JOSEF VOHNOUT
Došlé zprávy o rozmanité živoucí společnosti v pokrokovém Německu zaznamenaly, že schovanka vychovávaná příkladně sebevědomou politicky správně myslící osobností se nějak drobátko zradikalizovala. Za pomoci nože se jala vysvětlovat své adoptivní matce, jak moc se cítí být utlačována rasistickou společností. Inu Německo v kostce.
Příkladná sluníčková rodina
Zaznamenal jsem, že teď u nás po volbách se ta správná média zabývají rodinným životem politiků. Protože ctím pravidla pravdivé novinařiny po jejich vzoru, chtěl bych také ukázat příklad správného života lepších lidí. Takových, kteří nám bloudícím v moři nevhodných narativů ukazují jako majáky svou mravní a morální převahu ve všech oblastech života. Pokud tento článek čte nějaký lepševik a chce pokrytecky něco říct na téma, že zneužívat rodinné tragédie je typické pro zvrhlé dezoláty, tak si zameťte před vlastním prahem. Tuhle připomínku řekněte Zdechovskému, Okamurovi od lidovců, Apoléně a zmiňte se i před tím úplným dnem lidské společnosti Oganesjanem s jeho poskoky. I když u těch si nejsem jistý, zda vůbec jsou schopni porozumět.
Copak se stalo? V ukázkové sluníčkové rodině došlo k drobné rozmíšce a vznikly nějaké ty třecí plochy v kulturním nazírání na rodinné soužití. Opečovávaná schovanka z dovozu připoutala svou adoptivní německou matku k židli a několik hodin ji mučila za pomoci nože a plamenů. Pozoruhodné na celé situaci je to, že ona zmiňovaná adoptivní matka je političkou za německé Zelené bojující proti rasismu za rozmanitost. Postižená samozřejmě brojila za multikulturní společnost také a sama šla chvályhodně příkladem. Výsledek jejich nápadů se brzy dostavil v poněkud nečekané formě. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Nějak její recepty na šťastnou společnost u ní doma překvapivě nezafungovaly. Soudružku z rasistických, sexistických a jiných ohavným myšlenek zcela jistě podezřívat nelze a výchovu schovanky prováděla v souladu s posledními poznatky vědy. Nepodléhala proruským narativům, neměla žádnou ideologickou chybu a přesto, takový fatální karambol. Tedy vlastně nešlo o havárii, jen o nepatrný mráček na jinak slunečném nebi.
Osobně nechápu, jak mohla pachatelka použít nože, když takové nástroje jsou v pokrokovém Německu již dávno včasným opatřením zakázány. Jak se k nim mohla dostat? Že by sama politička nerespektovala toto opatření? Ne, to se nemohlo stát, že ne? Jako vhodné řešení celé situace bych asi doporučil přísnější sankce za držení nožů a zakázat jejich volný prodej. Vytvořil by se nějaký úřad, který by byl specializován na kontrolu nožů v domácnostech. Výrobci budou povinni na čepelích nožů vygravírovat zřetelný nápis, že se zakazuje používat k nože k bodání do lidí. Za nošení nožů se zvýší pokuty na likvidační úroveň. To by mohlo pomoci problém zcela a plně vyřešit. Ještě bychom mohli nasvítit radnici a společně se semknout. Dotyčná postižená je také členkou strany, která tyto dokonalá opatření zajišťující řešení problémů prosazuje. Zvláštní, nějak jí to nepomohlo doma, ale o to lépe to bude fungovat venku ve skutečném světě, že ano?
Jen ať to nezneužijí pravicoví radikálové
Tihle vyšinutí masochističtí lidé hlásající toleranci a duhové hodnoty jsou zjevně nebezpeční sami sobě. Jejich nápady ukrývané za libozvučnými politickými slogany o toleranci ničí život celé společnosti. Stockholmský syndrom dotyčné ženy spolehlivě fungoval už předtím. Troufnu si i bez důkazů tvrdit, že to zdaleka nebyl první incident mezi oběma ženami. Jistě tam již dříve byly nějaké menší různice, které byly ihned zamlčeny. Potvrzené informace o tom, že schovanka vyhrožuje své živitelce, se objevily také těsně před útokem. V souladu s příznaky syndromu se postižená i po hrůzném aktu snaží počínání své schovanky zlehčovat. Dokonce se odvážně pustila do kritiky německého kancléře, který hned volal po důkladném vyšetření. Prvotní zprávy odvozené ze svědectví pachatelky totiž naznačovaly, že útok spáchali jacísi muži. A jací to jedině mohli být muži? Pochopitelně pravicoví radikálové inspirovaní ruskou propagandou nechápající dobro, které jim postižená ve své politické funkci přinášela. Soudruh kancléř veden správným pohledem na svět se ihned jal požadovat co nejpřísnější tresty a důkladné vyšetření. A jak pravil, tak se i stalo. Jenže se tak nějak ukázalo, že mučitelkou byla právě ona tichá a vděčná schovanka ve věku sedmnácti let. Tedy stáří již dostatečného, aby chápala, že do lidí se nožem nepíchá a pálení ohněm také zdraví neprospívá.
