PETR VLK
Byl to otřes naprosto nebývalé brizance, když se před pár dny ukázalo, že na příkaz nejvyšších míst ve vedení BBC tento svatostánek té opravdové žurnalistiky záměrně lživě sestříhal projev amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby na jeho základě doložil jeho diskvalifikaci vést a řídit největší velmoc světa a stát v čele tzv. demokratického světového tábora. Následovalo zemětřesení, kdy několik nejvyšších papalášů prostě muselo v podstatě na hodinu sbalit a s ostudou odejít jak ze svých funkcí, tak z BBC. Nicméně škoda už se stala. Za mne nevratná.
Všichni se totiž vždycky, když šlo o tu „jedinou správnou žurnalistiku“ a veřejnoprávní informační prostor zaklínali až na smrt právě BBC. A nyní celý svět zjistil, že nic z toho, co se o BBC říkalo, není pravda, že jde o stejnou informační pakáž a sebranku, jako v kterékoli polorozvojové zemi. Prostě – navrch huj, vespod fuj! Jak by řekla moje babička. která ovšem jinak na BBC, už od války nedala dopustit. Takže si nebudu úplně jistý, jestli by se k tomu odhodlala. Ale určitě, minimálně pro sebe by si to pomyslela. Ještě, že se toho zklamání nedožila.
Nicméně problém je daleko širší, než by se na první pohled zdálo!!! My víme svoje o Kavčích horách a tam sídlící instituci jménem Česká televize a jejích dez/informačních kvalitách. Totéž platí pro adresu Praha Vinohradská 12, kde sídlí Český rozhlas. I tihle se rádi a často odvolávali, jakkoli to znělo směšně a nepatřičně, na BBC a její standardy a praxi. Člověka teď maně napadá – že by už na Kavkách a Vinohradské interně věděli, co je ta slavná BBC zač a dělali to podle ní?
Nicméně to fakt není důležité – protože nejde o problém ani BBC, ani ČT a ČRo. Nýbrž celého kolektivně západního veřejnoprávního informačního spektra!!! Které se propadlo do zcela zoufalé krize sebemenší důvěryhodnosti!!!!
To netvrdím já, ani nějaký Aeronet, Sputnik nebo nějaké Bobkové listy, nýbrž dvojctihodný britský zdroj The Spectator, který poprvé vyšel v roce 1828, tedy bezmála před 200 roky!!!! Když mi tenhle materiál vyskočil na sklo, jen jsem valil oči!
The fall of Europe’s public service broadcasters
podle překladače
Úpadek evropských veřejnoprávních vysilatelů
Evropští veřejnoprávní vysílatelé byli vytvořeni, aby zastavili propagandu. Zrodili se v troskách války, aby chránili demokracii před lžemi, a nyní kážou měkké, pokrytecké, elitami schválené pravdy. Rezignace v BBC tento týden jsou jen nejnovějším příznakem naprostého rozkladu evropské mediální krajiny. Model vybudovaný k udržení moci na uzdě nyní držitelům moci slouží.
Veřejnoprávní vysílání vzniklo po roce 1945. Po Goebbelsovi a vichistickém rozhlasu se demokracie rozhodly, že pravda potřebuje své vlastní instituce. Stát je bude financovat, ale ne nekontrolovat. Za veřejnost budou hovořit vysílací společnosti jako BBC, Radiodiffusion Française, německá ARD a italská RAI. Po celá desetiletí to tak i dělaly. Byly klidné, věcné, vyvážené a nad politikou. Hlas režimu nahradil hlas rozumu.
O osmdesát let později se instituce vytvořené k ochraně veřejnosti před propagandou staly vlastními propagandistickými stroji. Nemluví za národ, ale za vládnoucí třídu – moralizují, jsou selektivní a alergické na disent. Byly navrženy tak, aby sjednocovaly, a nyní rozdělují. Měly vzdělávat a nyní poučují.
Ve Francii, Německu a Itálii se vysílací společnosti, které byly zřízeny tak, aby zaručovaly nestrannost, staly nástroji politické konformity. France Télévisions, kdysi střízlivý kronikář národního života, nyní funguje jako komunikační křídlo Elysejského paláce. Její zpravodajství důsledně odráží postoje a morální rámce schválené establishmentem, spíše než pluralismus. Tón vyjadřuje konsenzus spíše než spor a upřednostňuje narativy, které jsou v souladu se světonázorem vlády a kulturní elity. Když političtí vůdci potřebují vysílací čas, veřejnoprávní vysílací společnost jim okamžitě vyhoví – rozhovory v hlavním vysílacím čase, nekonfliktní otázky a žádné následné reakce.
Německé stanice ARD a ZDF, kdysi vzory poválečné neutrality, nyní hovoří jazykem oficiální ctnosti. Diváci Tagesschau si každý večer mohou poslechnout kázání o naléhavosti klimatických změn, migraci a evropské solidaritě. Zpravodajství je filtrováno skrze stejnou morální optiku.
Model „veřejné služby“ se stal zkratkou pro kulturní hegemonii, zprávy prezentované jako morální poučování. Stejné je to i v BBC, kde veřejná služba začala znamenat spíše moralizující vedení než nestranné informace, které spíše posilují než konfrontují názor establishmentu.
