HSP
Tereza Black je mladá česká aktivistka a spoluzakladatelka organizace Based Initiative, která otevřeně kritizuje kulturní liberalismus a trans ideologii. Ty podle ní rozkládají společnost a tradiční hodnoty.
V rozhovoru pro Hlavní zprávy hovoří o tom, jak se z bývalé liberálky stala konzervativní kritička progresivismu, o zkušenostech svého manžela, který prošel tranzicí i detranzicí, ale také o tom, jak se česká společnost ve skutečnosti liší od obrazu, který vytvářejí média. Tvrdí, že Česko je stále převážně konzervativní, jen je umlčováno liberální menšinou.
Vysvětluje, jak média formují veřejné mínění, proč považuje zrušení povinné operace při změně pohlaví za nebezpečné a jak narůstá agresivita levicových aktivistů. I to, zda je podle ní v Česku návrat ke zdravému rozumu stále možný se dozvíte ve videorozhovoru.
Více v rozhovoru:
Play
00:00 00:00
Před týdnem byly v ČR volby. Co říkáte na výsledky?
Takové výsledky se očekávaly. Už po minulých volbách se dalo tušit, že ty další dopadnou takto – že vyhraje hnutí ANO. Nemám s tím větší problém, než bych měla, kdyby uspěly liberální strany typu Piráti, STAN či další. Dokonce i koalice CELKEM se začala posouvat doleva.
Mám upřímnou radost, že se do sněmovny dostali motoristé. A to je jeden z důvodů, proč mě mnozí označují za extrémně pravicovou či „ruskou loutku“. Prý proto, že podporuji kapitalistické, pravicové strany. Ale upřímně – ta nálepka „extrémistka“ mě spíše těší. Znamená to jen to, že nepatřím do socialisticko-liberálního zázemí, které se v Česku rozrůstá.
Už jsem si zvykla, že mě nazývají diktátorkou, proruskou dezinformátorkou a podobně. S Ruskem však nemám nic společného, nikdy jsem ho neobhajovala. Ale pokud si mám vybrat, raději budu považována za proruskou než za liberálku.
Rozhovor si můžete také poslechnout:
00:00 28:16
U nás byste byla označována za konspirátorku, dezolátku nebo proruskou hlasitou troubu
Ano, přesně takhle to funguje iu nás. Lidem se nelíbí, že otevřeně říkám, že bychom neměli posílat tolik peněz na Ukrajinu. Jsem přesvědčena, že Česko, Slovensko ani Evropská unie by se do tohoto konfliktu neměly míchat. Už jen tento postoj mi vysloužil přezdívku „prokremelská hlásná trouba“.
V Česku mě navíc považují za „diktátorku či loutkoherečku“, protože liberálové tvrdí, že ovládám svého manžela – že to já jsem ho donutila projít detranzicí, že ho nutím chodit do médií, že mu říkám, co tam má říkat… Mám spoustu přezdívek, a většina z nich vznikla právě proto, že odmiňme právě proto.
Váš manžel Daniel prošel tranzicí i detranzicí. Spolu provozujete kadeřnický a kosmetický salon, děláte osvětu pro mladé lidi, kteří mají podobné problémy. Jak tyto věci vnímá česká společnost?
Praha je progresivistická bublina. Když jdeme po ulici, lidé nás často poznávají a házejí po nás ošklivé pohledy, jako bychom dělali něco špatného. Tvrdí, že zasahujeme do jejich práva na svobodu. Prý tím, že upozorňujeme na rizika tranzice, omezujeme svobodu druhých. S tím rozhodně nesouhlasím.
Mimo Prahu je to jiné. Tam je společnost mnohem konzervativnější. Česká republika jako celek je stále dost konzervativní, tradičně nastavená, i když v některých oblastech cítit socialistické myšlení. Ale co se týče těch progresivních témat, většina lidí je nebere tak nekriticky jako v hlavním městě.
Liberální strana se jen snaží vytvářet iluzi, že většina národa sdílí její hodnoty. Je to způsob manipulace – přesvědčit konzervativního člověka, že je v menšině, že jeho názor je nesprávný a že by se měl přizpůsobit. Tento nátlak funguje velmi účinně. Většina Čechů je však stále konzervativně smýšlející. Problém je, že vláda se často nechává ovlivnit lobbisty a aktivisty z levicového a protrans prostředí.
Vy jste mladý člověk. V Praze asi není standard, aby lidé ve vašem věku měli konzervativní názory. Jak jste se dostali k takovému pohledu na svět? Že progresivismus a liberalismus není ta správná cesta?
