Dvě věci mne po listopadu 1989 probraly z iluzí. První byla letecká útočná válka některých států NATO proti Jugoslávii v roce 1999. Uvědomil jsem si, že mezinárodní právo nezavazuje toho, kdo je silnější.
Spojené státy americké s některými dalšími státy zaútočily v rozporu s mezinárodním právem na podstatně slabší stát, který na ně neútočil. Styděl jsem se, že Zemanova vláda umožnila útočníkům využít náš vzdušný prostor pro zabíjení Jugoslávců a ničení jugoslávských měst.
Oceňuji, že se Miloš Zeman za toto své špatné jednání jako prezident později alespoň omluvil. Útočníkům se samozřejmě nic nestalo. Obdobně se různým útočníkům nic nestalo v roce 2003 v Iráku či v roce 2022 na Ukrajině.
O válečném útoku na Jugoslávii se tehdy svobodně diskutovalo. Byli u nás odpůrci útoku NATO a byli jeho zastánci. Obě strany své názory říkaly veřejně a beze strachu z postihu ze strany represivního aparátu státu. To jsme ještě měli svobodu slova.
sssp.getAds([{"zoneId":386089,"id":"ssp-zone-386089","width":500,"height":300}]);
Jako nacisté a komunisté
Ovšem za vlády Petra Fialy jsme zažili útoky represivních složek státu i vlády na svobodu slova. Vzpomeňme iniciaci vypnutí vládě nepohodlných webů Vojenským zpravodajstvím v únoru 2022. To byl protiústavní krok, kdy vojáci, kteří se na tomto aktu podíleli, porušili svou služební přísahu, protože ignorovali základní právo na svobodu projevu zakotvené v ústavním pořádku. Přesto se jim za hrubý útok na ústavní práva občanů nic nestalo. Měli krytí z vlády.
Naopak učitelka Martina Bednářová byla trestně stíhána za to, co řekla ve škole. Byla stíhána za slova. Stejně jako za slova pronásledoval režim nacistický a komunistický, pronásledoval nepohodlné i režim za vláda Petra Fialy.
To je konec nejvýznamnější ideje z listopadu 1989. Studenti tehdy nestávkovali za zákaz spalovacích motorů, za ideologii klimatického alarmismu, za dotační bruselskou ekonomiku. Stávkovali za svobodu slova a za to, aby se ve škole nemuselo mluvit o politice jinak než doma.
K odsouzení Martiny Bednářové nedošlo snadno. Zprvu ji obvodní i odvolací Městský soud v Praze zprostily obžaloby s tím, že nejde o trestný čin. Až na zásah některých soudců Nejvyššího soudu, kteří verzi výkladu války na Ukrajině ze strany vlády Petra Fialy chtějí chránit i za cenu zavírání lidí, došlo k odsouzení Martiny Bednářové.
Sice dostala podmínku, ale když bude chtít opět svobodně mluvit o nějaké válce, tak ji přemění podmínku na vězení. Trest odnětí svobody je přímá hrozba vězením, aby lidé v rámci autocenzury už neříkali, co si myslí.
Tohle je naše volba: Zdraví ve svých rukou!
Už máte doma "medíky" s těmi podivuhodnými houbami, které mají často přímé zázračné účinky i na nejtěžší choroby? Právě nyní jsou k dispozici další pozoruhodné novinky. V podzimních dnech téměř nepostradatelné.
Brzy přibudou další. Pan Daniel Fiala, kterého známe z několika pozoruhodných rozhovorů s Petrem Hájkem, je totiž právě na další cestě po Číně. Hned po návratu se opět objeví před našimi kamerami. A kromě jiného chystá předvánoční překvapení pro ty nepodvolené, kteří nákupem přes Protiproud pomáhají udržet svobodné informace ve veřejném prostoru.
Stačí kliknout na červený pruh Objednat zde - a jste součástí těch, kterým není lhostejné ani jejich zdraví, ani situace v naší zemi!
Objednat zde
Fialový lhář
Zvláště děsivý je trest povinně absolvovat "kurz mediální gramotnosti". Vzpomněl jsem si na různá ideologická školení před listopadem 1989. Hloupí režimní ideologové nechápali, že těmito školeními nic nedosáhnou, jen lidi štvou, že tam musí ztrácet čas. Martina Bednářová to absolvuje stejně jako jsme absolvovali tato ideologická školení my – jedním uchem tam a druhým ven.
Vnucovaným názorům se nevěří. Tento trest – školení je ukázka, jak je u nás ohrožena svoboda slova a jak se od svobodných 90. let 20. století vracíme do zideologizovaných dob předlistopadových.
Je fakt tak těžké pro tajné služby a represivní složky státu, včetně trestních soudů, akceptovat svobodu myslet si a říkat, co chci? Slova Martiny Bednářové nikoho nezabila, nikoho nezranila, na vývoj války na Ukrajině měla nulový vliv. Na chápání svobody slova u nás však má její kriminalizace a odsouzení vliv značný.
Jsem pro svobodu. Na rozdíl od lži Petra Fialy, který tvrdil, že jsme ve válce, je pravda, že ve válce nejsme. Pokud nejsme nějaké války účastni, ať si svobodně každý o ní říká, co chce.
A to platí pro válečný útok na Jugoslávii 1999, pro útok na Irák 2003, pro válku na Ukrajině, na Blízkém Východě, v Sýrii, Jemenu, spor mezi Pákistánem a Indií i válku arménsko-ázerbajdžánskou o Karabach.
Zdroj