Nějak se v celém tom článku nezmiňují o otci, který by asi mohl dotyčnou umravnit. Přestože její oficiální životopis na Wikipedii uvádí, že je vdaná, tak informace nějak chybí. Otázkou k přemýšlení je, proč své ženě jasně a stručně nevysvětlil, že není dobrý nápad hřát si hady na prsou. Co asi na tom odporném činu šokuje nejvíc, je naprostá lhostejnost schovanky k živitelce. Zatímco ta v bolestech krvácela připoutaná k židli, pachatelka se snažila v součinnosti se svým adoptivním bratrem zahlazovat stopy.
Celkem příznačné je, že státní zástupce se ani neobtěžoval vystavit nějaký zatykač nebo něco podobného a celé to vyšetřují jako pouhé ublížení na zdraví. Prostě takové malé domácí vadění s nehodičkou, nic zásadního. Na tom je krásně vidět, jak celý ten zvrácený systém funguje. Když by někdo napsal něco neuctivého o migračním pozadí, což je mimochodem nádherně libozvučný výraz, na svém profilu na fízlbuku, neváhala by policie ani minutu a drakonické tresty se zatykači by jistě brzy následovaly. Kdo si dnes vzpomene na tuhle vraždu mladé dívky ? Její otec v reakci na čin prohlásil, že si nepřeje, aby tento případ byl zneužit pravicovými radikály. Dokážete si představit takovou míru masochismu? První komentář, co ho napadne je tohle? Osobně by mne spíš jako první varianta odpovědi napadlo, kde se dá sehnat plamenomet. Připouštím, že jeho reakce nemusela být autentická, že nějaký aktivistický novinář to mohl jeho jménem napsat. Ale dotyčný pak tuto reakci nepopřel. Buď jde o naprosto vyšinutého jedince, nebo mu někdo hrozil následky mnohem horšími, než je ztráta dcery. Je to docela zajímavá ilustrace poměrů ve vyšších patrech politiky a obecně o svobodě politiků o čemkoliv rozhodovat.
Ale zpět k výše zmiňované domácí hádce. Článek celkově vyznívá tak trochu negativně, proto tam soudruzi novináři, pokračující v tradici soudruhů Palaty a Mánerta, doplnili na konec informaci o útocích jakýchsi pravicových radikálů. Asi tu dívku tak vystresoval rasistický přístup. Zřejmě obvyklá veselá argumentační hra, že zločiny páchají i jiní, tak proč se divit. Vše je v pořádku a ani mráček na nebi. Přes drobné neúspěchy je generální linie správná. Co na tom udivuje asi nejvíc, je skutečnost, že Němci si tuhle ženskou zvolili za starostku. Jak asi povede město, když není schopna ani objasnit své adoptivní dcerce, že tohle by dělat neměla. Ideje, se kterými zvítězila, uvedla do praxe a výsledek je krásně vidět. Nepřestane mne fascinovat, proč lidská společnost takové vyšinuté jedince volí do svého čela jako reprezentanty. A co hůř, nechá je vydávat nařízení, které pak musí poslouchat a žít v důsledcích jejich vtipných inovátorských nápadů. Situace by napovídala, že všechny ty předsudečné zlé věci mají zřejmě nějaký důvod. Nezbývá tedy než dát za pravdu výroku, že lidé jsou v posuzování skutečnosti mnohem jednodušší, než se obecně soudí? Dopady hesla o zvládání v živoucí německé společnosti dobře ilustruje takový zvláštní projekt s příznačným názvem Messerinzidenz .
D-FENS
The post Z rodinného života lepších lidí first appeared on Pravý prostor .
