G. SITAŘ
Ne, není to přehnané ani skandální tvrzení. Je to přiměřený odhad, kolik lidských životů mohlo být zachráněno, kdyby odborné kapacity své doby, které urputně hájily vědecký konsenzus, věřily objevitelům původce malárie nebo cholery.
Ohlédnutí do historie na dva případy vědeckého konsenzu, jenž se později ukázal býti zcela chybným. Odkaz na zdroj informací na konci článku.
Případ Cholera
Cholera je nebezpečné průjmové onemocnění, jehož původcem je bakterie Vibrio cholerae. Přenáší se nejčastěji pitnou vodou znečištěnou fekáliemi. Účinnou prevenci je mytí rukou a převařování nebo dezinfekce vody. Podle místa nejčastějšího výskytu se nemoc také nazývá asijská cholera.
V 19. století se v Evropě vyskytlo několik pandemií cholery, které měly většinou původ v Indii. Epidemie, která zasáhla Evropu zhruba v roce 1831, zabila desetitisíce osob v Londýně, Paříži a dalších městech. Další vlna, která se objevila v Rusku v roce 1847, měla na svědomí smrt více než milionu Rusů a o několik let později se rozšířila do západní Evropy a Londýna.
V době „ruské” pandemie cholery zastávala vědecká komunita teorii, podle které byl původcem nemoci „špatný vzduch”, který se šířil z rozkládající se organické hmoty. Teorie dostala název „miasma” podle řeckého slova pro znečištění.
Londýnská epidemie
V polovině 19. století byl v Anglii zřízen zdravotní úřad „General Board of Health”, který se zabýval veřejným zdravím a opatřeními v době epidemií. Protože původcem cholery měla být miasma pocházející ze špatných hygienických podmínek, prosazoval Board of Health velkorysé veřejné projekty na výstavbu a rozšíření kanalizace ve městě.
V roce 1854 dorazila do Londýna epidemie cholery, která předtím řádila v Rusku. Zasáhla zejména městskou čtvrť Soho. Anglický lékař a anesteziolog John Snow teorii o špatném vzduchu nevěřil a začal za pomoci detektivních metod studovat šíření pandemie. Zjistil, že nově nakažení lidé v Soho se objevují ve zhruba kruhové oblasti, v jejímž středu objevil veřejnou studnu. Po nějaké době se mu podařilo přesvědčit místní úřady, aby dočasně odstranily z pumpy její držadlo, bez kterého byla nefunkční. Tímto činem se zapsal do historie a pumpa v Soho slouží dodnes jako malý památník „Broad Street Well”, který připomíná zásluhy Johna Snowa.
Na vině je studna
Okamžitě poté, co nemohli místní občané čerpat vodu ze studně, začal počet nakažených osob rychle klesat. To přivedlo Johna Snowa k závěru, že choleru způsobuje „něco” ve vodě. Svoji teorii představil lékařským autoritám. Board of Health ji odmítl. Renomovaný lékařský časopis Lancet publikoval v roce 1855 článek, v němž Johna Snowa napadl a představil jej jako člověka, který stojí mimo vědeckou komunitu a jehož závěry jsou nepodložené. „Původcem cholery není materiální substance ve vodě, ale atmosférické výpary,” tvrdil článek v Lancetu. Pokles nově nakažených osob mohl být způsoben zlepšením hygienických podmínek a John Snow nepředložil důkaz o přítomnosti původce cholery ve vodě.
Za vším jsou peníze
Jedním z důvodů, proč se cholera mohla v Londýně úspěšně šířit, byl fakt, že budovaná kanalizace odváděla znečištěné splašky do řeky Temže, která ale byla v té době hlavním zdrojem pitné vody. Neochota úřadu Board of Health přijmout závěry Johna Snowa byla mimo jiné způsobena tím, že rozhodoval o nákladných projektech z veřejných peněz na výstavbu kanalizace. Představa, že kanalizace znečišťuje hlavní zdroj pitné vody pro město, a proto by bylo nutné zabývat se jejím čištěním, byla ekonomicky neatraktivní.
Významný epidemiolog tehdejší doby, William Farr, vydal zprávu podpořenou autoritami tehdejší doby, ve které uvádí, že po „pečlivé analýze neexistuje důvod věřit teorii Johna Snowa”. Ke svému závěru dospěl, přestože John Snow předložil data, ze kterých vyplývalo, že cholera se šířila výrazně více v oblastech Londýna, které se nacházely po proudu řeky.
Teprve o dvanáct let později a osm let po smrti Johna Snowa přiznal William Farr, že teorie o špatném vzduchu, který způsobuje choleru, je nesprávná. Následovala instrukce veřejnosti, že k zabránění infekce je nutné pít pouze převařenou vodu.
Je případ cholery ojedinělý? Není.
Kauza malárie
Další nemocí s podobnou historií je malárie . Původně se lidé domnívali, že ji také způsobuje špatný vzduch, který dal dokonce nemoci jméno podle italského názvu: mala-aria. Následně dospěli vědci na základě nových poznatků z mikrobiologie k přesvědčení, že původcem malárie je bakterie nacházející se v bažinatých vodách.
Na konci 19. století představil francouzský armádní lékař Alphonse Laveran závěry svého výzkumu, podle něhož způsobuje malárii parazitický prvok, a zpochybnil tehdejší teorii o bakteriálním původu nemoci. Francouzská lékařská akademie Laveranovi neuvěřila. Neuvěřila mu ani žádná z tehdejších mikrobiologických kapacit a odborník největší, Němec Robert Koch, měl údajně říci, že „Laveranovým závěrům může věřit pouze naprostý idiot”. Trvalo dalších sedm let, než Laveran prolomil vědecký konsenzus.
Dalších zhruba 18 let hledali vědci, kdo malárii přenáší. Možná zbytečně dlouho, protože mnoho rodilých Afričanů říkalo, že na vině jsou moskyti, ale Evropané jejich tvrzení nebrali vážně.
Robert Koch i Alphonse Laveran dostali za svůj vědecký přínos Nobelovu cenu.
Dalším zajímavým příběhem je například historie DDT, jehož pravděpodobně neopodstatněný zákaz vedl k dramatickému nárůstu výskytu malárie ve světě. Wall Street Journal odhadl počet zbytečných lidských úmrtí na 50 milionů. Zajímá to někoho?
Post scriptum
Pozn. autora:
Vláda nejmocnější země světa ve své tiskové zprávě uvedla , že paracetamol může způsobovat autismus u dětí, pokud je podáván matkám během těhotenství, a proto vždy doporučuje konzultaci s lékařem a v případě nutnosti užívání nejnižších účinných dávek po nejkratší možnou dobu. Dále tisková zpráva uvádí, že závěry klíčové švédské studie, jež měla prokázat neškodnost paracetamolu, mohly být postaveny na nesprávně vybraném testovacím vzorku žen.
Vědecká komunita, masivně podpořená médii, se stejně jako v případě cholery nebo malárie postavila na stranu stávajícího vědeckého konsenzu a závěry americké vlády označila za nesmysl. Místní experti se odvolávají na švédskou studii s tvrzením, že vyšla v renomovaném lékařském časopise, čímž má býti dokázáno, že se nemůže mýlit.
Stejně jako v 19. století je společnost svědkem selhání odborné veřejnosti, jež by měla z definice postupovat podle principu předběžné opatrnosti, a médií, kterým je zdraví obyčejných lidí zcela ukradené, stejně jako hledání pravdy.
G. Sitař
The post Vědecký konsenzus má na svědomí statisíce životů first appeared on .
