SLOVANKA
Německo se rozhodlo zničit svoji energetickou bezpečnost odstavením všech jaderných i uhelných elektráren, mimoto bylo ochuzeno o levný plyn po útocích na Nord Stream a zavedení sankcí.
K úpadku přispívá i vstřícná vítací politika, která likviduje sociální systém a bruselské zelené regulace, v jejichž uplatňování je Německo dokonce ambicióznější než Brusel.
Viníkem tristního stavu jsou všechny vlády od Merkelové přes Scholze až po Merze. Manažeři firem nyní varují před úpadkem země, jaký nemá v poválečné historii obdoby.
Důležité je však také připomenout, že naši politici celých 35 let vytváří stále větší závislost na Německu, jeho úpadek se nás tak musí dřív či později citelně dotknout.
V bezprecedentním pobouření dávají vrcholoví manažeři německých společností Merzově vládě zničující svědectví: Obviňují ji, že vede zemi do ekonomické propasti s očima dokořán.
Nálada kolísá mezi hrůzou a znepokojením – mluví se o šílenství, jedovatém koktejlu a hrozícím potopení kdysi hrdé ekonomické lodi, která míří stejnou cestou jako Titanik.
Christian Kullmann, který stojí v čele chemického gigantu Evonik, se v rozhovoru pro „Frankfurter Allgemeine Zeitung“ vyjádřil obzvláště jasně.
Hovoří o „šílenství“, které sráží průmysl na kolena. Rostoucí náklady na energie, nadměrné administrativní požadavky, regulace a nedostatek spolehlivých plánovacích perspektiv působily jako jedovatý koktejl pro investiční rozhodnutí.
Kullmann varuje, že společnosti nemají jinou možnost než přemístit výrobní závody do zahraničí, aby ekonomicky přežily.
Timotheus Höttges z Deutsche Telekom to vyjádřil podobně ostře, když označil zvolený kurz za „manévr Titaniku“ – loď mířící vysokou rychlostí k ledovci, zatímco odpovědní lidé na palubě pokračovali v tanci.
Ke kritice se připojuje i Sebastian Ebel, který stojí v čele turistické společnosti TUI. Zdůrazňuje, že Německo ztrácí kontakt se zeměmi, jako jsou Spojené státy nebo Čína.
Odvětví cestovního ruchu trpí vysokým daňovým zatížením a regulační zátěží, která dusí inovativní vývoj v zárodku. Markus Kamieth, šéf BASF, tento názor doplňuje: pozoruje, jak „základy“ německé ekonomiky erodují.
Funkce, které byly dříve vychvalovány jako výhoda umístění, jako jsou stabilní dodávky energie a spolehlivé rámcové podmínky, byly ztraceny. Místo toho převládala nejistota a neustálý růst nákladů.
„Mám dojem, že jsme na Titaniku. Kapela hraje naposledy, ale loď se už převrátila a nikdo nic nedělá.
Zvyšují se ceny energií, daňové zatížení, regulace a byrokracie. Daně z letadel v posledních deseti letech extrémně vzrostly. A Brusel? Administrativa se úplně vymkla kontrole. Nadále pokračuje v dalších regulacích. Kdo z toho má prospěch?“
Podnikatelští lídři sdílejí přesvědčení, že zásadní změna kurzu je nezbytná. Požadují mimo jiné snížení nákladů na energie: dotace na obnovitelné energie mají smysl, ale neměly by být na úkor průmyslu.
Jako okamžité podpůrné opatření je požadována překlenovací cena elektřiny pro energeticky náročná průmyslová odvětví. Současně volají po snížení byrokratických překážek: schvalovací postupy pro stavební projekty a investice musí být urychleny, aby se ušetřil čas a zdroje.
Daňové úlevy jsou nezbytné také pro snížení daní z příjmu právnických osob a zvýšení atraktivity Německa pro kapitál. Kromě toho vyzývají k investicím do infrastruktury: pro podporu digitální a ekologické transformace jsou zapotřebí moderní sítě pro elektřinu, data a dopravu.
Bez těchto opatření podle jednotného varování hrozí masivní odchod firem. Mnoho společností se již nyní rozhoduje investovat přednostně v Asii nebo Severní Americe, kde jsou rámcové podmínky příznivější…
The post Německo jako Titanik: Manažeři podávají zničující svědectví first appeared on Pravý prostor .
