V OSN, v Bruselu a v centrálách nadnárodních, ekologických neziskovek typu Greenpeace, vládne od pátku vztek a rozčarování . Tomu zpropadenému Trumpovi se podařilo rozkopat další zelené bábovičky. A to na poslední chvíli. Zasedání tak zvané Mezinárodní námořní organizace v Londýně skončilo v pátek rozhodnutím o ročním odročení „uhlíkových povolenek“ pro nákladní lodě.
O co šlo? V rámci globalistické agendy tak zvaného „snižování emisí uhlíku“ mělo dojít i na mezinárodní námořní dopravu. Na jaře letošního roku bylo v kuloárech a katakombách OSN rozhodnuto o dalším urychlení úsilí o dosažení klimatických cílů, stanovených ve „Strategii IMO pro snižování emisí skleníkových plynů z lodí“ z roku 2023. Byly připraveny závazné limity vypouštěných „škodlivin“ na tunu přepravovaného nákladu, jakož i příslušné směrnice o kategorizaci lodí, podle jejich emisí. Něco jako ony pověstné energetické štítky na domy. Lodě, které by produkovaly nulové emise, by měly být odměňovány. Naproti tomu plavidla, která by i nadále vypouštěla zločinný uhlík, a to v hodnotách nad „prahovými hodnotami GFI“ (což jsou dnes všechny velké lodě) by měla být penalizována a povinna platit „uhlíkovou daň“ do příspěvků do fondu IMO Net-Zero Fund. Ze kterého by se následně financovaly další zelené ptákoviny…
Mělo to prý motivovat majitele plavidel, aby je překopali na bezemisní . Což je další, názornou ilustrací, o co ve skutečnosti v agendě „snižování emisí uhlíku“ jde. Veliké námořní lodě totiž jezdí na mazut (něco mezi dehtem a asfaltem). Nepoužívají ho proto, že by jejich majitele bavilo poškozovat pramáti Gaiu, zabíjet koloušky a vůbec tak nějak škodit přírodě. Základním důvodem jeho použití je to, že je levný a je ho dost. Představuje totiž jakýsi odpad z destilace ropy. Spalování tohoto polotuhého neřádu není jednoduché a je mu proto podřízena od základů celá konstrukce lodního pohonu. Chtít překopat mazutovou loď na (například) vodík je stejný nesmysl, jako předělávat motocykl na ponorku. Nevyplatí se to. To by vyžadovalo lodě úplně nové. Aby si je dosavadní vlastníci znovu pořídili. Tak, jako si vy máte (v podstatě) znovupořídit barák, který už dnes vlastníte, abyste dostáli přísnějším požadavkům na eurounijní „bezemisnost“.
A právě tato, pečlivě připravená, novoučká ekolumpárna, se měla schvalovat minulý pátek v Londýně. President Trump však již dlouho dopředu avizoval, že něco takového USA rozhodně nepřipustí. K připravovanému zatížení lodní dopravy novými „uhlíkovými“ daněmi řekl : „Nebudeme tolerovat zvyšování cen pro americké spotřebitele ani vytváření nové podvodné byrokracie, která by utrácela VAŠE peníze za jejich zelené sny.“ V zákulisí pak jeho lidé pracovali na hledání spojenců k torpédování dohody. Nakonec se to podařilo. Po několika dnech neshod přišla Saúdská Arábie v pátek s návrhem na odložení jednání o jeden rok, který byl schválen prostou většinou 57 zemí, přičemž 49 zemí bylo proti a usilovalo o pokračování dohody.
Odložení a ne úplné odmítnutí, co je to za vítězství? No, jen se podívejte na reakce v Bruselu a okolí! Výkonná místopředsedkyně Evropské komise Teresa Ribera už na sociálních sítích naříká a označuje toto rozhodnutí za „obrovskou ostudu“. Ona totiž, spolu s dalšími věrozvěsty zelené agendy, dobře ví, že čas hraje proti nim. Že jak na lidi začínají pomalu dopadat důsledky Green dealu, tak se mezi nimi víc a víc vzmáhá vzdor proti zelené politice. S čímž souvisí i tlak na politiky a vzrůst tak zvaného populismu. A že je tedy skoro jisté, že příští pokus o schválení dohody skončí ještě drtivějším odmítnutím. Vždyť už teď se hlasování zdržely i dvě členské země EU – Řecko a Kypr.
Můžeme proto souhlasit s mluvčí Bílého domu, Taylor Rogersovou: „Prezident Trump zachránil Ameriku před nehorázným klimatickým podvodem, který ničil naši zemi, a už dlouho varuje ostatní, aby se této destruktivní agendy vzdali, než bude příliš pozdě. Zastavení tohoto katastrofálního hlasování je obrovským vítězstvím pro americký lid a země po celém světě.“
Zdroj:
