Nikdo se jistě nemůže divit, že z evropských zemí – a zejména z Německa – prchá jedna firma za druhou. Nejvyšší ceny energií na světě, prosazování bezpočtu bruselských regulací a Green Dealu: to jsou hlavní důvody odchodu zejména energeticky náročných firem.
Málokdo si umí představit astronomické částky, které jsou nuceny platit firmy podnikající na území EU. Částka by vyšla v přepočtu na cca 3,6 bilionů Kč.
Regulace sice platí firmy, nicméně ve finále za ně vždy zaplatí zákazník, protože se samozřejmě započítávají do konečného produktu či služby.
Evropské společnosti jsou nuceny utrácet obrovské sumy peněz za dodržování rostoucího regulačního rámce EU. Podle Evropské komise dosahují náklady 150 miliard eur ročně, což odpovídá asi 3 600 miliardám Kč.
Zároveň se očekává, že nové zákony tento tlak dále zvýší. Dánská ministryně hospodářství Stephanie Lose uvedla, že nadcházející legislativa by mohla stát společnosti a úřady dalších 120 miliard eur ročně.
To by znamenalo dalších téměř 2 900 miliard Kč navíc na nesmysly, jako je financování GDPR, klimatické cíle a oblasti Natura 2000.
Zásadní problém je, že bruselské regulace podporuje většina europarlamentních skupin, což nemůže vést ke kýžené změně.
Rozsáhlá legislativa EU je dlouhodobě kritizována firmami i ekonomy, kteří upozorňují na to, že regulační zátěž snižuje konkurenceschopnost EU v celosvětovém měřítku.
Očekává se, že politika EU bude v nadcházejících letech charakterizována diskusí o tom, kolik lze zjednodušit. Brusel se totiž obává vzestupu politických sil, které se proti regulacím vymezují.
Bude tedy nejspíš záležet na výsledcích voleb v jednotlivých zemích. Pokud to však bude téměř všude vypadat jako aktuálně v Holandsku, pak nebude mít EU žádnou motivaci cokoli měnit.
Naopak, v regulacích dále přitvrdí. Vždyť likvidace Evropy je očividně hlavním cílem této organizace…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
