Již v minulosti jste si zde mohli přečíst o švédské studii, která potvrdila, že přivázaná víčka od pet lahví nemají žádný pozitivní ekologický dopad.
Naopak, po jejich zavedení se množství plastového odpadu na plážích ještě zvýšilo. Nicméně ani tato studie nevedla k tomu, aby se toto idiotské nařízení zrušilo.
Mezitím se zemím EU vysmívá celý svět, který nechápe, jak hloupé obyvatelstvo zde musí být, pokud podporuje podobné nesmysly. A neříkejte, že nepodporuje. Voliči progresivních stran, které pro tuto zhovadilost hlasovaly, nesou zásadní vinu.
V rámci EU je jich navíc drtivá většina. A najdou se i u nás, zejména v řadách Pirátů (ti hlasují pro úplně každý zelený nesmysl), ale i STAN a TOP09, které také občas rády pro podobné nápady přidají hlas.
Ale zpět k víčkům, která asi štvou většinu z nás. Mimo prokazatelné neekologičnosti tohoto kroku se také ukazuje, že jde o poměrně drahý špás…
Směrnice EU 2019/904 o jednorázových plastech , která nařizuje povinné používání pevných víček, platí od 3. července 2024.
Nasazení regulačního arzenálu tohoto rozsahu však s sebou nese náklady. A tyto náklady , jak uvidíme, nejsou zanedbatelné.
Výrobci víček i stáčírny museli přizpůsobit své výrobní nástroje, aby uspokojili tento rozmar zeleného technokrata.
A kolik peněz tento nesmysl stál?
Výrobci víček:
• V zemích EU existuje přibližně 20–25 velkých výrobců plastových uzávěrů
• V průměru 3–4 výrobní linky na výrobce musely být upraveny
• To znamená: 20 výrobců × 3 linky × 3 miliony EUR = přibližně 180 milionů EUR za linky
• Výzkum a vývoj: celkem asi 400 milionů EUR
Stáčírny:
• Přibližně 900–1000 stáčecích stanic v Evropě
• V průměru 2–3 linky na stáčírnu k úpravě
• Průměrné náklady 300 000 EUR za linku
• To znamená: 900 lokalit × 2,5 linky × 300 000 € = přibližně 675 milionů €
Odhadované celkové náklady pro evropský průmysl: 1,2 až 1,5 miliardy eur.
Více než miliarda eur!
Ale tím plýtvání nekončí: výroba nového víčka je také dražší…
Rozdíl v ceně pramení z několika faktorů:
1. Další surovina:
• Spona vyžaduje trochu více plastu, ale ve skutečnosti je to jen malý kousek
• Nárůst materiálu je pravděpodobně maximálně 5–10 % hmotnosti víčka
2. Technická složitost:
• Odlévání je složitější, protože je nutné zajistit pevnost úchytu
• Tolerance jsou přesnější pro zajištění funkčnosti
• Kontroly kvality jsou přísnější
Realističtější dodatečné náklady by pravděpodobně činily 0,2 až 0,4 centu na uzávěr, což vzhledem k objemům již představuje významný dopad.
Roční produkce v Evropě: 150–180 miliard lahví.
Dodatečné náklady 0,3 centu za uzávěr → Každoroční dopad: 450–540 milionů eur
Takže kromě vysokých počátečních investic musíme připočítat další roční provozní náklady ve výši zhruba půl miliardy eur.
Američané a Číňané se musí smát, když vidí, jak naše evropské řídící orgány vynakládají své úsilí na tak zásadní témata.
Ale buďme upřímní! Ustupování lobbistům fundamentalistických environmentalistů zaváděním omezení, která jsou stejně nákladná jako absurdní, má obrovskou výhodu.
Díky tomu se EU nemusí starat o jiná témata, která jsou mnohem únavnější a zcela druhořadá: kontrola migračních toků, energetická nezávislost, potravinová suverenita, deindustrializace, kontrola globalizace či zastaralé technologie…
Zdroj:
