Pamatuji si, že tomuto tématu jsem se zde věnovala už někdy před rokem, nicméně mezitím se situace výrazně zhoršila. Norsko dopadá jako všechny ostatní země (například Francie), které zavedly daně z bohatství: bohatí z nich prchli a namísto vyššího výběru daní došlo k ohromnému propadu.
Na sliby zavedení „daně z bohatství“ může naletět skutečně jen úplný negramota. Pokud je někdo bohatý, umí si vše zařídit tak, aby mohl prchnout tam, kde je zdanění příznivější; dnes v rámci Evropy nejčastěji do Švýcarska či na Kypr.
Logicky tak v zemích ovládaných socialisty často dochází k tomu, že chybí peníze z daní, které se pak socanské vlády zvyšují právě té populaci, která nemá na to, aby prchla do daňových rájů.
Pokud pak mnohé západoevropské země musí živit celou armádu obohacovačů na dávkách, mají zavařeno na pořádný problém.
Norsko je dokonalým příkladem toho, jak socialistické excesy vedou k úniku kapitálu a snížení daňových příjmů.
Socialisté ve vládě jsou jako lišky v kurníku. To je patrné znovu a znovu v zemích po celém světě. Norsko není výjimkou . Když se sociálnědemokratická vláda v Oslu v roce 2022 rozhodla více zdanit bohaté, tamní média to oslavovala.
Daň z bohatství byla výrazně zvýšena, zdánlivě na podporu „solidarity“ a v boji proti „sociální nerovnosti.“ Ale o dva roky později je jasné: experiment skončil fiskální katastrofou. Bohatí odešli – a s nimi i jejich peníze.
Došlo k opravdovému exodu. Podnikatelé, investoři a dědici velkých společností si sbalili kufry, převedli svá aktiva a hromadně se zaregistrovali ve Švýcarsku.
Podle norského statistického úřadu SSB opustilo zemi jen v roce 2022 více než 50 superbohatých jedinců – a v následujícím roce ještě více. Pro daňové úřady to byla katastrofa, protože tito lidé dříve odváděli do veřejné pokladny značné částky.
Nyní nepřispívali vůbec ničím.
Zprávy ukazují, že norský stát kvůli odlivu kapitálu ročně přišel o daňové příjmy přibližně ve výši 40 miliard norských korun. Očekávaly se miliardy zisků.
„Spravedlivý příspěvek bohatých“ se ukázal jako naprostý propadák. Ministerstvo financí ostýchavě přiznalo, že čisté příjmy ve skutečnosti velmi výrazně klesly.
Ještě absurdnější je ale to, jak tvrdohlavě se vláda drží své linie. Premiér Jonas Gahr Støre z Labouristické strany obhajoval daň jako „otázku morálky.“ A pokud tato politika vede pouze ke ztrátám?
Pak jednoduše hledá jiné způsoby, jak vykrvácet daňové poplatníky, kteří zůstávají v zemi, aby podpořila příjemce sociálních dávek (většinou neevropského původu) a v podstatě si koupila jejich hlasy.
Dokonce i ekonomové blízcí vládě varovali před důsledky již v rané fázi. Renomovaný norský institut SSB a OECD ve svých analýzách poukázaly na to, že daně z majetku v otevřených ekonomikách snadno vedou k úniku kapitálu.
Institut WID.World dokonce v komplexní studii empiricky zdokumentoval, že i malé zvýšení daní vyvolává významné relokační efekty v oblasti kapitálu a bydlení. Jinými slovy, dalo se to předvídat.
Podobné požadavky, opakovaně vyjadřované politiky po celé Evropě, ukazují, že se tyto strany stále nepoučily nebo se jen spoléhají na neznalost vlastních voličů, kteří netuší, že tato politika jim nepřinese nic než jen zvýšení daní pro všechny…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
