Dlouhodobí čtenáři ví, že svět nepovažuji za multipolární, neboť základní globalistickou agendu podporuje většina zemí světa.
Ať už jde o zavádění Agendy 2030, digitální ID, CBDC, systémy sociálních kreditů, výstavbu 15minutových a chytrých měst, sbírání bodů ESG nebo podporu politiky OSN, drtivá většina zemí vede svoji politiku velmi podobným směrem, bez ohledu na základní ideologickou platformu.
Některé další agendy (LGBTQ, klimatická, výměna obyvatel, depopulace) jsou potom cíleny zejména na určité části světa. Nicméně ty hlavní, jejichž cílem je ukončení hotovosti, zavedení jednotné digitální měny a jedné světové vlády, se snaží plnit země napříč světem.
Na nedávné akci Euroasijská hospodářská unie, vedená Vladimirem Putinem a vytvořená podle vzoru Evropské unie, prokázala, že posiluje své vazby na Organizaci spojených národů.
Je to jen jeden z regionálních integračních projektů po celém světě, které se snaží napodobit Evropskou unii, i když zatím ani jeden nedošel k takové integraci a likvidaci suverenity jako EU.
Proč chtějí, aby se země integrovaly, takzvaně „sdílely suverenitu“ a aby jim diktoval nevolený orgán podobný Evropské komisi?
V 70. letech 20. století zpráva pro Římský klub navrhovala rozdělení světa do 10 regionů.
Mohla by být regionální integrace součástí dlouhodobého plánu na posun světa směrem ke globální správě věcí veřejných? A kam to povede?
Euroasijská hospodářská unie: Ruská Evropská unie
Euroasijská hospodářská unie (EAEU) je integrovaný jednotný trh pěti postsovětských států. Podporuje volný trh se zbožím, službami, kapitálem a pracovní silou mezi svými členskými státy: Ruskem, Běloruskem, Kazachstánem, Arménií a Kyrgyzstánem.
Dne 2. října si EAEU připomněla své 10. výročí významnou akcí „Dny Euroasijské hospodářské unie (EAEU)“ v Paláci národů , evropském sídle Organizace spojených národů v Ženevě ve Švýcarsku.
Ačkoli kořeny EAEU sahají do Společenství nezávislých států , které vzniklo v roce 1991, v roce rozpadu Sovětského svazu, smlouva o EAEU byla formálně podepsána až v květnu 2014. Rusko, Bělorusko a Kazachstán byly zakládajícími signatáři smlouvy, která vstoupila v platnost v lednu 2015.
Arménie a Kyrgyzstán k ní přistoupily později v témže roce.
EAEU nemá status členského státu OSN, přestože je pod dohledem a alespoň do určité míry kontrolována OSN. Čtvrteční akce Dny EAEU se konala v OSN, což naznačuje, že se jednalo o akci iniciovanou OSN a aktivně se jí účastnily organizace OSN.
Tisková zpráva běloruského ministerstva zahraničních věcí uvádí:
Na akci „Regionální hospodářská integrace EAEU: Výsledky za 10 let a perspektivy partnerství“ byla účast vedoucích představitelů Euroasijské hospodářské komise a diplomatických misí euroasijské pětky – Arménie, Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Ruska – doplněna příspěvky vedoucích představitelů a expertů příslušných mezinárodních organizací, včetně Evropské hospodářské komise OSN, Světové obchodní organizace, Konference OSN o obchodu a rozvoji, Mezinárodní organizace pro migraci, Mezinárodní organizace práce a Světové organizace duševního vlastnictví.
V Ženevě se konalo zahájení „Dnů Euroasijské hospodářské unie (EAEU)“ , Ministerstvo zahraničních věcí Běloruské republiky, 3. října 2025
Pokud výše uvedené není dostatečně přesvědčivé, stálý zástupce OSN pro Rusko uvedl:
Dnešní setkání nejen demonstruje výhody účasti jednotlivých zemí v EAEU a jejím efektivním integračním modelu, ale také poskytuje vynikající příležitost k diskusi o možnostech zintenzivnění a prohloubení interakcí Unie s mezinárodními organizacemi se sídlem v Ženevě.
V současné době platí memoranda o porozumění a spolupráci s Evropskou hospodářskou komisí OSN a Konferencí OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) a odpovídající plány spolupráce na období 2024–2026 se úspěšně realizují.
