PETR ŽANTOVSKÝ
Tak máme na stole návrh programového prohlášení vznikajícího kabinetu. Prezident pověřil Andreje Babiše sestavením vlády. Dnes odpoledne se na ustavující schůzi sešla nová Poslanecká sněmovna, která začne (snad) fungovat ve středu. Předsedové ANO, SPD a Motoristů podepsali koaliční smlouvu. Přesto k dokonalosti něco chybí. Když na to pohlédneme očima právníků, věc není zdaleka tak jasná, jak by se zdálo.
Podle Jana Kysely, ústavního právníka a donedávna prezidentova poradce, má prezident po samotném aktu pověření premiéra sestavením vlády jen velmi málo šancí do výběru ministrů vstupovat. Výjimkou jsou prokázané trestné činy. To řekl v ČT. Tamtéž ale bývalý šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský jde dál a doslova říká: „Nepředpokládám, že se Turek stane ministrem. Do takové situace se nechce dostat ani prezident, ani pravděpodobný předseda vlády. Jsem přesvědčený, že čas mezi pověřením Andreje Babiše sestavením vlády a následného jmenování předsedou vlády bude sloužit k tomu, aby k tomu nedošlo.“
To dává prostor pro otázku: Proč právě Turek, resp. Motoristé sobě? Zrekapitulujme si to. Štvanice na Motoristy začala ihned po volbách, v nichž navzdory očekávání mnohých uspěli s číslem možná i pro ně překvapivým. Rázem se stali relevantním partnerem pro úvahy o příští vládní koalici. A to se samozřejmě mnoha lidem nelíbí. Především členům někdejší koalice, která už zdaleka nedrží pohromadě – i Petr Kolář z Hradu vysílá signály, že si umí snadno představit jinou vládní konstelaci – nejspíše ANO, STAN a Lidovce. Takovému scénáři ovšem Motoristé poněkud překážejí. A proto zapojme spřátelené novináře, aby tu špinavou práci odvedli za nás, že.
Tak se najde náhle (to už před volbami) jakási dáma, která po mnoha letech zjistila, že k ní byl ústřední motorista Filip Turek nevlídný. Rozmázla to novinářka Pokorná zvaná Zdíša, a ještě se v návaznosti na to zformoval šik, který má chránit novináře před ohrožením. Jakým? To už je fuk, hlavně, když to prospěje naší věci.
Sběratel printscreenů
Po volbách se zase zčistajasna objevil jakýsi někdejší Turkův údajný kamarád, který byl tak blízkým přítelem, že šmíroval Turkovy facebookové hlášky a ukládal si je do krabice printscreenů, protože co kdyby se někdy hodily, že jo. Nu, a je to tady. Kamarád vyndal prinstcreeny a příslušná média (Deník N, Seznam Zprávy atd.) mají zase chutný konzumát.
Ještěže předseda Motoristů Petr Macinka se ničeho nedopustil. Tedy krom toho, že kdysi hrál v břeclavské funky kapele Hraczki na kytaru, ale to snad zatím není považováno za trestný čin. Tedy je třeba, chceme-li jej náležitě dohonestovat, usvědčit z neschopnosti vykovávat ten či onen úřad. Zde ministerstvo životního prostředí. Naši věční petenti, např. Eva Holubová, vyrazili na Hradčanské náměstí, aby demonstrovali odpor k Macinkově nominaci na tento úřad. Důvod? Jeho nedostatečná odbornost k dané portfeji.
A do třetice Oto Klempíř, který má za Motoristy usednout na Maltézském náměstí na Ministerstvu kultury. Tomu asi těžko může někdo vyčítat málo zkušeností s kulturní oblastí. Před třiceti lety spoluzaložil jednu ze zásadních hudebních skupin J.A.R. a spolu s ní přivedl na naši scénu svébytný, do té doby nepříliš přítomný hudební žánr. Z J.A.R. jej velice demokraticky vykopli, protože si dovolil kandidovat za Motoristy. Docela by mě zajímalo, jak by se soubor choval, kdyby kandidoval třeba za koalici SPOLU. Leč nespekulujme. Každý je svého svědomí správcem.
