EMA
Chlápek se uchází o práci na místním úřadě.
„Máte na něco alergii?“, ptá se úředník na pohovoru.
„Ano pane, na kofein. Nemohu pít kávu.“
„To by neměl být problém. Dále mě zaujalo, že jste byl v armádě.“
„Přesně tak. 4 roky a z toho roční služba v Afgánistánu.“
„To vám pomůže v platebních tabulkách. Máte nějaké postižení?“
„Bohužel ano. Díky střepině z bomby jsem přišel o obě varlata.“
„To mě mrzí, ale díky tomu vám můžeme přidat na základě dotací. No výborně – pokud byste měl zájem, tak pracovní doba je 8-16 a bylo by super, kdybyste mohl zítra přijít na desátou. A stejně tak i další dny.“
„Omlouvám se, ale … pokud je pracovní doba od 8, proč mám chodit v 10?“
„Tohle je státní sektor pane. První dvě hodiny se tu škrábeme na koulích a pijeme kafe.“
Tenhle netleská!
Přátelé, tleskat se prostě musí – ať jsi doma, nebo na Hradě.
Zde pár instruktážních námětů a další program. Ať zas není průser:
Co nás teď čeká ohledně tleskání: 21. 11. – Český slavík
Tleskáme ve stoje při vzpomínce na Danu – vážný výraz, ale nepřehánět. Nepřehrávat to na kameru dojetím.
Kdyby náhodou někdo předával cenu z Hradu (máma, pápa), nebo ještě starý ministr kultury (jméno si nepamatujeme), nebo Šimon, Anna, Ondra… tleskáme ve stoje a můžeme i výskat radostí. (Potlesk delší.)
Úsměvy, hlava lehce na stranu, pouze u žen.
Ženy se mohou lehce houpat v bocích do stran, zasněný výraz jen u žen.
Muži: brada nahoru, lehké souhlasné kývání hlavou nahoru/dolů – ne do stran!
Tleskáme u všech zmínek o „Babišovi, Burešovi, Čapák – přiletí čáp, tousták“ atd.
(Pozor: tam se HÓDNĚ smějeme, můžeme i dupat.)
Při Hámově trefném šťouchnutí do Turka a do Klempíře se doporučuje silný ironický smích, který musí přehlušit i váš pískot.
Při smíchu hýbeme trupem výrazně vpřed a vzad (předklon / záklon).
K Palestině a Ukrajině naopak tleskáme vážně, s kamennou tváří, pohled směřuje dolů.
Technická: U narážky na Trumpa( neočekáva se) opatrnost, tam zase právě teď nevíme, ju.
Pozn. Při možné anketě, kdyby Vas někdo odchytit…“Jsem tu, protože hudba spojuje atd…jasný.
A holoto – tohle platí i doma.
Jednou malá Rivka přišla za matkou a zeptala se:
„Mami, odkud jsem se tu vzala?“
V matce trochu hrklo, ale nakonec usoudila, že je Rivka dost velká a měla by jí popravdě vysvětlit vznik života. Vyprávěla jí, trochu nesměle, jak láska vyústí ve fyzický akt, který zažehne život v matčině lůně. Vysvětlovala, jak se život postupně rozvíjí v děloze a jak a kudy se nakonec narodí dítě. Rivka po celou dobu ani nedutala, oči navrch hlavy.
Když vyprávění skončilo, dcerka pronesla:
„To je fakt pecka, to určitě přebije verzi strýčka Šloma. Ten mi tvrdil, že jsme do New Yorku původně přišli z Polska.“
Na Slovensku podle všeho vyřešili odvěký problém, který existuje, co je svět světem. P odařilo se jim snížit úmrtnost chodců, když na chodníku narazí do jiného chodce. Zvládli to díky zavedení maximální rychlosti na chodníku na 6 kilometrů v hodině.
„Jedna z největších bolestí Slovenska byla vysoká úmrtnost chodců na chodníku. Vím, že s tímto problémem se potýká celý svět, ale Slovensko bylo vždycky v úmrtnosti chodců ve světovém měřítku hodně vysoko.
Chodci nám tu riskovali a chodili nebezpečně rychle. Hlavně mladí čerství chodci, kteří ještě chození úplně neovládali, se cítili na chodníku nesmrtelní. Výsledek byl posléze mnohokrát fatální,“ vzpomínal Fico na doby, kdy slovenští chodci umírali na chodnících po jednotkách.
Omezením rychlosti chodců jsme dosáhli přesně toho, čeho jsme dosáhnout chtěli. Úmrtnost chodců na chodníku po střetu s jiným chodcem nám klesla o dechberoucích deset procent. To nemá ve světě obdoby. Rovněž nám výrazně poklesla vážná zranění nebo vznícení chodce po nárazu. Skutečně je to něco, co se nám povedlo,“ pochválil Fico sebe i svou vládu.
Aby si chodci na nová pravidla chůze zvykli a aby je rovněž dodržovali, zvýšila vláda počet policejních hlídek na chodnících napříč celým Slovenskem.
„Je to jenom do začátku, aby se chodci adaptovali na nová pravidla. Jakmile si chodci zvyknou chodit pomalu, hlídky nahradíme statickými radary,“ ubezpečil Fico veřejnost.
Strašákem pro neukázněné chodce má být vedle vysokých pokut rovněž bodový systém. Pokud se chodec na chodníku takzvaně vyboduje, bude mu zakázáno chodit.
„Toto ještě nemáme úplně doladěné do detailu, ale je to jeden z nástrojů, jak udělat naše chodníky bezpečnější. Bodový systém se nám osvědčil u aut na silnici, takže nevidím důvod, proč by nefungoval i na chodníku. Pokud se chodec na chodníku vyboduje opakovanou rychlou chůzí, bude mu na nějaký čas zakázáno chodit. Ačkoliv se proti tomu zvedla vlna nevole a lidé se odvolávají na ústavu, já bych rád veřejnosti vzkázal, že právo chodit není v naší ústavě zakotveno,“ dodal Fico.
Odhlédneme-li k bodovému systému, Slováci si vesměs zavedení maximální rychlosti pochvalují a většina z nich se nyní na chodnících cítí bezpečněji.
The post Jak se baví internet: Tenhle netleská! first appeared on Pravý prostor .
