IVAN HOFFMAN
Fráze, že Amerika je zemí neomezených možností, zní v souvislosti s novým starostou New Yorku docela neotřele a důvěryhodně . Ve městě vnímaném jako metropole kapitalismu si lidé zvolili čtyřiatřicetiletého „komunistu“, přistěhovalce, indického muslima narozeného v Ugandě, a to při rekordní více než dvoumiliónové volební účasti.
Šokovaní republikáni, ale i šokovaní demokraté se jako tonoucí stébla chytají naděje, že volební sliby nového starosty, učiněné pracujícím, čili nebohatým Newyorčanům, jsou nesplnitelné. Potíž s nadšenci, jako je tento Zohran Mamdani, je ale v tom, že udělají něco, co nejde, protože neví, že to nejde. Nový starosta nastoupí do úřadu 1. ledna. Až pak jeho praktické kroky dají odpověď na otázku, zda jsou Newyorčané svědky triumfu demokracie, anebo jejího selhání.
Už nyní se ale političtí rutinéři, kteří se střídají u moci, aniž by se tím pro běžného Američana něco podstatného měnilo, mohou zamýšlet nad tím, co dělali špatně, když si voliči mezi jejich kandidáty nevybrali, a našli si vlastního, který na ulici oslovoval kolemjdoucí s dotazem, co je v jejich městě trápí, a co by si přáli, aby se změnilo.
Není moc pravděpodobné, že analýza toho, co se právě odehrálo v New Yorku, povede k hledání podobných kandidátů, jako je Mamdani. Pravděpodobné není ani to, že si republikánští či demokratičtí politici osvojí úspěšný Mamdaniho politický program. Hledat se spíše bude know-how, jak dostat volební proces pod kontrolu. Je-li do vysoké politické funkce zvolen někdo, komu vadí sociální nerovnost, a viníky chudoby spatřuje v boháčích, znamená to, že někdo v politickém marketingu republikánů a demokratů nedělal svou práci.
Nikdo nečeká, že se New York zaslíbí komunismu. Případné zastropování nájmů, autobusy zdarma, dostupná péče pro děti anebo dostupnost levných zdravých potravin New York neučiní ani socialistickým. Reálně politiky děsí, že se uleví lidem, pro které je již život v jejich městě neúnosně drahý. Pokud se provalí, že se proti drahotě dá něco dělat, socialisté budou v kurzu a Amerika vzhůru nohama.
Tam, kde tradiční strany ztratí cit pro náladu ve společnosti a nechají si od ekonomů namluvit, že potěší chudé, když sníží daně bohatým, nutně nakonec přijde někdo, kdo občanům prozradí, že to takhle nefunguje. Lidi, co jsou nikoli vlastní vinou v hmotné nouzi, je obtížné přesvědčit, že jim k životu postačí demokracie, která je zdarma. Všechny revolty proti vrchnosti, co svět je světem, si vykoledovala vrchnost sama, když se udělala pro sebe a jaksi opomněla nakrmit chudinu.
Asi nemá smysl hledat nějaké ideologické pohnutky voličů tam, kde je evidentním vysvětlením protestní volby chybějící sociální smír. Když se dnes obyčejní lidé vymezují vůči lidem privilegovaným, není to proto, že si po večerech čtou Marxův kapitál. Příčinou všeho toho amerického povyku bude omezená představivost boháčů. Prostě je nenapadlo, že někdo bude volit starostou skvělého New Yorku pouličního radikála kvůli takovým prkotinám, jako je drahý nájem, nízké mzdy a kvůli averzi na kapitalistické papaláše.
Z mládí pamatuji, jak mne coby tehdejšího Pražana jednou zaskočil výrok, že jedinou vadou na kráse Prahy jsou Pražáci. Je docela možné, že milovníci New Yorku právě lámou hůl nad Newyorčany, které mají za ostudu města opěvovaného Frankem Sinatrou. I když, Sinatra podporoval demokraty, a kvůli Zohranu Mamdanimu se nejspíše v hrobě neobrací.
Ivan Hoffman
The post „Komunistický“ New York first appeared on .