K té konzervativní vlně mě přivedl manžel, čemuž mnozí lidé nechtějí věřit. Myslí si, že tomu bylo naopak, že já ho ovlivnila. Ještě předtím, než jsme se poznali, jsem sama měla takové liberálně-progresivistické období. I proto dokážu pochopit lidi, kteří v této ideologii žijí.
Ono vás to lehce pohltí. Vypadá to lákavě, barevně, svobodně, plné dobra a tolerance. Ale když se podíváte hlouběji, zjistíte, že se za tím skrývá rozklad tradičních hodnot a útok na rodinu. Celá tato vlna je podle mě v konečném důsledku ďábelský nástroj, protože ničí stabilitu společnosti, která zde fungovala tisíce let.
Začala jsem o tom víc přemýšlet, když jsem se seznámila s manželem – tehdy ještě žil jako trans-žena, takže jsme spolu byli jako dvě ženy. Už tehdy však směřoval ke konzervativní straně, protože si prošel tranzicí, poznal její důsledky a začal zkoumat, odkud se tento trend vzal. Já jsem se o to začala zajímat s ním, hledala jsem informace a čím víc jsem věděla, tím jasnější mi bylo, že je to celé velmi přehnité.
Máte vlastní web basedinitiative.cz, kde se věnujete zejména tranzicím, ale i jiným společenským tématům. Proč tento projekt vznikl a jaký má cíl?
Web jsme spustili před dvěma a půl lety. Původně se jmenoval detranzice.cz a cílem bylo šířit povědomí o tom, že detranzice existují. Mnozí čeští lékaři, kteří nastavovali postupy tranzice, totiž tvrdili, že lidé, kteří se po změně pohlaví vrátí zpět, buď neexistují, nebo je jejich minimum. Ani jedno není pravda.
Chtěli jsme veřejnosti ukázat i druhou stranu – nejen weby typu Transparent, které tvrdí, že tranzice jsou skvělé, detranzice neexistují a že změna pohlaví vyřeší všechno. Naší snahou bylo vytvořit protiváhu tomuto jednostrannému pohledu.
Když se k nám začalo přidávat více detrans lidí i odborníků, rozšířili jsme to a založili neziskovou organizaci Based Initiative. Dnes přednášíme také v zahraničí a snažíme se vysvětlovat, co vlastně vede k tomu, že mladí lidé touží žít v jiném pohlaví, než v jakém se narodili.
Věnujete se i jiným tématům – médiím, školství, společenským problémům
Vystudovala jsem média a žurnalistiku, takže do médií trochu vidím. Pracovala jsem několik let jako novinářka, a proto se snažím lidem vysvětlovat, jak média formují názory. Například u témat jako Ukrajina nebo COVID bylo krásně vidět, jak média vytvoří problém, zpopularizují ho, řeknou vám, co si o něm máte myslet, a pak vám nabídnou řešení.
Média jsou dnes hlavní tahač toho, o čem lidé přemýšlejí a co považují za důležité. Snažím se proto vést lidi k tomu, aby přemýšleli kriticky a nevěřili všemu, co jim média podsouvají.
Když má člověk názory, jako máte vy, potýká se pravděpodobně is vlnou nenávisti. Jak to vypadá ve vašem případě? Objevují se také pozitivní reakce?
Pozitivní ohlasy existují, a není jich málo. Ale na začátku, před pár lety, to bylo téměř výlučně negativní. Nejvíce si to odnesl můj manžel, který se ale hejtem naštěstí vůbec nezabývá. Já jsem to vnímala citlivěji, ale postupně jsem si zvykla.
Největší vlna útoků na mě přišla asi před rokem a půl, když jsem začala víc vystupovat po manželově boku. Lidé si začali vymýšlet různé konspirace, že jsem diktátorka, loutkoherečka, že ho ovládám a podobně.
Nejvíce hejtu však přišlo poté, co jsem začala vydávat svůj vlastní program o médiích a ekonomice. Tam mi píší, že mám IQ květáku, že jsem „tupá blondýna“ a že bych se měla vrátit do školy. Na takové poznámky jsem si už zvykla. Když vám to píší lidé, kteří mají v profilu trans-vlaječku, je to vlastně kompliment.
Jak moc dnes v Česku vzkvétá byznys kolem tranzicí? Je to pořád stejné, jak to ne tak dávno u nás popisoval váš manžel Daniel?
Je to stále velmi silné, spíše ještě silnější než dříve. Myslím si, že potrvá ještě několik let, než se společnost začne vzpamatovávat. Momentálně stačí jedna či dvě návštěvy lékaře, aby člověk mohl zahájit hormonální léčbu.
Letos v červnu byla navíc zrušena povinnost operativní změny pohlaví jako podmínky pro získání nového rodného čísla. Vláda slibovala, že přijde s nějakou alternativou, ale neudělala nic, protože už řešila volby. Takže teď je to čistě na jednotlivých sexuologech, kteří rozhodují, kdo na operaci půjde a kdo ne. Právně již operace není nutná.
