Dne 24. září byl zveřejněn článek pana Metelky „ Omyly pánů Pokorného, Sejáka a Bartoně “. Jak autor píše, základem je experiment, tedy měření. Nelze tedy zpochybnit, že 74% IČ záření přichází z oblohy a 26% je viditelné sluneční záření. S čím však lze polemizovat je následná interpretace, jakou roli skleníkové plyny hrají. V čem je zakopaný pes? Zemský povrch je totiž teplejší než atmosféra. Pokud má povrch průměrnou teplotu 288 °K (15°C), pak povrch směrem nahoru vyzařuje dle Stefan-Boltzmannova zákona 390 W/m 2 , zatímco atmosféra směrem dolů vyzařuje cca 300 W/m 2 . Povrch tedy část tepla „dostává zpět“, ale ve výsledku pořád teplo ztrácí: 390 – 300 = 90 W/m2. Tím je zachován 2. zákona termodynamiky. Z toho je zřejmé, že skleníkové plyny neplní úlohu zpětného „zesilovače oteplování“, ale naopak brání úniku tepla z planety tím, že částečně doplňují teplo vyzářené zemským povrchem. Kdyby nebyly skleníkové plyny, celých 390 W/m 2 by uniklo do vesmíru a Země by tak měla teploty hluboko pod 0°C.
Vliv skleníkových plynů na globální oteplování zpochybňuje mimo jiných i dvojice autorů Nikolov a Zeller, kteří ve svých článcích uvádí, že klima řídí tři základní faktory – celkové sluneční záření (TSI), albedo a atmosférický tlak (jeho termální efekt). Podrobný výklad je uveden např. v knize HOAX! Why burning fossil fuels doesn’t cause climate change (Throne D., 2025).
K termálnímu efektu dochází stlačováním atmosféry v důsledku gravitace. Autoři vychází ze stavové rovnice ideálního plynu T = pM/Rƿ, kde T je teplota při povrchu, p je tlak při povrchu, M je celková molární hmota atmosféry a ƿ je hustota atmosféry při povrchu. T je teplota vzniklá gravitačním stlačováním atmosféry.
Dopadající celkové sluneční záření počítají na rozdíl od IPCC pro sférický objekt (IPCC uvažuje diskový objekt), což přináší poněkud jiný výsledek.
Albedo určující míru přicházejícího a odraženého záření. Jak autor sám uvádí, současná měření ukazují, že albedo horní vrstvy atmosféry klesá. V důsledku toho k Zemi přichází čím dál více slunečního záření, což je významný fakt. Na základě vyhodnocení dat CERES projektu a modelu klimatické citlivosti na změnu albeda došli autoři k závěru, že „pozorovaný pokles planetárního albeda spolu se zjištěnými variacemi TSI zcela vysvětluje globální povrchové oteplení posledních 24 let, jak dokumentovalo 6 satelitních měření a pozemní monitorovací systém.“
Pro výpočet teploty planet a některých jejich satelitů sestavili rovnici zohledňující výše uvedené tři faktory. Porovnání výsledků s naměřenými daty vykazuje korelaci vyšší než 0,9. Že složení atmosféry nemá na teplotu prakticky žádný vliv dokládají např. porovnáním teplot Země a Venuše. Pokud by na obou planetách byl stejný tlak 1 atm, pro Zemi pak vychází teplota 288 °K a pro Venuši 289 °K, přestože jsou skleníkové plyny v atmosféře Země zastoupeny cca 2,5 % (vodní pára, CO 2 , CH 4 atd.), zatímco v atmosféře Venuše jsou skleníkové plyny zastoupeny 96,5%. Tato teorie má samozřejmě i své oponenty, rozhodně ji však nelze hodit za hlavu.
Zdroj:
