VERONIKA SUŠOVÁ SALMINEN
Nová vláda Andreje Babiše vydala už svoje programové prohlášení, ve kterém je ledacos zajímavého. Mainstreamová média v posledních dnech zaujal závazek nové vlády ohledně transparentního financování neziskových organizací . Nová vláda chce, aby vznikl „veřejný registr dotací“. Neziskové organizace s financováním z veřejných peněz budou v takovém případě mít povinnost ukazovat svoje výdaje. Organizace s financováním ze zahraničí budou mít povinnost tuto skutečnost „označit“. Dokument ovšem neříká, jakým způsobem k tomu dojde, tj. jaké označení bude případně zavedeno. Konečně v Prohlášení stojí: „Zamezíme tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Neziskové organizace mohou prosazovat své politické názory, ale nikoli z peněz daňových poplatníků.“
Příklady z Ruska a z USA
V médiích už se objevily ostré reakce, které návrhy nové vlády srovnávají s Putinovým Ruskem či Orbánovým Maďarskem, takže v zásadě s negativně konotovanými příklady. Ve starším textu z roku 2020 jsem se už ruskému zákonu o zahraničních agentech věnovala . Vysvětlila jsem jeho původní smysl, který odrážel obavy ruského režimu ze zasahování do ruské politiky ze zahraničí (tzv. barevná revoluce) i konzervativní obrat po návratu Putina do funkce (2012) po masových protestech v zimě roku 2011. Zároveň byl tento zákon zdůrazněním akcentu na velmocenskou suverenitu. Toto hodnocení platilo pro dobu před rokem 2022, kdy Putinova vláda velmi silně sekuritizovala ruskou politiku a posunula se směrem k vojenskému autoritářství.
Problémem ruského zákona bylo od počátku (jako s řadou ruských zákonů) jednak označení „agent“, které je v ruském kontextu negativně konotované, jednak nepřesnost, vědomá vágnost zákona, která umožňuje jeho selektivní politizaci a je rovněž odrazem ruského právního systému a kultury. Navíc od roku 2012 byl zákon opakovaně novelizován, jeho oblast platnosti se rozšiřovala o další aktéry. Svědčí o tom následující graf, který vychází ze záznamů ruských úřadů o registraci a ukazuje na to, že zápisy byly během posledních dvanácti let velmi nerovnoměrné. Z tohoto grafu je také poměrně jasné, že geopolitické krize či konflikt se Západem se projevují nárůstem zápisů do seznamu „zahraničních agentů“. Jinak řečeno, využití zákona se v ruském kontextu značně posunulo a záměrná vágnost zákona umožnila, aby se stal svévolným nástrojem vůči možným kritikům režimu nebo války.
Rusko se inspirovalo americkým zákonem FARA , který byl zaveden v době těsně před druhou světovou válkou a měl se snažit USA izolovat především od politických vlivů nacistického Německa či nacismu; po válce potom Sovětského svazu. V současnosti tento zákon stále platí a rozhodně se nevztahuje jenom na některé země, ale na všechny organizace se zahraničním „zadavatelem“, který jejich politickou práci v USA organizuje a finančně podporuje. Tedy také na liberální demokracie. Pro ilustraci z České republiky na něm jsou zaregistrováni dva „agenti zahraničního zadavatele“. Od roku 2022 je to zapsaný spolek Jagello 2000, který je „je hlavním českým subjektem veřejné diplomacie v oblasti bezpečnostní politiky a členství České republiky v Severoatlantické alianci.“ Druhým agentem je od roku 1996 české ministerstvo zahraničních věcí.
Všeobecně je americký zákon považován za právně mnohem přesnější, i když na principu, že zahraniční financování (vliv) musí být veřejně dostupný prostřednictvím registru a přehledu o financování je podobný. Týká se to specificky „politických aktivit“ na území Spojených států. Na stránkách amerického ministerstva zahraničí je také přehled nejaktuálnějších případů vymáhání zákona, tj. v případě neplnění povinností, které FARA definuje.
Stát tímto způsobem získává kontrolu a také informace o aktivitách zahraničních aktérů na svém území, ale vlastní zákon činnost nevládních organizací nezakazuje. Získává je díky veřejnému seznamu také občan. Rusky definovaný zákon o zahraničních agentech je v současnosti dvojsečná zbraň, která může mít velmi negativní důsledky pro demokracii. Ovšem česká média jaksi raději zapomínají na americkou verzi, ale zdůrazňují ruskou verzi bez ohledu na ruská specifika.
V současné éře těžké kocoviny z globalizace se regulace neziskových organizací s financemi ze zahraničí stala novým trendem. V principu se jedná o docela logický krok – v kontextu demokratického státu je suverénem lid, který je právně definován občanstvím, které se týká určitého území a určité správy věcí veřejných. Politické aktivity jiných zemí by neměly být utajovány. Jejich veřejný registr vychází vstříc principu transparentnosti. Prohlášení zatím ale neříká, jakým způsobem by mělo být zahraniční financování označováno, tj. zda bude využívat také slovní spojení „agent“ nebo nějaký jiný termín. Ten bude zřejmě otázkou politické debaty. Transparentnost využití veřejných peněz neziskovými organizacemi před státem a daňovým poplatníkem lze asi jen těžko rozporovat. Jde o demokratický princip. Pokud vadí, potom je nutné se ptát po motivech: proč by občan neměl vědět, odkud neziskovka bere pro svoje aktivity podporu?
Dilema veřejné podpory
Jak je to se snahou o „zamezení“ veřejné podpory „politického aktivismu“, o kterém Prohlášení píše v jedné větě? V tomto případě vyvolává případná vágnost otázky a vznikají některá dilemata. Co je „politický aktivismus“? Je to v podstatě každá politická angažovanost. Aktivismus se zaměřuje na veřejné mínění a na jeho změnu, na média a širokou škálu institucí, aby ovlivnil změnu. Z toho vyplývá, že aktivismus spíš přispívá do širší debaty, kterou ovlivňuje určitým směrem – což samozřejmě nic nemění na tom, že by jeho financování mělo být rovněž transparentní. Ovšem je nutno dodat, že mnohem soukromější formu ovlivňování na profesionální úrovni a shora jakou je lobbying český právní řád reguluje teprve od letošního roku. Soukromé financování neziskovek, například oligarchy, představuje v dnešních podmínkách další formu lobbyingu, i když nenese stejné jméno. Problém je tedy složitější.
Finanční podpora parciálních zájmů z veřejných peněz vyvolává otazníky ohledně neutrality státu: jak zaručit, že se veřejné zdroje rozdělují spravedlivě a nejen v zájmu některých klientelistických sítí, názorů a ideologií? V zásadě situace, ve které jsou z veřejných zdrojů podporovány jen určité politicko-aktivistické skupiny, ohrožuje důvěru v nezávislost občanské společnosti a v transparentní, nezaujaté rozhodování státu. V dnešních podmínkách podporuje klientelismus a ideologická netolerance ve veřejném financování politického aktivismu politickou polarizaci. Z toho vyplývá, že veřejná podpora neziskovek, které se věnují (nejen) politickému aktivismu, by měla být co nejvíce pluralitní.
Problémem, který ale žádné zákony a regulace nevyřeší je, že česká politika a společnost mají s pluralitou a politickou pluralitní praxí stále obrovský problém. Fialova vláda se svými neonormalizačními manýry byla examplárním případem. Dává proto „smysl“ prostě veřejné financování politického aktivismu zrušit en bloc . Obojí, tj. problém i jeho navrhované řešení, bohužel odpovídá české politické kultuře. Líp asi nebude.
Veronika Sušová-Salminen
The post Bude mít Česko zahraniční agenty jako USA, nebo jako Rusko? first appeared on Pravý prostor .
