v červenci představila plán, který má Zelenou dohodu pro Evropu zpřísnit. Záměrem je do roku 2040 redukovat emise o 90 procent v porovnání s rokem 1990.
Letos v březnu Oxfordský institut pro energetická studia publikoval studii Decarbonisation in Europe: Modelling Economic Feasibility and the Glidepath for Gas (viz Oxford, 2025). Její autor, Kong Chyong, v ní dospívá k ústřednímu závěru: pokud by se měl takové zpřísňující záměr Evropské komise naplnit, bude roku 2040 činit náklad dodatečného snížení emisí hned 17 246 eur za vypuštěnou tunu oxidu uhličitého či ekvivalent. To je v přepočtu dle kursu k 31. červenci 2025 dnešního kursu zhruba 424 000 korun.
Samozřejmě, náklad dodatečného snížení emisí ještě nutně nepředstavuje přímo cenu povolenky, ta je od něj však odvozena. Středobodem ekonomické teorie emisních povolenek je totiž to, že na plně funkčním trhu s povolenkami firmy a podniky, případně také domácnosti, jednají tak, že se dodatečný náklad snížení emisí srovnává s cenou povolenky (viz např. Hinterman (2012). Pokud totiž například firma shledá, že dodatečné snížení emisí o jednotku ji vyjde levněji než pořízení povolenky, uskutečňuje zisk tím, že emise sníží, načež nemusí odpovídající povolenku nakupovat, případně – pokud je má v zásobě – ji může prodat. Jestliže naopak vyjde povolenka levněji, než odpovídá nákladu dodatečné redukce emisí, firma pořídí povolenku. Jinak by ji čekaly sankce, případně dokonce vynucené ukončení podnikání. Výsledkem tak je plošný proces arbitráže, kdy se v každém časovém okamžiku agregovaný náklad dodatečného snížení emisí všech firem na trhu srovnává s cenou povolenky.
V praxi však trh plně funkční nebývá. Třeba proto, že pro některé firmy může být snížení rozsahu výroby, a tedy emisí, což je vedle modernizace další cesta k požadované dekarbonizační metě, nákladnější než hrozící sankce. Firma tak raději akceptuje sankce, než by požadovaným způsobem dekarbonizovala.
I tak však náklad dodatečného snížení emisí představuje aproximaci ceny povolenky. Z čehož plyne, že během patnácti let se cena povolenky má vyšplhat ze současných v přepočtu zhruba 1800 Kč (platí pro povolenky EU ETS 1, k 31. červenci 2025) do statisícových hodnot, potenciálně do blízkosti zmíněné sumy 425 000 Kč, měl-li by být plněn záměr Evropské komise zpřísňující Zelenou dohodu pro Evropu. Nárůst v řádově obdobném rozsahu by se pravděpodobně týkal i povolenek EU ETS 2.
Potenciálně značných nákladů zpřísnění Zelené dohody si všímá také Silvester van Koten z CERGE, které je společným pracovištěm Univerzity Karlovy a Ekonomického institutu České akademie věd. Ve své letošní červencové studii s názvem The EU ETS is unprepared for 2040 and beyond (van Koten, 2025) konstatuje, že nový plán Evropské komise na snižování emisí představuje hrozbu „excesivně vysokých cen povolenek a (…) excesivně vysokých nákladů dodatečného snížení emisí a také celospolečenských ekonomických nákladů.“
Proč podle van Kotena mají jím zmíněné náklady vystoupat tak vysoko? Ze dvou zásadních důvodů.
Zaprvé, uvedené zpřísnění Zelené dohody předpokládá bezpříkladně hlubokou dekarbonizaci, přičemž závisí na mnoha okolnostech, jejichž naplnění je zatím nejisté. Například se opírá o přesvědčení, že vývoj nových dekarbonizačních technologií typu zeleného vodíku se bude odehrávat optimálně, stejně jako navyšování jejich faktické kapacity. A to navzdory tomu, že zatím jejich rozvoj spíše zaostává za původně předpokládaným harmonogramem.
Za druhé proto, že regulační mechanismus, mající cenu povolenek držet v žádoucích mezích, není dostatečně účinný, aby excesivní ceně zabránil. Tento mechanismus, takzvaná rezerva tržní stability nebo mechanismus pro stabilizaci trhu (MSR), má – například – uvolnit určité množství nových povolenek, jestliže je jejich cena příliš vysoká. Jenže pokud se třeba firmy v očekávání růstu ceny povolenek těmito povolenkami předzásobují, aniž by je zatím uplatňovaly, přechodně se může jevit, že povolenek je na trhu příliš. Mechanismus pro stabilizaci trhu tak část povolenek z trhu stáhne. Takže ve výsledku růst cen povolenek ještě zesílí. Mechanismus stabilizace se tak stává spíše „mechanismem destabilizace“, neboť již tak vysokou cenu povolenky ještě zvedá. Mechanismus stabilizace trhu také není konstruován tak, aby reagoval přímo na cenu povolenky. Reaguje pouze na jejich počet v oběhu, a to ještě jen nedokonale. Ve výsledku tak není s to účinně bránit excesivně vysoké ceně povolenek. A ani jejich sice postupnému, ale zato rozsahem zásadnímu cenovému vzrůstu.
Závěr
Zavedení systému EU ETS 2 přinese zásadní navýšení životních nákladů českých domácností, a to již mezi lety 2027 a 2030. Reálný finanční dopad může podle dostupných tržních a akademických dat činit až 83 000 Kč ročně. Tento nárůst zahrnuje jak přímé dopady na ceny pohonných hmot a energií pro domácnosti, tak i nepřímé inflační dopady vyplývající z růstu cen napříč ekonomikou.
Možné přísnění Zelené dohody pro Evropu by navíc mohlo tyto náklady ještě zvýšit, a to už do roku 2030, protože předpokládá zrychlení tempa dekarbonizace v celém období před rokem 2040. Regulační mechanismus, mající cenu povolenek držet v žádoucích mezích, přitom nemusí dostatečně účinný, aby excesivní ceně zabránil. Části domácností, těm sociálně zranitelnějším, ovšem od vysokých nákladů spjatých s povolenkami uleví Sociální klimatický fond.
Zdroj:
