D. TOLAR
Myšlenky svobody byly v minulosti v západní civilizaci natolik populární, že bylo téměř nemožné oslabit jejich popularitu. Proto přišli jejich odpůrci s novou taktikou. Záměrně začali překrucovat význam slov. Text Ludwiga von Misese z roku 1952 hovoří právě o tom.
Ludwig von Mises je významným členem rakouské ekonomické školy. V roce 1952 napsal článek o ekonomické svobodě, ve kterém kritizoval tehdy módní obdivování Sovětského svazu a jeho „úspěchů“.
Výběr, překlad, mezititulky autor.
Cenné zboží
Slova svoboda a volnost znamenaly pro nejvýznamnější představitele lidstva to nejcennější a nejžádanější zboží. Dnes je módní se jim posmívat.
Svoboda není v přírodě samotné k nalezení. Vždy se vztahuje k mezilidským vztahům. Člověk je svobodný, pokud může žít bez toho, že by byl vydán na milost svévolným rozhodnutím jiných lidí.
Zkušenost člověka učí, že spolupráce je účinnější a produktivnější než izolovaná akce jedince. Svoboda a volnost charakterizují život člověka ve společnosti postavené na smluvních vztazích. Pokud něco dává druhým, činí tak z vlastní vůle, aby byl jimi odměněn. Směňuje svoje zboží. Není nezávislý. Je závislý na ostatních členech společnosti, ale tato závislost je vzájemná.
Systém bez úřadů
Hlavním zájmem mnoha autorů 19. a 20. století bylo tento zřejmý stav věcí zkreslit a překroutit. Pracující, říkali, jsou vydáni na milost svým zaměstnavatelům. Je pravda, že zaměstnavatel má právo vyhodit zaměstnance. Tržní ekonomika nikomu přímo nebrání, aby svévolně škodil svým bližním, ale takové jednání postihuje. Majitel obchodu může být hrubý na své zákazníky, pokud je připraven nést následky.
To, co každého člověka podněcuje k maximálnímu úsilí během služby pro své bližní a omezuje vrozené sklony ke zlovůli, není v tržní ekonomice tlak ze strany úředníků, četníků a soudů, je to vlastní zájem. V tržní ekonomice se může jedinec svobodně rozhodovat o svém majetku a jeho rozhodnutí jsou konečná. Společnost neříká člověku, co má, nebo nemá dělat. Není nutné vynucovat spolupráci zvláštními příkazy nebo zákazy. Nespolupráce je potrestána sama. Proto není zapotřebí žádného úřadu, který by tyto konflikty řešil. Systém funguje bez zásahu státu.
Systém nátlaku
Nad sférou soukromého vlastnictví a tržní ekonomiky leží oblast donucení a nátlaku. To je hráz organizované společnosti na ochranu soukromého majetku proti násilí a podvodům. Tady se rozlišuje, co je legální, a co ne.
Je důležité si uvědomit, že vládní zásahy vždy znamenají buď násilný zásah, nebo jeho hrozbu. Základním rysem vlády je prosazování jejích nařízení za pomoci pokut nebo vězení. Ti, kdo žádají více vládních zásahů, žádají v konečném důsledku o více nátlaku a méně svobody.
Svoboda a volnost jsou termíny používané pro popis podmínek existence jednotlivce ve společnosti, ve které je moc státu omezena pouze na to, aby ochraňoval dodržování pravidel dobrovolné spolupráce. Svobodu, kterou si užívali lidé v zemích západní civilizace v letech triumfu starého liberalismu, nepřinesla lidem ústava nebo listiny práv. Tyto dokumenty měly za cíl svobodu pouze chránit před zásahy úředníků. Žádná vláda nemůže zaručit a přinést svobodu jinak než podporou a ochranou svobodného trhu. Vláda je garantem svobody pouze tehdy, je-li její rozsah přiměřeně omezen na zachování ekonomické svobody.
Nejcennější zboží
Nebylo by třeba se touto zřejmou skutečností zabývat, kdyby zastánci zrušení svobody záměrně nezaseli chaos do významu slov. Od nepaměti byla svoboda v západní civilizaci považována za nejcennější zboží. Co stálo za prosperitou Západu, byla právě starost o svobodu, myšlenka, která je lidem z východu zcela cizí. „Drsný“ individualismus je znakem naší civilizace. Pojmy svoboda a volnost měly takovou prestiž, že jejich popularitou nemohla otřást žádná propaganda. Žádný otevřený útok na svobodu jednotlivce neměl naději na úspěch.
Proto zvolili zastánci totality jinou taktiku. Obrátili význam slov. Pravou svobodou nazývají systém, ve kterém nemají jedinci jiné právo než poslouchat rozkazy. Sami sebe nazývají pravými liberály, přestože o takové společenské uspořádání usilují. Svobodou tisku nazývají takové uspořádání věcí, ve kterém může pouze vláda tisknout knihy a noviny. Svobodu definují jako možnost dělat správné věci a samozřejmě si přisvojují určování toho, co je správné a co ne.
V jejich očích znamená všemocnost státu plnou svobodu.
Napsal Ludwig von Mises v roce 1952.
Post scriptum
Pozn. autora: Je smutné, že nelze s jistotou poznat, že se jedná o poměrně starý text. Dnešní demokraté pro změnu ruší volby a zakazují politickou opozici.
D. Tolar
The post K poražení myšlenek svobody bylo nutné obrátit význam slov first appeared on .
