ŠTĚPÁN CHÁB
Po sněmovních volbách, které snad dopadly nad očekávání (pokud se ANO, SPD a Motoristé dokážou dohodnout), přichází burácení hromu v Bruselu, který by si zasloužil také něco rozumnějšího ve vedení.
Zítra, tedy ve čtvrtek, proběhne v Evropském parlamentu další hlasování o důvěře/nedůvěře předsedkyni Evropské komise Ursuly Leyenové. Pokud by se parlament vyslovil pro nedůvěru, padla by celá komise a došlo by k její obměně. A třeba náš Síkela by z královsky placeného místečka s nesčetnými výlety do celého světa (pro něj zdarma, platí daňový poplatník) vyfičel někam za závětrnou elektrárnu a dal svatý pokoj. Jiného sekáče by pak do komise nominovala naše nová vláda.
Jenže. Už teď se tak nějak tuší a ví, že Leyenová hlasování ustojí. Hlasovat o ní chce po „krajní“ pravici před pár měsíci „krajní“ levice.
Přesto je na místě se, v případě europoslanců, zamyslet nad tím, zda skutečně jdeme jako Evropská unie správným směrem. Když se hlasovalo před pár měsíci, „pravicová“ ODS demonstrativně nehlasovala . Stále vsázela na to, že s proudem nejlépe plave právě mrtvá ryba. Politická odvaha a risk je znakem kolaborantů a ruských posluhovačů, jak mrtvé ryby nálepkují i trochu živější ryby.
A samotná ODS u sněmovních voleb poznala (doufejme), že tohle není metoda, jak politicky pracovat.
Ukážou europoslanci za ODS Vondra s Vrecionovou a Krutílkem trochu politické odvahy? Nebo budou nadále předstírat hodnotovou politiku a svým nehlasováním hlasovat pro pokračování bezčasí? U lidovce Zdechovského neočekávám nic, stejně jako u europoslanců za STAN, TOP 09 nebo Piráty. Tam je to mrtvolné plutí s proudem zapsané snad až v jejich politickém genofondu. Ale ODS by po výprasku z víkendu mohla začít hledat do prachu fialovsky zadupanou vlastní tvář.
A představím jisté blouznivé snění o nové Evropské komisi.
V její čele by mohla (a měla) stanout italská premiérka Giorgia Meloniová. Echt baba, která to má v hlavě politicky srovnané jako málokdo z evropských politiků. Racionální, pragmatická, rétoricky vychovaná k italské ráznosti.
Pamatujete si tu potupnou podívanou , když si Donald Trump zajel do Skotska na golf a mezi třetí a čtvrtou jamkou si nechal od Leyenové políbit prsten a podepsat tragicky nevýhodné smlouvy, které jsou kompletně nevýhodné pro Evropskou unii, tedy i pro ČR? Trump si prostě diktoval podmínky, přičemž Leyenovou nebral jako partnera do politického jednání, ale jako nutné byrokratické zlo, s kterým jednat musí a je mu to krajně nepříjemné.
Giorgia Meloniová by pro Trumpa byla politický partner, naslouchal by jí, spolupracoval by s ní, ona by dojednala pro unii, tedy i pro ČR, mnohem lepší podmínky. Svět (náš svět), by se ubíral jiným směrem.
Zároveň by zatočila s „hodnotovou“ politikou, která se i u nás zdála jako dogma, přes které nejede vlak (a jak rychle ten vlak u voleb projel a po politice novolevice je amen). Do vedení unie by se vrátila skutečná politika, ne ta naši ekonomiku i jedinečnou kulturu ničící politicky korporátní šeď vylhaných hodnot.
Jenže je to jen snění. Vondra (a spol.) si bude rétoricky dál jen hrát na toho, kdo je proti, ale svým hlasováním bude vždy pro. A bude svým zvedáním či nezvedáním ruky nahrávat politické klace, s kterou i sám musí vnitřně nesouhlasit, protože i on vidí, že to vedeme špatně, že to vedeme do špatných míst, že se to musí změnit. Ale udělá pro to něco? Neudělá. Možná na to nemá. Ono mrtvolně plout s proudem je tak jednoduché.
Štěpán Cháb, Krajské listy
The post Zítra zase nesměle a marně zazvoní klíče first appeared on Pravý prostor .
