Česká republika stojí na prahu zásadní změny. Energetická suverenita – kdysi abstraktní pojem – se stala konkrétní otázkou přežití, ekonomické stability a politické bezpečnosti. Dlouhá léta jsme spoléhali na dovoz ropy a plynu ze zahraničí, především z Ruska. Dnes se však stále častěji ptáme: je možné se od tohoto dovozu úplně odpojit? A pokud ano, za jakou cenu?
https://www.finmag.cz/byrokracie/435152-energeticka-suverenita-ceska-ocima-expertu-je-fialuv-plan-vubec-realny
Současná závislost a realita trhu
Podle dat Eurostatu z roku 2024 pokrývá Česká republika více než 90 % své spotřeby ropy a přibližně 85 % zemního plynu dovozem . Domácí produkce je téměř zanedbatelná. Energetická závislost tak není jen technickou otázkou – je to otázka geopolitická, ekonomická i bezpečnostní.
Když v roce 2022 došlo k omezení dodávek z Ruska, ceny energií prudce vzrostly. Firmy omezily výrobu, domácnosti šetřily, stát zasahoval dotacemi. Tato zkušenost ukázala, že závislost na dovozu se může rychle změnit v národní slabinu.
Digitální bezpečnost a energetika: překvapivé spojení
Na první pohled spolu s digitální ochranou a energetickou bezpečností nesouvisí. Ale v éře dat a chytrých sítí už energetická suverenita neznamená jen kontrolu nad zdroji, ale i nad informacemi. Není náhodou, že mnoho odborníků doporučuje stahování aplikací VPN pro PC. Firmy a domácnosti využívají VPN aplikací k ochraně soukromí, obcházení geografických omezení. I bezplatná VPN je vhodná, ale od VeePN nebo podobných poskytovatelů nejvyšší úrovně. V opačném případě mohou informace klientů prodávat sami poskytovatelé VPN.
Stejně tak i stát musí chránit své energetické toky, obchodní smlouvy a citlivé údaje. Zabezpečená komunikace – ať už v digitální síti nebo v dodavatelském řetězci – je klíčová. Energetická nezávislost bez kybernetické ochrany je jen poloviční.
Cesta k nezávislosti: obnovitelné zdroje a jádro
Přechod od dovozu fosilních paliv k domácím zdrojům energie je náročný, ale možný. Česká republika má tři hlavní směry: obnovitelné zdroje, jadernou energii a úspory.
Podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny se v roce 2024 pohyboval okolo 18 % , z čehož většinu tvořila biomasa a solární energie. Vláda plánuje do roku 2030 zvýšit tento podíl na 30 % , ale realisticky se počítá s pomalejším tempem.
Jaderná energetika představuje silný pilíř. Elektrárny Dukovany a Temelín pokrývají přibližně 35 % domácí spotřeby elektřiny . Rozšíření Dukovan o nový blok by mohlo tuto bilanci ještě posílit, čímž by se Česko přiblížilo k energetické soběstačnosti.
Ekonomická stránka: nezávislost něco stojí
Energetická suverenita není zadarmo. Investice do obnovitelných zdrojů, modernizace přenosových sítí a výstavba nových jaderných bloků představují stovky miliard korun .
Například výstavba jednoho nového jaderného bloku může podle odhadů Ministerstva průmyslu a obchodu stát přes 200 miliard Kč .
Na druhou stranu by dlouhodobá nezávislost mohla snížit riziko cenových šoků a závislosti na geopolitických krizích. Energetická autonomie tak není jen náklad, ale i investice do budoucí stability .
Regionální spolupráce místo izolace
Úplná energetická izolace není realistická. Ani největší státy Evropy nejsou zcela soběstačné. Mnohem důležitější je regionální spolupráce . Česká republika může těžit z propojení se sousedy – Německem, Polskem, Slovenskem či Rakouskem – v rámci společné evropské sítě.
Sdílení zdrojů, přenosová propojení, společné zásobníky plynu – to vše zvyšuje bezpečnost dodávek. Zkušenost z roku 2022 ukázala, že solidarita mezi státy EU dokáže zabránit energetickému kolapsu .
Úspory a efektivita: síla, která se skrývá v detailech
Energetická nezávislost nezačíná v elektrárnách, ale v domácnostech. Český statistický úřad uvádí, že průměrná domácnost by mohla ušetřit až 20 % energie ročně při lepší izolaci budov, výměně spotřebičů a optimalizaci vytápění.
Zní to jako drobnost, ale v součtu jde o gigawatthodiny nevyužité energie. Každá ušetřená kilowatthodina znamená menší dovoz, menší emise, větší soběstačnost.
Politické a společenské dilema
Někteří odborníci tvrdí, že úplná nezávislost na dovozu je iluze. Jiní tvrdí, že bez ní není možné mluvit o skutečné suverenitě.
Politici balancují mezi těmito póly – mezi ekonomickou realitou a strategickým snem.
Otázka tedy nezní jen „můžeme si to dovolit?“ , ale spíše „můžeme si dovolit to neudělat?“ .
Závěr: rovnováha mezi snem a skutečností
Energetická suverenita České republiky není okamžitý cíl, ale dlouhodobá cesta . Vyžaduje technologické inovace, odpovědnou politiku, mezinárodní spolupráci i osobní odpovědnost každého z nás.
Nezávislost na dovozu plynu a ropy nemusí být absolutní. Stačí, když bude strategická, řízená a odolná .
V době, kdy je svět propojen víc než kdy dřív – ať už jde o obchod, energii nebo data chráněná pomocí VPN – zůstává klíčové jedno: mít kontrolu nad tím, co je naše, a rozumět tomu, co sdílíme.
Zdroj:
