V moderní politice se stále častěji setkáváme s jevem, kdy rezorty s klíčovým významem pro bezpečnost státu vede člověk, který postrádá nejen praktickou zkušenost, ale především hodnotový vztah k jejich poslání. Ministerstvo vnitra má chránit občany, zajišťovat vnitřní stabilitu a podporovat schopnost společnosti čelit hrozbám. Místo toho se v posledních letech prosazuje trend, kdy je civilní obrana vyměňována za legislativní inženýrství a vztah ke zbrani v rukou odpovědného občana je nahrazován preventivním podezřením.
Zkrácení lhůty povinných lékařských prohlídek, rozšíření pravomocí policie při preventivním odebrání zbraně, hlášení „podezřelých“ nákupů – to vše jsou kroky, které ve svých důsledcích oslabují důvěru mezi občanem a státem. Legální držitel zbraně se stává objektem systematické kontroly, nikoli partnerem ve společné odpovědnosti za obranu.
Historie ukazuje, že podobné přístupy nejsou nové. V posledních dekádách se ministři vnitra opakovaně stávali protagonisty kauz, které podrývaly důvěru v tento důležitý rezort:
„Rumová aféra“ (1993) – organizovaný zločin spojený s nelegálním obchodem ve východních Čechách, do jehož vyšetřování zasahovala i politická sféra. Pomalu řešené, bez jasné politické odpovědnosti.
Zemanův kufřík (1996) – aféra kolem údajných zpravodajských manipulací a sledování opozičních politiků. Do případu se zapojila BIS i vedení ministerstva, důvěra ve spravedlivé řízení státu byla výrazně narušena.
František Bublan / Ivan Langer (2000) – ve stínu zůstává reorganizace policie, nástup marketingových hesel bez hlubší koncepce. Výsledkem byla polarizace a rozklad uvnitř samotných složek.
Jana Nagyová a Vojenské zpravodajství (2013) – politická objednávka sledování civilní osoby, zneužití zpravodajské složky, konec kabinetu premiéra.
Trafiky pro exposlance (2013 a dál) – korupční praktiky spojené s dohodami výměnou za loajalitu, černý stín na politickou odpovědnost celého vládního aparátu.
Jan Hamáček (2018 – 2021) – nejasné okolnosti kolem plánované cesty do Moskvy v době kauzy Vrbětice. Nedůvěra vůči jeho motivacím i komunikaci poškodila obraz rezortu jako garanta národní bezpečnosti.
Vít Rakušan (2021 – současnost) – restriktivní návrhy vůči legálním držitelům zbraní, snaha o centralizaci a prevenci na úkor důvěry veřejnosti. Kauza přijetí daru v bitcoinech od osoby s kriminální minulostí v gesci jiného rezortu, bez viditelné reakce či tlaku na odpovědnost, podkopává deklarovanou důvěryhodnost a integritu současného vedení.
Když se v této atmosféře objeví aféry typu darů od osob s kriminální minulostí a údajní strážci zákona zůstávají zticha, působí to už nejen jako pokrytectví, ale jako hluboká hodnotová dezorientace. Toleruje-li stát mincemi vykoupené provinění, ale podezírá vlastního občana s čistým trestním rejstříkem, pak se už nebavíme o spravedlnosti, ale o simulakru správy věcí veřejných.
Rezort vnitra má být veden lidmi, kteří chápou, že bezpečnost státu není řešitelná pouze prostřednictvím technologií a předpisů, ale že je nutné vycházet z principu subsidiarity, aktivně budovat schopnosti bránit se, a stavět na důvěře mezi vládou a občanem – a zejména v případě jejího nedostatku usilovat o obnovu a posilování této důvěry. Kdo tuto rovnováhu nedokáže udržet, ať se raději věnuje řízení dopravního provozu. Tam světýlka blikají ryze podle pravidel.
Autor je tiskovým mluvčím Koruny České (Monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)
° ° °
