Stalo se to tiše. Zatímco se pozornost veřejnosti soustředila na vnitropolitické aféry, válku na Ukrajině, inflaci nebo rozdělování dotací, v bruselských kancelářích se definitivně rozhodlo o tom, že migrace už nebude výzvou – ale povinností. Evropský parlament i Rada EU v roce 2024 schválily nový Pakt o migraci a azylu, který zásadně mění postavení členských států. Veřejnost v Česku se o tom však nedozvěděla prakticky nic. A pokud ano, šlo o neurčité technokratické formulace typu „zjednodušení azylových procedur“ nebo „zrychlení návratů“.
Ve skutečnosti jde o největší přelom v migrační politice EU od roku 2015. Brusel získává nástroj, jak přinutit jednotlivé státy k účasti na rozdělování imigrantů, nebo si od nich vynutit náhradu ve formě finančního příspěvku. A právě v této chvíli se ukazuje skutečná podstata české politiky: Mlčelo se, zatímco probíhalo rozhodování, a poté se mlčelo, když už bylo hotovo. Česká republika se hlasování o paktu nepostavila – ani slovy, ani činem.
To není nečinnost. To je tichá kapitulace.
Migrace jako povinnost, ne možnost
Přijatý pakt zavádí tzv. mechanismus povinné solidarity. Někomu to možná zní nevinně – ale znamená to, že každý stát bude muset nést svůj díl „odpovědnosti“ za migrační zátěž Evropy. Pokud některá země odmítne přijmout migranty, musí podle nových pravidel zaplatit kompenzaci 20 000 eur za každou nepřevzatou osobu. Tato suma není konečná – může se měnit, navyšovat, přehodnocovat. Původně „dobrovolná solidarita“ se mění v povinný výpalek.
Veřejnosti se to samozřejmě neřekne takto. Mluví se o „alternativní pomoci“, „flexibilní účasti“ nebo „dynamickém sdílení břemene“. Ve skutečnosti jde o propracovaný model vynucování, v němž si členské státy mohou „vybrat“, jak budou trestány: buď otevřou hranice, nebo otevřou peněženky.
A co se stane, až přestanou stačit peníze? Až se kvóty navýší, až se solidarita stane standardem? Bude ještě možnost volby? Nebo zůstane jenom poslušnost?
Tohle je naše volba: Zdraví ve svých rukou!
Už máte doma "medíky" s těmi podivuhodnými houbami, které mají často přímé zázračné účinky i na nejtěžší choroby? Právě nyní jsou k dispozici další pozoruhodné novinky. V podzimních dnech téměř nepostradatelné.
Brzy přibudou další. Pan Daniel Fiala, kterého známe z několika pozoruhodných rozhovorů s Petrem Hájkem, je totiž právě na další cestě po Číně. Hned po návratu se opět objeví před našimi kamerami. A kromě jiného chystá předvánoční překvapení pro ty nepodvolené, kteří nákupem přes Protiproud pomáhají udržet svobodné informace ve veřejném prostoru.
Stačí kliknout na červený pruh Objednat zde - a jste součástí těch, kterým není lhostejné ani jejich zdraví, ani situace v naší zemi!
Objednat zde
Jedno je jisté: před tímto systémem se nedá uhýbat věčně. Dnes je to vedle tři čtvrtě miliónu Ukrajinců pár muslimských migrantů. Zítra to bude povinné zřizování azylových center, přidělování sociálních dávek ze státního rozpočtu, povinná inkluze do vzdělávání, jazyková asistence, výhody v bydlení.
Pakt je pouze začátek. Základní kámen budoucího režimu. A Česká republika za panování Fialovy vlády – ať už vědomě, nebo zbaběle – přistoupila ke stolu, kde se rozdělují úkoly národům, které už o sobě nerozhodují samy.
Mlčící spolupachatel
Když v Radě EU došlo na hlasování o konečné podobě migračního paktu, Česká republika nezvedla ruku proti. Neprosazovala výhrady, neozývala se hlasitě, nezpochybnila mechanismus, který zjevně odporuje zájmům většiny obyvatel této země. Prostě se jen zdržela. Tím ale neprojevila neutralitu – dala souhlas mlčením. A v právním a politickém světě to znamená jediné: souhlas s přijatými závěry.
