D. TOLAR
Podle americké filozofky a spisovatelky Ayn Rand je kapitalismus jediný systém, který ke svému pokroku nepotřebuje, aby se někdo obětoval pro toho druhého. Respekt k osobním svobodám jednotlivce z něj činí jediné morální uspořádání společnosti.
Ayn Rand utekla z rodného Ruska do USA po první světové válce. Ve svých esejích a díle obhajovala svobodu jednotlivce jako nejdůležitější hodnotu ve společnosti.
Na obhajobu kapitalismu napsala v polovině minulého století:
Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.
Pokrok bez obětí
Obrovský pokrok, kterého kapitalismus dosáhl v krátkém časovém období, a velkolepé zlepšení podmínek existence člověka na zemi je historicky známé. Není možné je skrýt ani zatemnit propagandou nepřátel kapitalismu. Speciální pozornosti si ale zaslouží fakt, že tohoto pokroku bylo dosaženo bez nutnosti něco nebo někoho obětovat.
Pokroku nelze dosáhnout nuceným strádáním nebo odsáváním nějaké nadprodukce ze strádajících obětí. Pokrok může vzejít pouze z individuálního nadbytku, z práce, energie a tvůrčí nadprodukce těch lidí, jejichž schopnosti dokáží vyprodukovat více, než vyžaduje jejich osobní spotřeba. Jsou to lidé, kteří jsou intelektuálně schopni hledat nové postupy, zdokonalovat ty známé a postupovat kupředu.
V kapitalistické společnosti, kde takoví lidé mohou svobodně fungovat a riskovat vlastní kůži, je pokrok normální a přirozený.
Kolektivismus
Alternativou je kmenová kolektivistická společnost, kde všichni lidé házejí své úsilí a jeho výsledky do kmenového bazénu a pak hladově čekají u jeho okraje. Nejvěrnější kopií takového systému je Sovětský svaz. Na jeho začátku přikazovali sovětští vládci svým poddaným, aby byli trpěliví, že oběti, které je nutné přinést na oltář industrializace, jsou jen dočasné. Dodnes není Sovětský svaz schopen uživit vlastní lid. Historie kapitalismu je odlišná.
Americký blahobyt nevznikl, protože se lidé obětovali na oltář obecného blaha. Vytvořili jej svobodní lidé, kteří sledovali vlastní zájmy a přitom uplatňovali své produktivní schopnosti. Nenutili ostatní občany k hladovění, aby v Americe mohl vzniknout průmysl. Každý nový stroj, který vymysleli , nebo každý vědecký objev umožnily dávat lidem lepší práci za vyšší mzdu a levnější zboží.
Příčina a následek
Není ale možné obracet příčinu a následek. Dobro, které v zemi vzniklo, bylo umožněno právě tím, že nebylo nikomu vnucováno jako morální cíl nebo povinnost. Obecné blaho bylo důsledkem, jeho příčinou bylo právo člověka usilovat o vlastní blahobyt. Právě toto právo je morálním ospravedlněním kapitalismu, ne vzniklý blahobyt.
Je morálně nemravné považovat blahobyt za nějaký anonymní společný produkt a mluvit o jeho přerozdělování. Názor, že bohatství je výsledkem nějakého kolektivního procesu, mohl být adekvátní v pravěké džungli, kde si horda divochů stavěla z kamenů příbytek. Každý, kdo byl někdy v roli zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo kdo sám poctivě pracoval, ví, jak zásadní roli hrají schopnosti, inteligence a soustředěná kompetentní mysl. Platí to pro všechny druhy práce, od těch nejsložitějších až po ty jednoduché.
Role inteligence
Altruismus se snaží připravit inteligenci o její zaslouženou odměnu tvrzením, že je morální povinností se obětovat pro potřeby druhého, a teorie o kmenovém uspořádání popírá existenci inteligence při tvorbě bohatství.
Všimněte si, jak zřídka je při kritice kapitalismu diskutována otázka lidské inteligence. Problémem kapitalismu je, že nikdy neměl svoji filozofickou základnu. Byl posledním a nekompletním produktem Aristotelova vlivu. Morální podstata kapitalismu ani jeho filozofické principy nebyly nikdy pochopeny a řádně definovány.
Morální systém
Kapitalismus nemůže přežít v kultuře altruismu a sebeobětování. Žádný společenský systém nemůže přežít bez morální základny. Klasičtí ekonomové se snažili o ospravedlnění kapitalismu na základě toho, že zajišťuje „nejefektivnější alokaci zdrojů” a nejlepší způsob, jak dosáhnout obecného dobra.
Ale morální ospravedlnění kapitalismu nespočívá v dosažení obecného dobra. Obecné blaho nebo veřejný zájem jsou nedefinované a nedefinovatelné koncepty. Veřejnost je součet individuálních lidí. Obecné blaho je nesmyslný pojem, jehož jediný možný význam může být součet blahobytu jednotlivých lidí. V takovém případě nemůže sloužit jako morální kritérium, protože nechává otevřenou otázku, co je blaho jednotlivých lidí a jak se určuje.
Přesto je pojem obecné blaho používán právě pro svůj neurčitý, nedefinovatelný charakter, který neslouží jako morální vodítko, ale pomáhá se morálce vyhnout.
Morální ospravedlnění kapitalismu spočívá v tom, že to je jediný systém, který chrání a respektuje práva jednotlivce.
Největší díl viny na současné situaci nenesou kolektivisté. Největší podíl mají lidé, kteří nemají odvahu obhajovat jediný morální systém v lidské historii, kapitalismus, právě proto, že je morální.
Tolik Ayn Rand.
Post scriptum
Vznešené teorie o tom, že je možné vyřešit společenské problémy přerozdělováním bohatství, zatajují jednu velice podstatnou věc.
Jediné bohatství, které lze přerozdělit, je to, které už někdo vytvořil. To, které nevznikne, přerozdělit nelze.
Nikdo nedokáže spočítat bohatství, které nebylo vytvořeno, protože pro jeho tvorbu nebyly podmínky. Proto je argumentace proti přerozdělování obtížná. Každý vidí, co může sebrat hned, a nikdo nechce přemýšlet o tom, co nikdy nevznikne.
Zkušenosti Švédska hovoří jasně. Ještě v roce 1975 bylo Švédsko na čtvrtém místě v žebříčku nejbohatších států světa. Po dvaceti letech flirtování se socialistickými myšlenkami kleslo na třinácté místo. Sociálně demokratický ministr financí Švédska prohlásil v roce 2002, že „kdyby Švédsko udrželo od roku 1970 průměrné tempo růstu ostatních zemí, byly by celkové zdroje o tolik větší, že by to pro každou domácnost znamenalo měsíčně o 2 700 dolarů navíc”.
D. Tolar
The post K dosažení blahobytu není nutné nikomu nic brát first appeared on .
