Stále více velkých evropských společností přiznává, že uhlíkové odpustky ničí evropský průmysl a vše se zhorší v momentě, kdy přijde další fáze jejich zavádění v podobě ETS2.
Opět se potvrzuje, že EU je zločinecká organizace, jejímž hlavním úkolem je zlikvidovat evropskou prosperitu cestou deindustrializace, výměny obyvatel, islamizace, likvidace zemědělství, likvidace národních tradic a potažmo i národních států a zničením tradiční rodiny prosazováním LGBTQ agendy.
Uhlíkové odpustky jsou jen dalším způsobem jak dostat peníze řadových občanů i firem k hrstce „vyvolených.“ To se děje pod záminkou „záchrany planety,“ která je založena na jedné velké lži o lidmi způsobené klimatické apokalypse.
Obyvatelstvo zemí EU je uklidňováno probruselskými politiky a na ně napojenými korporátními médii a ve stavu „pomalu vařené žáby“ vůbec netuší, že situace je mnohem horší než jak to ti, kteří patří ke spolupachatelům této zrůdnosti, podávají.
Plán je již stanoven: v nadcházejících letech EU a její členské státy přimějí podniky i spotřebitele, aby za emise CO₂ platili ještě více. Generální ředitel společnosti BASF Markus Kamieth varuje před obrovským destruktivním potenciálem této politiky.
Pravda přichází na holubích nožkách, jak řekl už kdysi Friedrich Nietzsche. A totéž zjevně platí pro evropskou klimatickou politiku: pomalu, ale nevyhnutelně se vynořuje realita skutečných nákladů zelené transformace a jejího dopadu na průmyslovou základnu Německa i jiných průmyslových zemí.
Dne 29. října předstoupil generální ředitel společnosti BASF Markus Kamieth před tisk během prezentace čtvrtletních výsledků. To, co oznámil, byla další studená sprcha pro každého, kdo stále doufá v nový ekonomický zázrak.
Slabé výsledky ve stabilním prostředí
Největší světová chemická společnost vykázala ve 3. čtvrtletí 2025 pokles tržeb o 3 % ve srovnání s loňským rokem, zatímco EBITDA klesla o 5 %. Společnost BASF je pod obrovským tlakem a již zrušila 1 400 pracovních míst, aby vyhověla rostoucím tlakům na náklady.
Na čísla společnosti BASF je třeba pohlížet na pozadí pomalu se zotavujícího globálního ekonomického cyklu. Zejména americká ekonomika, která roste téměř o 4 %, je hnací silou silné poptávky.
Ekonomiky v Číně a Indii nadále dynamicky expandují, zejména v odvětvích kritických pro chemický průmysl.
Zatímco globální ekonomika nabírá na síle, společnost BASF – stejně jako většina německého chemického průmyslu a širšího průmyslu – nadále ztrácí půdu pod nohama.
Hlavní sídlo společnosti v Ludwigshafenu je zasaženo nejvíce, takže jejích 33 000 zaměstnanců čelí nejisté budoucnosti.
Kritika klimatického kurzu
Kamieth byl během prezentace nečekaně otevřený. Kromě kritiky obchodní politiky EU a rostoucích nákladů na energie v Německu udeřil na zřídka otevřeně diskutovanou ránu: klimatickou politiku EU.
Kamieth si nebral servítky a nazval evropský systém obchodování s emisemi CO₂ (EU ETS 2) tím, čím je: útokem na evropskou průmyslovou základnu.
Pokud se současný klimatický směr v rámci obchodování s CO₂ nezmění, vzniknou od roku 2027, kdy budou výjimky zrušeny, roční dodatečné náklady ve výši přibližně 1 miliardy eur – náklady, které ponese výhradně evropský průmysl, zatímco zbytek světa se jednoduše neúčastní.
Kamieth se dostal na bolavé místo. Průmysl EU je finančně ždímán ideologizovanou politikou CO₂. Deindustrializace je – ať už nevyřčená nebo potlačovaná – výsledkem bruselské politiky a jejich národních vymahačů, jejichž jedinou odpovědí na katastrofu, kterou si sami způsobili, jsou stále nové dotace.