Tato „strategie neviditelnosti“ je přitom symptomatická. Vláda Petra Fialy, která se jinak s oblibou prezentovala jako pevná, suverénní a hodnotově jasně ukotvená, se zachovala jako podřízený článek systému, který nesmí klást otázky. A když už byla postavena před hotovou věc, raději mlžila. Nikdo nevysvětlil, co přijetí paktu reálně znamená. Neproběhla žádná veřejná diskuze, žádné slyšení v parlamentu, žádné varování před možnými důsledky.
Naopak – vše bylo zameteno pod koberec. O novém paktu se mluvilo jako o „reformě řízení migrace“, jako by šlo o softwarový update systému evidence žadatelů o azyl. Neřeklo se, že jde o institucionální ztrátu svrchovanosti. Že stát už nebude moci říct NE. Že bude muset nést důsledky, ať už migranty přijme, nebo ne. O tak zásadní změně by měl rozhodovat celý národ – ne nevolená byrokracie a politici bez mandátu pro kapitulaci.
sssp.getAds([{"zoneId":386089,"id":"ssp-zone-386089","width":500,"height":300}]);
Kde je pravda o migraci? A co se neříká?
Zatímco politici i média spěšně ujišťují, že se „v migraci nic nemění“ a že „Česko není cílovou zemí“, skutečnost je daleko znepokojivější. Údaje o poklesu zadržených migrantů v roce 2024 sice existují, ale říkají jen to, že bylo zadrženo méně lidí bez dokladů – ne že by se migrace zastavila. A už vůbec ne, že by nebyla řízena jinými kanály, bez statistického záznamu. Tranzitní a sekundární migrace není evidována přesně – a právě to je prostor, kde systém paktu začíná pracovat v praxi.
Navíc: proč by Evropská unie přijímala nový právně závazný rámec, pokud by byla migrační krize vyřešena? Proč buduje systém přerozdělování, sankcí a nákladů, když se údajně nic neděje? Odpověď je nasnadě: Brusel ví, co přichází. A připravuje strukturu, která umožní tlak – přesná, pravidelná redistribuce „břemene“, které národy nikdy neschválily. Unie se připravuje na další vlny. Na jejich legalizaci. Na jejich institucionalizaci.
Česká republika přitom nečiní žádné pojistky. Nevytváří výjimky, nevyjednává ochranné klauzule. Nechává systém, aby se rozvinul a pak – až přijde skutečná krize – bude tvrdit, že už je pozdě s tím něco dělat.
Přesně to se stalo s přijetím Lisabonské smlouvy. Přesně to se děje znovu. Až se kvóty aktivují, bude se lhát o „nezbytnosti“ a „solidaritě“ – a ti, kteří mlčeli dnes, budou říkat, že nemohli nic dělat.
Ale mohli. A zradili.
URČITĚ SI TOHLE NENECHTE SI UJÍT!
Rozhovor Petra Hájka s ekonomickým a finančním expertem Robertem Vláškem o nebezpečích současné bouřlivé doby způsobené nejen konflikty na Ukrajině a v Gaze. Je toho mnohem víc, co způsobuje malou likviditou některých amerických a evropských bank. Blížíme se k další finanční krizi, jako byla ta z roku 2008?
Především ve vztahu ke vznikající Babišově koaliční vládě z toho vzniká řada naléhavých otázek, které se týkají peněženky každého z nás. V tomto smyslu má Petr Hájek a Protiproud připraveno jedno překvapení.
Bez ohledu na to, co se stane, nemusíte být mezi ožebračenými!
Sledujte zde
Pakt jako předsíň federálního státu
Pod zdánlivě technickým názvem „migrační pakt“ se ovšem skrývá něco ještě mnohem závažnějšího než jen přerozdělování několika desítek či stovek tisíc lidí ročně. Jde o přelomový krok v proměně EU na centralizovaný útvar s vlastní výkonnou mocí, vlastními donucovacími nástroji a minimálními pravomocemi členských států.
