S. SPURNÝ
Volný souhrn argumentů z diskuze, která probíhá za oceánem na téma politické nenávisti, doplněný o poselství generací minulých. Protože se jedná o obecné principy, jsou platné i v Evropě.
Česká společnost je rozdělena, evropská je rozdělena, v USA taktéž. Možná zbytečně.
Normální je přesvědčovat
Zavražděný novinář Charlie Kirk dělal to, co by mělo být normální. Snažil se přesvědčit lidi argumenty. Zemřel, protože Američané zapomněli, jak se má správně nenávidět. Spisovatel Chesterton kdysi napsal, že „správný voják bojuje ne proto, že nenávidí to, co je před ním, ale proto, že miluje to, co je za ním”. Lidé mají jít do střetu ne kvůli nenávisti, ale proto, že milují svoji rodinu a ideály země, ve které žijí.
Pochodeň nenávisti
Moderní doba historický princip postavila na hlavu. Vzdělávací systém učí žáky, aby nenáviděli své oponenty místo toho, aby byli hrdí na svůj světonázor. Přeměna z definice tolerantního principu na pochodeň nenávisti učinilo z politiky bojový sport a z lidí kmenovou společnost. Univerzity se staly opakem toho, jak je anglický filozof John Newman popsal v polovině 19. století ve svém díle „The Idea of a University”:
„Na univerzitách se vytváří myšlenkový návyk, který si lidé s sebou nesou celý život a jehož znaky jsou svoboda, spravedlnost, rozvaha, umírněnost a moudrost. To bych označil za mimořádný přínos vzdělání na univerzitě.”
Selhání univerzit
Univerzity nejsou příliš politické. Jsou málo politické v klasickém významu slova „politika”. Reálná politika a život vyžadují schopnost unést jiný názor, žít v klidu a míru s někým, kdo si myslí úplně něco jiného, nebo, nedejbože, pokojně akceptovat, že člověk s jinými názory vyhrál volby a bude vládnout. Reálná politika vyžaduje schopnost argumentovat a snažit se protlačit vlastní názor v diskuzi, byť by byla sebevášnivější, ale nikdy ne za pomoci násilné cenzury.
Místo toho se univerzity staly výrobnami psychicky labilních jedinců, kteří se utvrzují ve správnosti svého názoru a neunesou, když je někdo osloví jiným zájmenem. Jejich hlavním programem je nenávist ke všemu, co je jiné. Pokud lidé věří, že nemůže existovat nic jiného než jejich morální supersvět, je dalším logickým úkolem zničit každého, kdo o tom pochybuje.
Svoboda je matka neshod
Zakladatelé USA velice dobře chápali, že ve svobodné společnosti se utvoří názorové a zájmové skupiny, jejichž postoje budou mnohdy nesmiřitelné. Otázka, zda omezit svobodu, aby nemohly vznikat nebezpečné názorové frakce, byla při vzniku USA na stole.
James Madison na ni odpověděl v pravděpodobně nejznámějším listu federalistů číslo 10. Listy federalistů tvoří soubor 85 novinových článků, jež vycházely anonymně v amerických novinách a ve kterých zakladatelé USA diskutovali o podobě ústavy nového státu. James Madison omezení svobody jednoznačně zavrhl:
„Svoboda je pro frakci tím, čím je vzduch pro oheň; potravou, bez níž okamžitě zhyne. Ale zničit svobodu, která je nezbytná pro politický život jen proto, že vede ke vzniku frakcí, by nebylo o nic menší pošetilostí, než zničit životadárný vzduch, protože dává ohni jeho destruktivní sílu.”
Andělé došli
Bez jakýchkoli iluzí píše James Madison, že podpora různých vůdců rozdělila lidstvo na strany a vyvolala vzájemnou nevraživost, která je tak silná, že k zažehnutí prudkých konfliktů stačí nicotné rozdíly. Je podle něj pošetilé se domnívat, že nějaký osvícený státník bude schopen protichůdné zájmy sladit a podřídit vášně obecnému blahu. Vláda nemůže být lepší, než jsou lidé, kteří ji vyslali spravovat zemi. Stát je nejvěrnějším obrazem lidské přirozenosti. Proto možná nejznámější odstavec z listů federalistů říká:
„Kdyby byli lidé anděly, nebylo by státu třeba. A kdyby měli andělé vládnout lidem, nebylo by třeba ani vnějších, ani vnitřních kontrolních mechanismů při výkonu státní moci.”
Jak z toho ven
Zakladatelé USA se s lidskou povahou a svobodou, která vede ke vzniku nesmiřitelných názorových skupin, vypořádali promyšlenou konstrukcí státní moci, která ponechává lidem svobodu a nabízí mechanismy moderování sporů. Pokud po volbách následuje demolice názorového proudu, který je zrovna v menšině, žádný stát nepřežije dlouho ve své svobodné podobě. Aby se tak nestalo, rozstříleli James Madison & spol. moc do všech možných koutů vládního aparátu, aby nemohla být nikde koncentrována a zneužita, a přidali jako první v historii nezávislou justici.
Vítězná frakce nemůže menšinu cenzurovat, různými způsoby ji utlačovat za pomoci státního aparátu nebo státem placených organizací či jí dokonce zabavovat majetek.
Je to těžké, ale…
Ve svobodném státě musí lidé v klidu a míru unést vládu někoho, koho nemají rádi. Místo pochodně nenávisti by měla přijít propagace jejich představy uspořádání věcí veřejných.
K tomu slouží svoboda slova, kterou si Američané dali ne do druhého nebo desátého dodatku Ústavy, ale prvního. Žádná vláda nesmí svým občanům vzít právo na to, aby se vykřičeli ze své frustrace, kritizovali jakékoli vládní kroky nebo prezentovali svůj sebepomýlenější názor. V politice neexistuje nezákonný názor, opakovaně potvrdil americký Nejvyšší soud. Je-li špatný, je snadné jej vyvrátit. Je-li blbý, nemá šanci přesvědčit mnoho lidí. To je první vzkaz generací minulých.
Druhým vzkazem je uvědomění si, že ve svobodné společnosti existují různé názory právě proto, že je svobodná. Opravdu někdo myslí, že jediným způsobem, jak zabránit rozdělení společnosti, je sjednocení všech názorů podle pravidel moudrého vůdce? Existence různých názorů zejména na kontroverzní témata neznamená, že je společnost rozdělená.
Rozdělení přináší až nepochopení toho, z jakých důvodů má být veden politický spor.
S.Spurný
The post Lidé by se měli naučit, jak se má správně nenávidět first appeared on .
