SYRZDARMA
Matematika má svých sedm problémů tisíciletí, současná společnost zase sedm tajuplných záhad.
V matematice existují takzvané problémy tisíciletí. Je jich sedm a představují nejdůležitější nevyřešené problémy soudobé matematiky. Jedním z nich jsou takzvané Navierovy-Stokesovy rovnice, které popisují proudění kapalin a plynů. Bez jejich vyřešení je nemožné porozumět turbulencím. Což samozřejmě nebrání klimatickým modelům předpovědět chování klimatu za sto let i s turbulencemi s přesností na desetiny stupně.
Paradoxy moderní doby jsou stejně mystické.
(1) Paradox neuvěřitelné drzosti
Ochrana soukromých informací občanů je prvořadým úkolem státu. K tomu slouží promyšlený zákon GDPR, jehož cílem je ochránit bezbranné lidi před společnostmi, které by jinak mohly využít osobních informací k tomu, aby mužům nabízely reklamu na holicí strojky a ženám na parfémy.
Na ochranu soukromých informací je stát ochoten vynaložit miliardy peněz ochraňovaných občanů a miliony hodin jejich času, který musí strávit klikáním na informované souhlasy, jež stejně nikdo nerespektuje, protože je to nekontrolovatelné.
Prvořadým úkolem státu již ale není ochrana soukromých informací občanů, pokud k nim chce mít přístup stát. V takovém případě je možné šmírovat libovolnou soukromou konverzaci, přičemž důvodem pro takové jednání není cílená reklama na holicí pěnu, ale možnost pohnat občana k odpovědnosti, pokud si nemyslí to, co má. To sice nikdo neříká, ale všichni vědí, že tomu tak je.
Po staletí chráněné listovní tajemství najednou končí. Prý na ochranu občanů.
(2) Paradox selektivní ochrany
Úkolem vlády je chránit prostý lid, který by byl bez její pomoci zcela zmatený. Proto stát hlídá, aby různé profese, které lidem něco prodávají, měly řádné vzdělání a státem posvěcenou kvalifikaci. Platí to i pro tak jednoduché úkony, jako je prodej povinného ručení v průměrné ceně 4.500 Kč, kde je nejsložitější otázkou, zda chce člověk limit pojistného plnění v minimální zákonem stanovené výši, nebo pro jistotu o něco vyšší. I na to je třeba státem posvěcená certifikace.
Pro profesi, která se zabývá jednou z nejdůležitějších služeb ve společnosti, není přitom třeba kvalifikace žádná. Člověk, který rozhoduje o tom, co je pravda, nebo ne, a to ve všech odvětvích lidské činnosti, může být kdokoli. Vzdělání ani certifikace netřeba.
Kontrolor dezinformací je z nějakého důvodu činnost státem nekontrolovaná.
(3) Paradox náhlé neplatnosti zákonů
V 17. století formuloval sir Isaac Newton své pohybové zákony. Třetím Newtonovým zákonem je Zákon akce a reakce. Jeho praktickou aplikací je zjištění, že plachetnice se za bezvětří nebude pohybovat kupředu, pokud zoufalá posádka umístí na záď lodi velký větrák na baterky, který bude foukat vítr do plachet.
Dnešní společnost zcela vážně diskutuje, že za pomoci emisních žebračenek lidem sebere peníze, které jim následně za pomoci kupónů pro žebráky vrátí. Voilá, problém vyřešen. Pokud by tomu někdo nechtěl věřit, nechť si uvědomí, že cenu emisních žebračenek stát omezí. Voilá, ještě jednou.
Zákony přestanou platit a plachetnice pojede kupředu.
(4) Paradox trvalé motivace nechat se okrádat
Všichni lidé vědí, že když chtějí zvýšit výkonnost jakéhokoli člověka, je dobré mu místo pevné hodinové mzdy nabídnout mzdu úkolovou. Dostává-li člověk stejné peníze za výkon vysoký i nízký, nemá motivaci. Vztah mezi výkonem a odměnou je platný v obou směrech. Jestliže člověku zruší výkonovou mzdu a nahradí ji mzdou pevnou, jeho výkon padne jako strom ve vichřici.
Experti si myslí, že tato zákonitost platí jen a pouze u úkolové mzdy. Mohou tak zcela vážně bez jakékoli opozice tvrdit, že když zvýší firmám daně, nebude to mít vliv na jejich motivaci zisk vytvářet. Budou jej generovat stále stejně usilovně, a proto stát se svojí zvýšenou sazbou vybere více.
Firmy tvořené lidmi jsou prý proti motivaci imunní.
(5) Paradox neuvěřitelné víry
Když něco nefunguje, přispěchá stát a problém napraví. Bude moudře investovat do nových technologií nebo stavět byty rychleji a levněji.
Říká to ten samý stát, který nedokáže zajistit, aby úřady měly otevřeno každý den v týdnu bez pauzy na oběd, aby si lidé, kteří chodí do práce, nemuseli složitě organizovat čas, když potřebují něco vyřídit. Přitom je téměř jisté, že kdyby v nějakém režimu mohly technické průkazy na auta vydávat soukromé firmy, měly by otevřeno i o víkendu a firmám s více auty by nabízely zvláštní služby.
Tento fakt zůstává trvale ztracen v překladu: Stát, který nedokáže zajistit střídání lidí během obědové přestávky na nějakém úřadě a ani nepředstírá, že by to mohl a měl udělat, bude násobně komplexnější činnosti zajišťovat rychleji a levněji než soukromá firma a nic se přitom nikde neztratí.
Tomu věří stát a věří tomu i překvapivě vysoké procento občanů.
(6) Paradox selektivní diverzity
V diverzitě je síla společnosti, bez diverzity není pokroku, na obranu diverzity je nutné vydávat zákony a utrácet neuvěřitelné hromady peněz.
To všechno platí, pokud se ovšem nejedná o diverzitu názorů. Tam je žádoucí věčná jednota posvěcená nikým nekontrolovanými kontrolory.
(7) Paradox válečníka
Společnost se musí připravit na těžké časy, není možné si myslet, že válka nebude. A proto do zbraně! To říká společnost, která vydává zákony na obranu válečníků, kteří se hroutí, když jim někdo řekne, že vypadají jako magoři.
Bude společnost vydávat zákony na ochranu válečníků před nenávistí, jež je doprovázená střelbou ostrými?
SYRZDARMA.CZ
The post Rádio Jerevan: Sedm nevysvětlitelných paradoxů moderní doby first appeared on .