Vzácná kritika
Kritika této centrálně plánované klimatické katastrofy pro průmysl je ojedinělá. O to pozoruhodnější jsou nezaměnitelná slova generálního ředitele společnosti BASF, která přichází pouhé dva týdny po ostré kritice generálního ředitele společnosti Evonik Christiana Kullmanna.
Oba svá varování směřují ke stejné adrese: evropskému izolacionismu v klimatické politice.
Kullmann také vyzval ke komplexní reformě obchodování s emisemi CO₂ nebo dokonce k úplnému zrušení tohoto systému. Otevřeně to nazval „ekonomickým šílenstvím.“
Oba generální ředitelé rozumí globální konkurenci. A vědí, že nikdo na světě nebude následovat bruselskou linii.
Klimatický klub je stále izolovanější
Globální klimatický klub se stává stále více izolovaným. Na konferenci COP30 v Brazílii potvrdilo odstoupení USA od Pařížské dohody, že ani přední průmyslové země již nenásledují evropský tlak na dominanci v oblasti CO₂.
Tento vývoj odhaluje trhliny ve víře ve změnu klimatu způsobenou výhradně CO₂, což je signál, který evropská klimatická politika nemůže skrýt.
Jak COP30, tak stále častější klimatické summity EU odhalují, jak daleko úřady zacházejí, aby zabránily tomu, aby tyto pochybnosti zakořenily v povědomí veřejnosti.
V sázce je příliš mnoho: gigantická mašinérie na daň z CO₂, která je v nadcházejících letech navržena tak, aby nalévala masivní finanční prostředky především do centrálního bruselského aparátu EU, zatímco obyvatelstvo bude chudnout..
Pancéřová mediální opona
Situace je podobná jako u jaderné energie. Za železnou mediální oponou, kterou kolem tohoto zdroje energie spřádá politicko-mediální komplex, si německá veřejnost stále neuvědomuje, že jaderná energie zažívá globální návrat s cílem téměř zdvojnásobit kapacitu v příštích třech desetiletích.
Mlčení v klimatické politice bylo vykoupeno vysokou cenou: prostřednictvím klimatické redistribuční mašinérie se stále více omezují velké části ekonomiky.
Roční objem obchodů s CO₂ se má v nadcházejících letech téměř ztrojnásobit na přibližně 100 miliard eur, plus daně z CO₂ a přijdou i další klimatické poplatky, které zasáhnou také spotřebitele.
Vezměme si například letecké poplatky, které doslova vymazávají Německo z mapy jako místo pro leteckou dopravu.
Obrovské ekonomické ztráty
Skutečnou chybnou alokaci kapitálu vynucenou klimatickou politikou a zákonodárci je obtížné vyčíslit. Máme co do činění se změtí daní, dotací, fiskálních výhod, skrytých podpor a cenových garancí.
Přesto je realistické odhadovat, že zhruba 4-5 % HDP se spaluje mimo tržní mechanismy.
S rozšířením obchodního systému a masivním zvýšením klimatických dotací ztratí Německo 150–200 miliard eur produktivního kapitálu ročně. Další evropské země – především ty průmyslové – na tom nebudou lépe.
Není proto přehnané nazvat bruselskou klimatickou politiku motorem chudoby; motorem, který systematicky vyčerpává evropskou průmyslovou základnu v globální konkurenci.
EU zřídila Klimaticko-sociální fond ( CSF ), který byl zpočátku vybaven částkou přibližně 10 miliard eur ročně, na podporu domácností a malých podniků v rámci tzv. zelené transformace.
Ve skutečnosti se však dostane jen na malou hrstku nejchudších domácností, většina bude vážně postižena bez jakékoli pomoci.
To ukazuje, že Brusel si je plně vědom důsledků, což činí tuto politiku z etického hlediska ještě trestuhodnější.
Jsme svědky rostoucí centralizace politické moci v Bruselu, ospravedlňované morálním imperativem oxidu uhličitého.
Jsme svědky civilizační úklony před klimatickým kultem.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
