MISCHEL JULIET
O co jde? Když dlouholetý představitel prosystémové kontinuity a člověk, který celý život hájil institucionální rámec tohoto systému Miroslav Kalousek nazve situaci „blázincem“ a „sabotáží“, znamená to, že i uvnitř systému začíná být viditelný rozklad řídicího rámce.
Rozpočet na rok 2026 měl být do konce září předložen, jinak vzniká právní vakuum. Pokud ho vláda nepředloží nové sněmovně, rozpočtový proces se zastaví, a stát přechází do tzv. rozpočtového provizoria. To znamená, že se utrácí „na dvanáctiny“, bez možnosti plánovat nové investice ani strukturované výdaje. Z ekonomického pohledu to ochromuje nejen státní správu, ale i kraje, školy, nemocnice a dopravní fondy.
Z hlediska systémové psychologie moci to působí jako vědomé brzdění nástupní nové vlády , typický zlomyslný manévr odcházející administrativy, která nechce předat kontrolu a moc. V politickém jazyce se tomu říká administrativní sabotáž nebo deep state resistance, i když u nás má spíš podobu byrokratického pasivního odporu.
Tady už se jim začíná rozpadat řád, který držel systém i stát pohromadě. Místo odpovědnosti vidíme mocenské hry, místo správy státu, taktické zdržování. A tím se potvrzuje, že systém, který dlouho fungoval silou zvyku, už běží jen setrvačností. Takže se již projevuje naplno, že systém, který funguje na bázi organizovaného zločinu, žádný řád přece dodržovat nemusí! Tak snad už každém dojde, v jakém režimu žijeme.
FB
The post Státní rozpočet na rok 2026 … aneb rozpad systému first appeared on Pravý prostor .
