D. TOLAR
Když vláda slibuje, co všechno za peníze občanů udělá, obrací se francouzský novinář a ekonom Frédéric Bastiat v hrobě. Celý život obhajoval svobodný trh a nejčastější ekonomickou chybu nazval paradox rozbitého okna. Je o tom, co lidem nikdy neřeknou.
Frédéric Bastiat žil ve Francii v první polovině 19. století a celý život ve svých esejích obhajoval svobodný trh. Jeho nejznámější ekonomická teorie nese název „to, co je vidět, a to, co není vidět”. Je také známa pod názvem „paradox rozbitého okna”.
Vandal jako ekonomický stimul
Paradox rozbitého okna popisuje situaci, kdy chlapec rozbije pekaři výlohu jeho obchodu. Seběhnou se lidé a diskutují o ekonomických následcích chuligánova činu. Nakonec se utěší tím, že rozbité okno není jen špatná zpráva, protože i sklenář potřebuje z něčeho žít. Ekonomické dopady budou vlastně pozitivní, protože sklenář si vydělá a možná ještě bude muset dát někomu práci, aby mu s opravou výlohy pomohl.
Frédéric Bastiat ve svém eseji upozorňuje, že se lidé soustředili pouze na to, co vidí. Ale správné ekonomické uvažování bere v potaz nejen to, co je vidět, ale i to, co vidět není.
To, co vidět není, je fakt, že pekař přišel o peníze, za které si chtěl koupit nové boty. Boty, které si kvůli chuligánovi, co mu rozbil výlohu, nekoupí. Následkem toho přijde švec o výdělek a jeho tovaryš o práci.
Rozbité okno neznamená novou poptávku v ekonomice a nová pracovní místa. Jediné, co se stalo, je přesměrování peněz na vytvoření pracovních příležitostí od ševce ke sklenáři. Ale nejedná se nutně o neutrální změnu. To, co se má vyrobit, nebylo určeno svobodným rozhodnutím člověka, ale násilným aktem chuligána. Stejně tak platí, že i kdyby si pekař nechtěl koupit nové boty, ale hodlal peníze ušetřit, je ekonomická úvaha stejná. Úspory jsou budoucí spotřebou, ke které z důvodu rozbitého okna nedojde.
Frédéric Bastiat chtěl svým esejem upozornit, že pokud lidé posuzují ekonomické dopady nějakých opatření, nesmí se dívat pouze na to, co je vidět. To, co zůstává skryto jejich očím, je stejně důležité.
Když vláda slibuje
Pokud vláda slavnostně prohlásí, že dává tolik a tolik peněz na nějakou bohulibou činnost, lidé se radují nad tím, co je vidět, a zapomínají na to, co vidět není. Není vidět, co by s těmi penězi udělali svobodní lidé, kdyby je měli k dispozici. Aby platilo, že se jedná o ekonomicky neutrální situaci, musela by být vláda schopna utrácet peníze stejně uvážlivě jako svobodný občan, který vypotil kýble potu, než ty peníze vydělal. To je ze všech úhlů pohledu velice odvážný předpoklad.
Střet zájmů
Henry Hazlitt byl americký novinář a ekonom. Narodil se na konci 19. století a celý život argumentoval ve prospěch volného trhu. Jeho nejznámější kniha se jmenuje „Economics in One Lesson”, tedy „Ekonomie v jedné lekci”. Upozornil v ní na fakt, že ekonomická věda je na rozdíl od ostatních oborů zatížena velkým konfliktem zájmů, který ovlivňuje to, co v danou chvíli hlásá.
„Ekonomie je více než jakákoli jiná věda sužována omyly. Není to náhoda. Přirozené obtíže by byly v každém případě dostatečně velké, ale v případě ekonomie jsou tisíckrát znásobeny faktorem, který je v matematice nebo fyzice nepodstatný. Je to sobecké prosazování vlastních zájmů. Každá skupina ve společnosti má ekonomické zájmy, které jsou shodné se zájmy všech ostatních skupin, ale také má zájmy, jež jsou s představami ostatních lidí v rozporu.”
„Skupina, která by z nějakých ekonomických opatření měla prospěch, je bude přesvědčivě a vytrvale prosazovat. Najme si nejlepší myslitele, aby se plně věnovali obhajobě daného ekonomického principu. A nakonec buď přesvědčí širokou veřejnost, že jsou její návrhy ekonomicky správné, nebo alespoň zamlží podstatu věci.”
Zatajování faktů
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Ronald Coase upozornil na podivný rozpor. Podle nejvlivnějšího ekonoma minulých let Paula Samuelsona, dalšího nositele Nobelovy ceny, jsou majáky příkladem veřejné služby, kterou musí poskytovat stát. Trh to nezvládne. Ronald Coase ale ukázal , že dávno předtím, než si majáky vzal pod svá křídla stát, přišel trh s různými nápady, jak majáky provozovat a generovat zisk. V Anglii například dokázali dva podnikatelé úspěšně provozovat majákovou loď, neboť se jim podařilo přesvědčit dostatečné množství majitelů lodí, aby jim dobrovolně přispívali. Tvrzení o neschopnosti trhu provozovat majáky tak podle Ronalda Coase popírá historickou zkušenost.
Obhajoba za státní peníze
S Henry Hazlittem souhlasí současný ekonom Huerta de Soto, který je ve své kritice ještě přímočařejší. Podle něj jde ruku v ruce s kulturním marxismem něco, co nazývá kulturní etatismus. To je neustálé obhajování státních zásahů do ekonomiky. Proč to ekonomové dělají? Protože většina z nich je přímo či nepřímo napojena na státní peníze, ať už přes univerzity nebo různé státem financované organizace. Obhajoba svobodného trhu s minimem státních zásahů je v příkrém rozporu s jejich osobními zájmy.
Vymýšlejí si proto nekonečné množství pseudovědeckých myšlenkových směrů, které se za pomoci složitých matematických modelů snaží dokázat, že jedině stát je schopen „doladit” nedokonalý trh a zaručit trvalou prosperitu. Jejich modely obsahují 500 proměnných a 170 rovnic, s jejichž pomocí se snaží předpovědět chování lidí v ekonomice. Podle výsledků takových modelů potom sami chtějí utrácet obrovské peníze místo lidí, kteří je vyprodukovali.
Post scriptum
Pozn. autora:
Je zajímavé, že o různých metodách stimulace ekonomiky státními intervencemi se lidé mohou dozvědět první poslední. V médiích vystupuje jeden odborník za druhým. Ale o tom, co není vidět, je většinou ticho po pěšině. Stejně tak jako se málokdo zmíní o nejslavnějším eseji Frédérica Bastiata o paradoxu rozbitého okna.
Projev, který vybočoval z řady a upozorňoval i na to, co není vidět, pronesl před šedesáti lety Ronald Reagan.
D. Tolar
The post Velký problém ekonomiky je v tom, co není vidět first appeared on .