Mnozí tvrdí, že je to humánnější, protože se lidé nemusí podrobit drastickému zákroku. Jenže podle mě je to naopak ještě nebezpečnější – zejména pro ženy. Ztrácejí tím jakoukoli ochranu, protože dnes se může leckdo prohlásit za ženu a jít kamkoli, i bez operace.
Na jedné straně jsem ráda, že se těla nemusí takto zmrzačovat, ale zároveň to otevřelo dveře množství lidí, kteří si nejsou jisti, co vlastně chtějí. Když zmizela povinnost operace, zmizela i překážka, která mnohé držela zpět. Očekávám, že počet úředně uznaných trans-lidí v příštích letech ještě výrazně naroste.
Na Slovensku po atentátu na premiéra společnost extrémně polarizovala. Lidé se hádají, přibývají fyzické útoky. Je to podobné i v Česku?
Ano, iu nás je to podobné, ačkoli ne až tak extrémně jako u vás. Hned po volbách, ještě ten den, zaútočili na předsedu Motoristů. Liberální část společnosti je považuje za nepřátele, protože odmítají Green Deal, kritizují pomoc Ukrajině na úkor Česka a vystupují proti trans-trendům. Vnímají je jako hrozbu.
Pan Turek, předseda Motoristů, je zkušený politik a bývalý europoslanec. Nyní kandidoval na lokální úrovni a už to schytal. Útočník ho zasáhl, měl krev na obleku a hodinkách, ale naštěstí to dopadlo relativně dobře. Hůře dopadl jeho ochránkář. Turek je velmi odvážný, ale po tomto incidentu se mu lidé snaží domluvit, aby ochranu raději měl.
Společnost je iu nás extrémně rozdělena. Ti, kteří jsou na levicové straně, jsou stále agresivnější a zoufalejší. V posledních letech je vidět, že i některé západní vlády začaly brzdit liberální reformy, což jejich aktivisty ještě více pobuřuje. Čím více cítí, že ztrácejí vliv, tím více jsou náchylní k radikálním činům. Vidíme to iv zahraničí – když dojde k útokům nebo vraždám, často je pachatel z liberální části společnosti.
Po atentátu na Slovensku se chvíli mluvilo o smíření, ale vydrželo to jen pár dní. Je to v Česku podobné?
Ano, jen zatím ne až tak vyhrocené. Ale protože jsme bratrské země a jdeme podobným směrem, myslím si, že iu nás to může brzy přerůst do větší radikálnosti.
Nevím, jak k tomu přistoupí nová vláda, ale Babiš se pravděpodobně pokusí sestavit kabinet s SPD a Motoristy – což jsou pravicovější strany. ANO samo o sobě není úplně pravicové, ale SPD a Motoristé jsou radikálnější. Jejich snaha vystoupit z NATO či z EU by však znamenala rychlou záhubu Česka.
Doufám, že se vláda zaměří hlavně na obnovu ekonomiky a společenské soudržnosti. Pokud se přestanou v médiích a politice neustále rozpitvávat liberální a trans-témata, společnost se postupně uklidní. Čím více se o nich mluví, tím více se lidé polarizují a vznikají konflikty.
Na Slovensku byla přijata novela ústavy, která zakotvuje, že adopce dětí mohou probíhat jen mezi manžely a že existují dvě pohlaví. Jsou podobné tendence iv Česku?
Zatím ne. U nás je tomu přesně naopak – slovenská rozhodnutí se zde často demonizují. V médiích se říká, že Slovensko jde cestou Maďarska a směřuje „k Rusku“. Jen proto, že jste přijali konzervativní opatření, se ze Slovenska dělá proruský stát.
Podle mě jsou ta rozhodnutí naprosto rozumná, ale v Česku zatím nic podobného nehrozí. Aktivisté se stále snaží prosadit manželství a adopce pro všechny bez ohledu na pohlaví. Debaty o zakotvení základních pojmů jako muž, žena či manželství zde zatím vůbec nejsou na stole.
Kde se lidé mohou dozvědět více o vás a vaší práci?
Určete na mém webu teresablack.cz nebo na sociálních sítích pod jménem Tereza Black . Sledujte také stránku Based Initiative, kde pravidelně přidáváme články o tom, jak školství a média ovlivňují děti, aby procházely tranzicí. A samozřejmě sledujte i mého manžela Daniela Blacka, který se tomuto tématu věnuje denně.
The post Trans ideologie ničí rodinu a zdravý rozum. Liberálové vytvářejí iluzi, že jsou většina a tlačí ostatní do mlčení first appeared on .