Projev velvyslance Gennadije Gatilova na kulatém stole v rámci „Dnů EAEU“ v kanceláři OSN v Ženevě , Stálá mise Ruské federace při OSN v Ženevě, 2. října 2025
Cílem je, aby EAEU vytvořila společný trh podobný EU. Má své vlastní instituce, které odrážejí instituce EU, včetně Euroasijské hospodářské komise v Moskvě jakožto regulačního orgánu a Soudu Euroasijské hospodářské unie se sídlem v Minsku.
„Typ technokratické infrastruktury a společného trhu, který je základem EU – a který se EAEU snažila replikovat – však stále plně neexistuje,“ uvedl Chatham House .
Stručně řečeno, EAEU je vytvořena podle vzoru EU, ale má před sebou ještě kus cesty. To je plán, před kterým David Skripač varoval před dvěma lety v rozhovoru pro Geopolitics & Empire .
Poté, co uvedl příklady, které ukazují, že Vladimir Putin nejedná proti globalistické agendě, jak se někteří domnívají, ale „drží krok a stoprocentně se s globalisty shoduje,“ Skirpac zmínil EAEU, v jejímž čele stojí Putin.
EAEU si podle něj bere EU za vzor.
Hrvoje Morićhow, moderátor pořadu Geopolitika a impérium , poukázal na to, že EAEU není jediným svazkem, který si bere EU za vzor.
Podle Morićhowa v posledních letech různí jihoameričtí političtí vůdci volali po vytvoření Unie jihoamerických národů (USAN), někdy označované jako Jihoamerická unie, podle modelu EU.
Není třeba dodávat, že EU a její sloučení kontinentu pod jednou vlajkou je globalisty vnímána jako zářný příklad nového světového řádu.
Rada pro zahraniční vztahy potvrzuje Morićhowa. V roce 2010 Rada pro zahraniční vztahy zveřejnila esej napsanou Fraserem Cameronem, která hodnotila „vyhlídky Evropské unie jako modelu pro regionální integrační úsilí po celém světě.“
Cameron napsal:
Základní zásadou EU je ochota sdílet suverenitu a fungovat prostřednictvím silných společných institucí.
Mimo Evropu proběhlo několik pokusů o dosažení regionální integrace – včetně Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Africké unie (AU), Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) a Mercosuru v Jižní Americe – ale všechny selhaly v dosažení čehokoli, co by se podobalo EU.
ASEAN je v tomto úsilí nejpokročilejší a pravidelně vysílá delegace do Bruselu, aby se seznámily se zkušenostmi EU; ASEAN však zůstává striktně mezivládním orgánem a zatím neexistují žádné známky zájmu o sdílení suverenity.
Ty však nebyly patrné ani v dobách, kdy byla EU Evropským hospodářským společenstvím (EHS).
Podobná situace je i jinde: žádný jiný regionální orgán se EU ani zdaleka neblíží, pokud jde o politickou ani ekonomickou spolupráci, natož pak integraci.
Z Asie, Afriky, Blízkého východu a Jižní a Střední Ameriky zaznělo nespočet prohlášení o žádoucnosti užší spolupráce a dokonce integrace, ale historie ukazuje, že rétorika nebyla doprovázena činy.
Evropská unie jako model regionální integrace od Frasera Camerona, Rada pro zahraniční vztahy, září 2010
Termín „sdílení suverenity“ zní jako jiný způsob, jak vyjádřit „regionální správu věcí veřejných.“ Cameron konkrétně neuvádí, proč jsou regionální integrace nebo „sdílení suverenity“ nezbytné.
Světová banka říká : „Regionální integrace pomáhá zemím překonat rozdíly, které brání toku zboží, služeb, kapitálu, lidí a myšlenek.“
Zdá se, že Světová banka spíše nabízí výmluvy než důvody. K dosažení toho, co Světová banka tvrdí, je potřeba pouze spolupráce, nikoli regionální správa věcí veřejných, kde země předávají svou suverenitu nevolenému orgánu podobnému Evropské komisi.
Nicméně v roce 2017 se Skupina Světové banky zapojila do 130 projektů zaměřených na regionální integraci.
Regionální integrace Skupina Světové banky
Kniha z roku 2011 s názvem „ Regionální integrace, hospodářský rozvoj a globální správa věcí veřejných, “ která zmiňuje dlouhý seznam přispěvatelů, včetně zaměstnanců Světové banky a Organizace spojených národů, je ohledně důvodů regionální integrace upřímnější než Světová banka. V knize se uvádí:
Tato kniha zkoumá ústřední otázku dnešní světové ekonomiky: roli regionální integrace pro hospodářský rozvoj a globální správu věcí veřejných.
