PETRA RÉDOVÁ
Tak se to stalo. Profesor klidu, muž s nehybným obličejem a výrazem trpělivého skauta, konečně oznámil, že „nastal čas předat žezlo“. Prý s pokorou. Národ si oddechl tak, že tlak vzduchu poklesl o dva hektopascaly.
Pan premiér se loučil jako vždy, distingovaně, pomalu, s tónem, který připomínal uspávací modlitbu. Připomněl, že „vedl zemi v těžkých časech“ a že jeho vláda „zachránila demokracii, euroatlantické hodnoty a možná i celý vesmír“.
Na tiskové konferenci mu prý asistent zapomněl říct, že za dveřmi už stojí občané s krabicemi od banánů, aby mu pomohli „odnést výsledky práce vlády“. Bylo toho hodně, rozpočtové díry, účty za energie a pár tisíc nových neziskovek.
„Děkuji lidem za důvěru,“ pronesl profesor, zatímco v pozadí se už balil koberec z Úřadu vlády a z okna visel transparent:
„Mission (un)accomplished.“
Na otázku novinářů, co bude dělat dál, Fiala odvětil:
„Vrátím se k tomu, co miluji – učení. Národ totiž potřebuje vzdělání.“
V sále se rozhostilo ticho. Někdo se tiše pomodlil, aby to nebyly dějiny.
A tak končí jedna éra. Éra, kdy se lidé naučili přežívat s klidem, i když jim hořela peněženka, topení i trpělivost. Éra, kdy se říkalo „musíme to vydržet“.
Ale jak pravil klasik: Když někdo konečně odejde, začíná naděje, že příště to třeba povede někdo, kdo ví, kolik stojí máslo.
FB
The post Fiala končí, aneb „skvělá jízda“ uspávače hadů first appeared on .