Migrace je pouze záminkou. Cílem je vytvořit precedent, že klíčová rozhodnutí – jako je to, kdo bude s námi žít na našem území – už nenáleží národní vládě, ale nadnárodnímu centru.
Jakmile se tento mechanismus usadí, nebude návratu. Nejdřív 20 tisíc eur za odmítnutého migranta. Zítra nařízené zřizování přijímacích zařízení, výstavba ubytoven, přímé řízení azylových procedur evropskými úředníky na českém území. A to vše pod hlavičkou „evropské solidarity“.
Zní to jako sci-fi? Vzpomeňme si, kolik věcí v posledních letech znělo jako nemožné – a dnes jsou součástí našeho každodenního života.
Vláda mlčí, protože ví, že souhlasila s logikou, která vede ke zrušení státní svrchovanosti. Když totiž přijmete, že za vás někdo jiný bude rozhodovat o tak zásadní věci, jako je migrační skladba populace, už jste jen správci cizího majetku, ne suverénními vládci vlastního území.
Ne politika, ale zdraví je nejcennější kapitál!
Z rozhovorů Petra Hájka s podivuhodným zakladatelem Bewitu Jiřím Černotou už víme o pozoruhodných případech uzdravení a unikátním vývoji zcela přírodních prostředků (bez stopy chemie) na posílení těla i ducha (a krásy) - včetně dosažení praktické dlouhověkosti.
Rodina Bewitu však možná ještě neví, že po této skvělé české firmě, která podporuje i Protiproud, okamžitě vyjela i fialová mafie - s chapadlem přes ČNB. Napařili jí neuvěřitelnou mnohamilionovou pokutu. Něco jako když předtím ze stejných důvodů zaútočili na Supramedex. Jedinou možnou odpovědí tomuto dalšímu státnímu násilí musí být ještě větší solidarita. Protože se za člena bewiťácké rodiny pokládáme, udělali jsme další velký nákup.
Připomínáme, že i vy si můžete si vytvořit bezplatný účet BEWIT a pokud nakupujete přes Protiproud dostanete speciální slevy. Chcete-li si prohlédnout kompletní nabídku na e-shopu firmy BEWIT , pak nákupem přes tento odkaz pomůžete nejen sobě, ale i další existenci Protiproudu. Mnoha nepodvoleným, kteří tak již činí, velmi děkujeme!
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Migrace nástrojem přeměny společnosti
Je čas přestat mluvit o migraci jako o humanitární výzvě. Migrace je geopolitický nástroj. Je to páka, kterou se přetvářejí celé národy, demograficky, kulturně i politicky. A ti, kdo mají v rukou moc, to vědí velmi dobře. Nejde o pár rodin prchajících před válkou. Jde o přeuspořádání evropské společnosti. O vytvoření nové, snadněji ovladatelné populace. Bez kořenů, bez identity, bez odporu.
Migrační pakt EU je institucionalizací tohoto projektu. Už nejde jen o nárazové vlny a krizové situace. Teď se migrace stává trvalou, řízenou a právně vynutitelnou součástí evropské politiky. A každý stát, který tento pakt přijímá – i mlčenlivě – uznává, že jeho obyvatelé nemají výlučné právo rozhodovat o tom, kdo s nimi bude sdílet zemi.
Až se první relokovaní migranti podle nových pravidel skutečně objeví, nebude už jak protestovat. Mechanismus bude platit. Sankce budou přicházet. A politici, kteří dnes tvrdí, že „o nic nejde“, budou těmi, kdo připravili půdu pro tichou, pozvolnou přeměnu společnosti.
Až přijde další vlna – a ona přijde – nebude už cesta zpět. Bude už jen souhlas a podřízení. Protože až se otevřou brány pro nové vetřelce, zavřou se brány práv těm, kteří tu žijí a poctivě pracují.
A bude už pozdě volat o pomoc.
