Ať je to už kdekoli na světě, měla by být perfektní znalost daného jazyka na úrovni rodilého mluvčího základním požadavkem na jakéhokoli politika, zejména pak na ty, kteří zaujímají poměrně vysoké posty.
Politik by měl být schopen jak rozumět, tak odpovídat nebo pronášet delší proslovy v jazyce dané země. Jenže ve Velké Británii se v posledních letech stalo již tradicí, že při volbě starosty – zejména ve velkých městech – vyhrávají volby muslimové.
A jejich voličům vlastně ani tak nezáleží na tom, k jaké straně patří, jaké mají názory nebo jak umí anglicky. Podstatné je, že jde o muslima. A čím je muslim fanatičtější, tím má větší šanci na zvolení.
Také Muhammad, který byl zvolen starostou Brightonu, nemá angličtinu v malíčku tak, jak by se mělo od britského politika očekávat. Jenže Brighton si nepřeje britského politika, chce mít v čele muslima.
A Bangladéšan, který je vskutku velmi oddaným muslimem, těmto podmínkám plně odpovídá. Ostatně, nač umět anglicky. V budoucím chalífátu bude podobný požadavek nepodstatný.
Možná za nějakých 10 let se podobně „vzdělaný“ politik dostane i na post britského premiéra.
A pak si zde dělají libtardi těžkou hlavu s tím, co v cizině řeknou na Turka coby ministra zahraničí…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 2 Průměrně: 5 ]
