IVAN HOFFMAN
„Poražení by měli děkovat prozřetelnosti, že nemusejí sklízet, co zaseli, a vítězové by se naopak měli děsit, co toxického z té fialové setby vzejde,“ komentuje publicista Ivan Hoffman střídání stráží ve Strakově akademii. A přidává varování pro vznikající vládu.
U střídání vlád lze pravidelně pozorovat, jak jsou končící politici posmutnělí a někteří až nevrlí a nasupení, zatímco ti, kteří se nově ujímají funkcí, bývají natěšení a hýří optimismem. Nezaujatému pozorovateli přitom může připadat zvláštní, že vládní odpovědnost nenahlížejí politici jako pověstné veslo převozníkovo, kterého se převozník snaží zbavit coby prokletí, pročež vyhlíží někoho, komu by veslo poťouchle předal a mohl si konečně odpočinout.
U vlády, která převáží občany do neživota, mizérie, úpadku, lze lpění na vesle vysvětlit jedině tím, že jde o převozníka, který se nenadřel, neboť se nenamáhal veslovat. A ještě se za nečinnost nechal platit a opečovávat. Nechat se unášet proudem do záhuby se ovšem ukázalo jako málo atraktivní vize, pro kterou parta kolem pana učitele Fialy nenašla dostatek voličů.
O veslo se v politice většinou přichází nedobrovolně. Často je to provázeno ponížením poražených a škodolibostí vítězů. V naší aktuální situaci je obojí nepatřičné. Poražení by měli děkovat prozřetelnosti, že nemusejí sklízet, co zaseli, a vítězové by se naopak měli děsit, co toxického z té fialové setby vzejde. V souvislosti s EU a NATO jde o nevýhodné anebo zcela nesmyslné vojenské zakázky, o skandální závazky v energetice a ekonomice či o velice prodělečnou účast na ekologickém alarmismu. A pak je zde Damoklův meč migračního paktu.
Novou vládu čeká buďto úmorné veslování proti europroudu, anebo se bude bojácně držet zpátky, což její voliči budou vnímat jako neplnění volebních slibů anebo rovnou jako zradu. V každém případě euforie vítězů brzy pomine, oč se nepochybně postarají opozice a nepřátelská média. Snahu o jakoukoli změnu bude sabotovat bruselská pátá kolona, která hází klacky pod nohy nové vládě preventivně dřive, než tato vznikla. Proti vládě se demonstruje a sepisují se protestní petice, aniž se ví, kdo v ní bude a co bude mít v programu.
Atmosféra ve společnosti zcela vylučuje politický smír. Vítězům nezbývá než poražené opakovaně porážet na potkání. K tomu je třeba mít odvahu házet sabotéry přes palubu, nenechat se zdržovat, vydírat a znervózňovat různými politickými neziskovkami či státem placenými nevládami. Neuškodí důkladný audit, komu a za co se ze státní kasy platí. Inspirací je americký boj s hlubokým státem. Kdo má potřebu se vymezovat proti vládě s nějakou minoritní aktivitou, ať už duhovou, zelenou anebo militantně fialovou, bude určitě působit důvěryhodněji, když svůj aktivismus bude provozovat za své.
Za normálních poměrů u změny převozníka nehrozí, že do loďky nateče anebo že se převrhne. Když vše běží, jak má, veslo se předává korektně, noblesně. My se ale nacházíme v situaci, kdy o normálních poměrech nelze mluvit. Nová vláda se ujme řízení nesvéprávné evropské periférie, ve které je třeba obnovit ztracenou suverenitu. Vzít si republiku zpět. Nejtěžším úkolem nové vlády ovšem bude nenechat se zahraničními a domácími fanatiky zatáhnout do války. Modleme se, aby našim převozníkem nebyl Cháron.
PL
The post Měli by děkovat, že jdou od vlády first appeared on Pravý prostor .
