MAREK STONIŠ
Po třech dnech od drtivé porážky své strany ve volbách přerušila mlčení také jedna z jejích příčin – místopředsedkyně občanských demokratů Eva Decroix. A jak je v poslední době jejím zvykem, učinila tak na svém Facebooku. Její post přináší klasický mix emocí, na jaký jsme od Evy Decroix zvyklí: očekávaně rozjuchaný, plačtivý, hysterický, agresivní, protkaný bizarními úvahami, ale aktuálně také absolutním nepochopením příčin porážky koalice SPOLU a vítězství opozice.
Tralala
Cituji: „Tak jo. Přiznávám. Letos mi to trvalo – ozvat se po volbách. Prostě mi nešlo pustit ven, že je super, kolik jsem dostala hlasů a tralala. Jo, je to dojemný, fakt. Když vím, co všechno nechutného jste o mne museli číst celý léto a stejně jste mne tak masivně podpořili svým hlasem. Děkuji!!! Ale taky vím, že jste mne volili s jasným záměrem – udržet odpovědnou prozápadní politiku. No a jak se mohu radovat z osobního úspěchu, když směřování země bude určovat odsouzený lhář; týpek, co si dal na bilboard chirurgy z dovozu; a hajlovací mačo. Nebudu lhát, koušu to blbě.“
Ty nechutnosti, co jsme o paní Decroix psali přes léto, měly jeden leitmotiv: nechutně jsme po ní chtěli, ať se jako nová ministryně spravedlnosti transparentně postaví ke kauze obchodu vlády s organizovaným zločinem (bitcoiny), což se nestalo. Jako sopka Etna vychrlila paní Decroix tolik nesmyslů kolem slibované časové osy případu, že pravda byla zasypána a případ úspěšně vymlčen. Samozřejmě, dosti nechutné bylo také to, jak po ní novináři i odborná veřejnost žádali, aby doložila dosažené právní vzdělání Mgr., což nedoložila. Prostě samé nechutnosti.
Odkazy na lháře, týpka, co varuje před ilegální migrací, a hajlujícího mača nám paní „časová osa Decroix“ pouze ukazuje, jakým směrem se asi bude ubírat její práce v opozičních lavicích. Nic, co by stálo za hlubší analýzu.
Flašinet, spoušť, marasmus
Pokračujme v citacích: „Jako demokrat vím, že musím respektovat vůli vyjádřenou ve volbách, což ale vůbec neznamená, že jsem s ní smířená… …budoucí vládní koalici pravda nezajímá, argumenty na ně nefungují, pojedou si svou písničku, až nám bude hanba. Teprve až dohraje ten jejich flašinet, uvidíme tu spoušť. A my pak ten marasmus zase budeme spravovat, jestli nás zatím neprodají nějakýmu holdingu z východu…“
Eva Decroix zjevně počítá, že se po čtyřech letech vrátí k vládě, což je legitimní postoj opozičního politika, ale také naznačuje, že možná ne, protože nás rodící se budoucí vládní koalice „prodá nějakýmu holdingu z východu…“ Jakému, to se od ní nedozvíme. Turkish Airlines? Rosatom? Toyota?
Ani píď, přebolíme si to!
„Nejsem s jejich vítězstvím smířená. Což je asi dobře. Protože tím pádem taky nejsem připravená uhnout z toho, co jsem vám říkala na těch náměstích. Vím taky, že se cítíte často podobně. Tak navrhuji následující – prostě si to přebolíme a pak už nepolevíme. Je nás hrozně moc a nedáme jim to zadarmo. Ani píď! Ani píď našich hodnot, ani píď ukrajinské půdy russákům! Jen mi dejte pár dní, než se vyležím z dlouho přecházeného nachlazení, které mne doběhlo a budu zpět ready jít do křížku a správnou věc. Zvolili jsme dvakrát Zemana, přežili jsme, i když jsme se styděli. Budeme se stydět zas, ale přežijeme.“
Budeme tedy držet paní Decroix palce, ať se vyleží z přechozeného nachlazení, vstane z postele a zabrání pídím hodnot a ukrajinské půdy russákům. Co jiného nám zbývá, tralala.
DENÍK.TO
The post „Koušu to blbě,“ aneb Povolební hrozny hněvu Evy Decroix first appeared on .