Tak si počkejme, co vyndají nebo vyfabrikují na Klempíře. Zatím to byly záznamy z jeho mladické komunikace s StB, kterou Klempíř už dávno vcelku srozumitelně vysvětlil. Krom toho se nejedná o trestný čin dle vzorce Jana Kysely. Tak se aspoň zvedlo nějakých 500 petentů, kteří si jej na tom ministerstvu nepřejí. Když projíždíte jejich seznam, zjistíte, že znáte tak každého čtvrtého, když hodně. Ale hlavně že jde o umělce. Ti jsou v našich luzích vždy směrovníkem k lepším zítřkům.
Jako lancknechti v dobytém městě
Zkusme to ale převrátit. Kde byli všichni ti petenti, Evy Holubové a slavní režimní novináři, když se u nás stal premiérem učitel dějepisu, ministrem vnitra učitel němčiny, ministrem dopravy novinář, ministrem financí elektroinženýr, a jednu dobu dokonce ministryní pro vědu a výzkum provozovatelka penzionu – tedy samé respektované a ve svých oborech honěné osobnosti? Nežertuju, to jsou osoby z právě končící vlády.
Vlády, která byla tak kompetentní, že nasekala největší státní dluh, zvýšila všechny možné daně a podílela se na bezmála 30% inflaci. To by nikdo nečekal ani od socialistů, ať už za Zemana, Špidly, Grosse či Paroubka. Ti všichni, byť každý trochu jinak, ještě měli rozum aspoň trochu v hrsti. Tihle se ale chovali, jak pravil Vladislav Vančura, jako lancknechti v dobytém městě. Podle toho to taky v tom „městě“ teď vypadá.
Proč je potřeba zahnat do offsidu právě Motoristy? Protože jsou snadný terč. Jejich odvolávání se na klasika české ekonomické transformace Václava Klause je pro ně přitěžující okolností. A hlavně, když vyženeme Motoristy, otevře se nám krásný prostor k vyhledání nových terčů. A říkejme jim třeba SPD plus (tedy s Trikolorou, PRO a Svobodnými). Ti šli na věc od lesa, nabídli do ministerstev odborníky, nikoliv poslance. To je řešení hodné chytré horákyně. Bojím se jen, že vůči soustavnému tlaku z médií poslušných dosavadní věrchušce jim ani to nebude moc platné. Podívejte se na náhle se zjevivší „kauzy“ kolem Jindřicha Rajchla. Na dostřel je jistě i proslulý ex-děkan z VŠE Miroslav Ševčík a další. Co kdyby média začala lustrovat bývalé manželství dnešních poslanců Šichtařové a Pikory? Že by se tam nic nenašlo?
SPD udělala chytrý krok, že se spojila s dalšími subjekty podobného zaměření. V jejích řadách jsou však dnes lidé tím pádem namnoze veřejně známější, a tudíž použitelnější k ostrakizaci a zesměšnění.
Qui bono?
Kdo ještě neztratil úplný kontakt s realitou, chápe, že všechny ty náhlé „provaly“ v táboře možných partnerů v ANO v budoucí koalici nemohou být náhoda. A nemusíme být hned paranoici a konspirátoři, abychom si nekladli proslulou latinskou otázku qui bono? , resp. qui prodest? (Pro koho je to dobré, komu to slouží?). Ale při vší té mizérii, co se na naší politické scéně už léta děje, nelze vyloučit žádnou odpověď.
Jak říkal smrťák v podání Ladislava Smoljaka v jedné z cimrmanovských her: „My nesmíme ani naznačovat.“ Tak nenaznačuji, ale zkouším vás motivovat k přemýšlení. Máme sice koalici, máme sněmovnu, ale k vládě je ještě daleko. Žádné překvapení není vyloučeno. Jak praví starý vtip: Jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista říká: „Už je tak zle, že horší už to být nemůže.“ A optimista dodává: „Ale může…“
DENÍK.TO
The post Klacky pod nohy vznikající vládě … komu to slouží? first appeared on .