Zajímavou otázkou, která je zkoumána v části II, ale také v posledních dvou částech této knihy, je, zda regionální integrace zlepšuje, nebo blokuje rozvoj lepších struktur globální správy.
Regionální integrace se tedy ve skutečnosti týká globální správy věcí veřejných.
10 ekonomických regionů: Lidstvo v bodě obratu
V roce 1975 zveřejnil Římský klub zprávu s názvem „ Lidstvo v bodě obratu: Druhá zpráva Římského klubu. “
„Tato zpráva uvádí potřebu vytvořit ‚organickou‘ nebo skutečně vzájemně závislou společnost jako jediný způsob, jak zachránit svět před téměř ohromující světovou problematikou,“ uvádí Římský klub .
Termín „světová problematika“ zavedl Římský klub v 70. letech 20. století k popisu komplexního souboru „zásadních“ problémů – politických, sociálních, ekonomických, technologických, environmentálních, psychologických a kulturních – kterým lidstvo čelí a které je třeba řešit.
Ve své zprávě z roku 1991 s názvem „ První globální revoluce “ Římský klub popisuje problematiku jako „masivní a neuspořádanou směs prolínajících se a vzájemně souvisejících obtíží a problémů, které tvoří svízelnou situaci, v níž se lidstvo nachází.“
Římský klub se poprvé zabýval touto problematikou ve své zprávě z roku 1972 „ Meze růstu, “ která zkoumala interakce mezi populací, zemědělskou produkcí, vyčerpáváním neobnovitelných zdrojů, průmyslovou produkcí a znečištěním jako faktory omezujícími planetární růst.
„Problematika“ zahrnuje otázky, jako je změna klimatu, úbytek biodiverzity, vyčerpávání zdrojů, zhoršování životního prostředí a rizika spojená s nově vznikajícími technologiemi a nedostatečnou globální správou věcí veřejných.
Tento koncept byl použit k rámování diskusí o globální udržitelnosti a potřebě systémového myšlení k řešení těchto výzev. Jinými slovy, k řešení vnímaných globálních problémů je zapotřebí vláda jednoho světa.
Zpráva „ Lidstvo v bodě obratu “ zavedla termín „ světová re zoluce,“ který popsala jako „souvislý, komplexní a simultánní útok na vyřešení co největšího počtu rozmanitých prvků problematiky.“
Jak navrhují dosáhnout „světové rezoluce“? Jak zdůraznila Encyklopedie světových problémů:
Zpráva uvádí, že „náš cíl musí být v podstatě normativní: vizualizovat si svět, ve kterém bychom chtěli žít, zhodnotit zdroje – materiální, lidské i morální, aby naše vize byla realistická a udržitelná, a poté mobilizovat lidskou energii a politickou vůli k vytvoření nové globální společnosti.“
Vyzývá k „vytvoření světové solidarity“ (str.25) a „přetváření světové společnosti“ (str. 26) s využitím „koordinované světové strategie“ (str. 72).
Encyklopedie světových problémů – archivované informace , Unie mezinárodních asociací
Stručně řečeno, globální správa věcí veřejných pod vedením Jednotné světové vlády.
Ve zprávě „ Lidstvo v bodě obratu “ je mapa světa s názvem „Regionalizace světového systému“, která ukazuje svět rozdělený do 10 regionů (viz níže).
V dodatku II jsou zeměmi uvedenými v „Regionu 5: Východní Evropa“ Albánie, Bulharsko, Československo, Německá demokratická republika, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz:
Lidstvo v bodě zlomu Druhá zpráva Římskému klubu Mihajlo Mesarović a Eduard Pestel 1974 str. 38
Volně čitelné výtisky knihy „ Lidstvo na zlomu “ se těžko shánějí, kopii v angličtině lze stáhnout zde .
Čáry jsou překresleny, ale počet regionů zůstává stejný
Některé země navržené pro východní Evropu v regionální mapě Římského klubu již neexistují, zatímco jiné se rozdělily na dvě nebo více částí. A některé z nich byly od té doby začleněny do EU.
Bulharsko, Československo (které se od roku 1993 stalo Českou republikou a Slovenskem), Německá demokratická republika (nebo Východní Německo, které se v roce 1990 znovu sjednotilo se Západním Německem), Maďarsko, Polsko a Rumunsko jsou nyní členy Evropské unie .
V roce 1958 založilo Západní Německo spolu s pěti dalšími evropskými zeměmi předchůdce Evropské unie, Evropské hospodářské společenství (EHS).
Po znovusjednocení východního a západního Německa se Německo stalo jediným členským státem EHS. Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko vstoupily do EU v roce 2004 a Bulharsko a Rumunsko v roce 2007.
