Zapnete počítač, přihlásíte se do systému a ještě než začnete, objeví se vaše skóre výkonnosti. Nevíte přesně, jak vzniklo, ale víte jedno, pokud klesne, přijdete o prémie nebo o další práci. (Foto: Pixabay / ilustrační)
Zní to jako sci-fi? Jenže už dávno není. V kancelářích, skladech i při práci z domova stále častěji rozhodují o zaměstnancích algoritmy, které tiše sledují jejich práci a převádějí ji na čísla.
Nový typ dohledu
Algoritmy dnes ovlivňují každodenní rozhodování mnohem víc, než si lidé uvědomují. Určují, které písně se objeví na Spotify, jaké seriály doporučí Netflix a jaké výsledky zobrazí Google. Herní platformy je používají k nastavení obtížnosti, doporučování titulů nebo k párování hráčů, kteří se pravděpodobně zdrží nejdéle. Dokonce i sázkové platformy se na ně spoléhají při cílení nabídek a analýze zájmů uživatelů.
Když někdo hledá online zahraniční sázkové kanceláře , algoritmy mu často nabídnou nejlépe zahraniční bookmakery podle recenzí, které lákají domácí sázkaře na širší nabídku sázek, atraktivní bonusy a kvalitní zákaznickou podporu. Tyto mezinárodní platformy často nabízejí vyšší kurzy, více trhů a inovativní funkce, které české sázkové kanceláře běžně nepodporují. Algoritmy se učí, na co lidé klikají, jaké bonusy preferují a co je zaujme, a podle toho přizpůsobují výsledky.
Na první pohled to působí pohodlně, ale ve skutečnosti tím vzniká tichý dohled nad vaším chováním. Stejná prediktivní logika, která vytváří seznamy skladeb nebo doporučuje sázkové nabídky, se dnes používá i v práci, hodnotí zaměstnance, měří jejich výkonnost a určuje, kdo je „nejefektivnější“. To, co začalo jako personalizace, se pomalu mění v digitální dozor.
Skryté rozhodování a neviditelné dopady
Problémem není samotná technologie, ale chybějící transparentnost. V mnoha firmách lidé ani netuší, že jsou hodnoceni algoritmem. Logika systému bývá obchodním tajemstvím a zaměstnanci nemají možnost zjistit, jak jejich hodnocení vzniká, natož se proti němu odvolat. Jenže vliv algoritmů nekončí u zaměstnanců, dnes zásadně ovlivňuje i rozhodování celých společností.
V logistice algoritmy určují rozvozové trasy a plánují směny podle predikcí poptávky. V marketingu vybírají cílové skupiny a rozhodují, které produkty se zobrazí na první stránce. Ceny se mění každou minutu podle chování zákazníků a dostupnosti zboží. Tyto systémy přinášejí efektivitu, ale také přesouvají odpovědnost z lidí na software. Když dojde k chybě, nespravedlivé ceně nebo diskriminaci, vina se snadno schová za „rozhodnutí algoritmu“.
Co říká zákon
Evropa už reaguje. Nařízení o umělé inteligenci (AI Act), přijaté v roce 2024 , řadí systémy používané při náboru a hodnocení zaměstnanců mezi tzv. „vysocerizikové“. Společnosti tedy musí prokázat, že jejich algoritmy jsou srozumitelné, kontrolovatelné a že nad nimi je lidský dohled. Nařízení začne platit postupně od roku 2025 a zavazuje zaměstnavatele k tomu, aby dokázali vysvětlit, jak jejich systémy fungují a jak se lze proti jejich rozhodnutím bránit.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) sice lidem už dnes dává právo nahlížet do osobních dat a žádat vysvětlení jejich použití, ale na moderní hodnoticí algoritmy nestačí. Pracovní právo tak zůstává o krok pozadu, zaměstnanci často nemají jasný právní rámec, který by je chránil před rozhodováním neviditelných strojů.
Proč na tom záleží
Když rozhoduje software, spravedlnost se může nenápadně vytratit. Algoritmus nevidí únavu po noční směně ani čas, který někdo věnuje pomoci kolegovi. Prostě zaznamená nižší výkon.
Takový dohled může vést k větší produktivitě, ale i k tlaku, stresu a pocitu, že už nerozhodují lidé, ale čísla. Psychologové varují, že neviditelné hodnocení zvyšuje úzkost a snižuje důvěru na pracovišti. Odbory proto čím dál častěji požadují, aby transparentnost algoritmů byla stejným právem pracovníků, jakým je například omezená délka směny.
Jaká mají zaměstnanci práva
Současná legislativa už poskytuje několik základních jistot. Každý zaměstnanec má právo vědět, zda je sledován nebo hodnocen softwarem, má právo zjistit, jaká data se sbírají a proč, a může žádat, aby rozhodnutí algoritmu přezkoumal člověk. Zaměstnavatelé by měli zaměstnance o takových systémech jasně informovat, pravidelně kontrolovat jejich nestrannost a zajistit, že konečné rozhodnutí vždy potvrdí odpovědná osoba.
Společnosti, které tyto zásady dodržují, si budují důvěru. Nedělají to proto, že musí, ale proto, že je to správné a dlouhodobě výhodné.
Digitální budoucnost práce
Do konce roku 2025 plánuje řada evropských společností testovat systémy založené na umělé inteligenci pro nábor, rozdělování úkolů nebo měření výkonnosti. Odborníci varují, že honba za „datově řízenou produktivitou“ může snadno zajít příliš daleko, pokud se vytratí lidský dohled. Transparentnost se tak brzy stane nejen právní povinností, ale i konkurenční výhodou.
Státy už připravují metodiky, které mají zabránit zneužívání algoritmického řízení, a diskutuje se o zahrnutí práva na transparentnost do kolektivních smluv, zejména v logistice, maloobchodu a tzv. gig ekonomice, kde se digitální hodnocení využívá nejčastěji.
Tichý přesun moci
Rozšiřování algoritmů ve společnostech nenápadně mění to, kdo má kontrolu nad prací. Dříve se manažeři spoléhali na vlastní úsudek, dnes často na data a automatické metriky. Zaměstnanci se tak mění z individuálních osobností v datové body.
Algoritmy mohou být užitečné, pokud zůstanou nástrojem. Nebezpečí nastává ve chvíli, kdy se z nich stane autorita, která rozhoduje bez lidského porozumění. Automatizace může práci zrychlit, zpřesnit a zefektivnit, ale musí zůstat férová.
Jakmile se z digitálního hodnocení stane nový „šéf“, jedinou ochranou je povědomí. Vědět, jak systém měří výkon, a trvat na tom, že konečné slovo musí mít vždy člověk. Jen tak zůstane technologie tam, kam patří, v rukou lidí, ne nad nimi.
Komerční sdělení.
Článek Když je vaším šéfem algoritmus: zaměstnanci jsou hodnoceni podle dat a většina o tom ani neví se nejdříve objevil na AC24.cz .