V roce 2013, poté, co se tyto další země připojily k EU, Evropská komise zveřejnila mapu světa zobrazující 10 skupin národů, 10 regionů, jako ilustraci doplňující shrnutí partnerství, která EU budovala se svými protějšky v jiných regionech.
Regiony na mapě ES (viz níže) jsou podobné, ale ne stejné jako ty, které navrhl Římský klub před 50 lety, kdy byla jiná geopolitická situace.
Kniha Pravda o konci časů se domnívala, že rozdíl je způsoben změnami ve světě v tomto období.
První mapu rozdělení na 10 regionů vytvořil Římský klub ve své zprávě z roku 1973 s názvem ‚ Regionalizovaný a adaptivní model globálního světového systému a mapa EU toto rozdělení mění jen mírně.
Níže se můžete podívat na to, jak původní mapu Římského klubu upravila Evropská komise:
Mapa světa Hospodářské a finanční záležitosti Evropská komise 21. listopadu 2013
EK poskytla další podrobnosti o regionu „východní Evropa, Kavkaz a Střední Asie“ (na obrázku výše je vyznačen nejsvětlejším odstínem modré):
Dvanáct nových nezávislých států (NIS) východní Evropy, Kavkazu a Střední Asie, které byly do roku 1991 součástí Sovětského svazu, bylo členy SNS – Společenství nezávislých států.
Tato skupina zemí zahrnuje Rusko, další tři země východní Evropy, nazývané také západní NIS (Bělorusko, Moldavsko a Ukrajina), tři kavkazské země (Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie) a pět zemí Střední Asie (Kazachstán, Kyrgyzská republika, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán).
Východní Evropa, Kavkaz a Střední Asie , Hospodářské a finanční záležitosti, Evropská komise, 21. listopadu 2013
Pokud by se taková regionální mapa na webových stránkách EU udržovala dnes, mohla by se v nadcházejících letech změnit, jelikož Moldavsko, Ukrajina a Gruzie získaly od EU v letech 2022 a 2023 status kandidátské země, což blog Evropského konsorcia pro politický výzkum „ The Loop “ označil za pozoruhodné kvůli rychlé kandidatuře zemí, které byly dříve považovány za okrajové v procesu rozšiřování EU.
Z uvedených zemí již Gruzie není zemí kandidátskou, nicméně aktuálně probíhající pokusy o puč se snaží situaci v zemi zvrátit. V Moldavsku se o „volby“ postarali nedávno a Ukrajina je celkem „jasná“ (očekávané rozdělení).
Všude, kde jsou tyto regionální hranice vytyčeny, se zdá, že existuje konzistentní základní ideologie seskupování zemí do 10 regionálních správ. Myšlenka rozdělení světa do 10 regionů připomíná proroctví zapsaná v Bibli.
Deset rohů šelmy, o nichž se mluví ve Zjevení 17, představuje deset králů. Tito králové jsou popsáni s jedním cílem: dát svou moc a autoritu šelmě, kterou je Antikrist.
„Pojď, ukážu ti soud té velké nevěstky, která sedí na mnohých vodách.“ … Viděl jsem ženu sedící na šarlatové šelmě, která byla plná rouhačských jmen, měla sedm hlav a deset rohů.“ – Zjevení 17:1,3
„Sedm hlav je sedm hor, na kterých sedí žena. Je tam také sedm králů. Pět jich padlo, jeden tam je a druhý ještě nepřišel.“ — Zjevení 17:9–10
„Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří dosud nepřijali království, ale na jednu hodinu přijmou moc jako králové se šelmou. Jsou jednoho smýšlení a dají svou moc a autoritu šelmě.“ —Zjevení 17:12–13
„Vody, které jsi viděl, kde sedí nevěstka, jsou lidé, zástupy, národy a jazyky. A deset rohů, které jsi viděl na šelmě, ty nevěstku nenávidí, zpustoší ji a obnaží, snědí její tělo a spálí ji ohněm… A žena, kterou jsi viděl, je to velké město, které kraluje nad králi země.“ —Zjevení 12:15–16,18
Zjevení 17 , Biblické centrum
Existují různé interpretace toho, o kterém „velkém městě“ se mluví ve Zjevení 17. Ale ať už je to jakékoli město, ať už se nachází sídlo moci kdekoli, jednou věcí si můžeme být jisti: bude to zlý globální systém, diktatura jedné světové vlády , která bude vládnout všem národům pomocí svého zločinného systému.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 2 Průměrně: 5 ]