Tento systém ale už selhává. V Německu televize ARD oznámila propuštění 700 zaměstnanců do roku 2029 a čelí veřejnému hněvu poté, co vrcholoví manažeři utraceli peníze diváků za luxusní auta a šoféry. France Télévisions ztrácí mladší publikum rychleji než kterákoli jiná velká stanice. Mezi lidmi mladšími 35 let se její podíl za deset let snížil na polovinu. Finanční vyšetřování odhalila velkorysé výdaje na manažerské výhody, nadsazené platy vedoucích pracovníků a nákladné projekty zaměřené na marnivost. Existuje kultura přemíry, která odráží plýtvání ve vládní byrokracii.
Po celá desetiletí evropští veřejnoprávní vysílatelé přidávali nové kanály a rozmnožovali zaměstnance. Zdálo se, že každá byrokratická reforma vedla k vzniku nových oddělení. Veřejnoprávní vysílání rostlo stejně jako samotný vládní aparát, stalo se nafouklým a neefektivním. Stejně jako vlády jsou i veřejnoprávní vysílatelé přesvědčeni o své vlastní nepostradatelnosti.
Ale napříč všemi nyní panuje pocit paniky. Financování stagnuje, politická podpora je křehká a publikum stárne. Veřejnost již tyto instituce nevnímá jako strážce demokracie, ale jako její pozůstatky. Reakcí veřejnoprávních vysílacích společností je zdvojnásobení moralistního kázání a zaměňování pokrytectví za relevanci.
Ve Francii auditorská organizace Cour des compets hlásí kumulativní deficity ve výši 81 milionů eur od roku 2017 a předpokládanou ztrátu 40 milionů eur pro France Télévisions za tento rok. Koncesionářské poplatky byly zrušeny v roce 2022 a nahrazeny financováním přímo od státu. Státní vysílání je tak ještě více závislé na dobré vůli vlády. Diváci mizí. CNews, francouzská verze GB News, kterou veřejnoprávní vysílání kdysi označovalo za populistickou pořad, nyní vévodí francouzskému trhu s aktuálními zprávami.
Stejný vzorec se opakuje v celé Evropě a samozřejmě i ve Velké Británii. Všechny veřejnoprávní vysílací společnosti ztrácejí publikum a důvěryhodnost. Jsou financovány z daní a přeplněny absolventy s jedním stejným úzkým pohledem na svět a nyní fungují spíše jako kulturní ministerstva než jako redakce. Jejich politika je jednotná, tón paternalistický a jejich publikum se zmenšuje.
BBC je pouze první, která se hroutí pod tíhou tohoto pokrytectví. Její problémy jsou systémové. Je to organizace, která káže o rozmanitosti, ale vynucuje jednotnost názorů. Stále se odvolává na „rovnováhu“, ale její světonázor na Trumpa, Gazu, Brexit a genderovou rovnost se zatvrdil v morální jistotu. France Télévisions to odráží téměř dokonale. Je veřejně financovaná, zaměřená na Paříž a přesvědčená, že jiný názor je extremismus. Čím více se diváci vzdalují, tím úpornější jsou její kázání.
Do informačního vakua vstupují GB News ve Velké Británii, CNews ve Francii a hlučná plejáda online vysílatelů. Znovuobjevili kouzlo argumentace, které veřejnoprávní vysílatelé ztratili. Diváci, kteří se cítí poníženi, se obrátili k lidem, kteří s nimi mluví, nikoli jim káží. Tímto způsobem rozbili iluzi, že veřejnoprávní vysílatelé jsou pro demokracii nepostradatelní.
Model veřejné služby předpokládal, že občané budou navždy souhlasit s tím, aby byli informováni shora. To už nedělají. Technologie tento monopol prolomila. Zůstaly jen obrovské byrokratické struktury, které si mluví samy pro sebe a jsou přesvědčeny, že když budou jen více mistrovat, publikum se vrátí. Jakmile lidé přestanou věřit v neutralitu svého celostátního vysílatele, morální architektura veřejné služby se zhroutí.
Po celé Evropě nyní daňoví poplatníci financují instituce, které již neplní úkol, k němuž byly stvořeny. Měly informovat, sjednocovat a chránit před propagandou – přesto jiní nyní tuto práci dělají lépe za zlomek nákladů. Hlasy takzvaných „veřejnoprávních“ vysílacích společností patří ke třídě, která si své vlastní předsudky plete s osvícením. Evropská veřejnoprávní vysílací společnost se stala poslední pevností establishmentu, ale hroutí se zevnitř.
***
Četli jste někdy dokonalejší článek na téma veřejnoprávní media? Já nikoli!!! Opakuji – právě s ním přišel britský The Spectator, vycházející už bez mála 200 let.
Psát a zmiňovat se v té souvislosti o nějaké České televizi o figurkách typu Kroužková, Řezníček, Řezníčková, Moravec a dalších podobných mi přijde jak žinantní, tak zbytečné. Ani sám nevím, co z toho více.
Česká televize už dávno, nejpozději v roce 2015 za první ukrajinské války a migrační tsunami přežila svojí neobjektivitou, hloupostí a demagogií sama sebe. Od té doby se jen a jen zhoršuje! Až do dnešní nefukčnosti. Všechno, co stojí v tomto článku pro Kavky i Vinohradskou platí dvojnásob.
Většina národa, tedy těch, co to platí, to vědí. Ale poražení z posledních voleb, jejich klaka a samozřejmě, že především zaměstnanci a napojené struktury obou institucí si nikdy nic takového nepřipustí.
Nová vláda uvedla v programovém prohlášení, že chce rekonstruovat chod obou veřejnoprávníků a především změnit systém jejich financování z daně účtované z hlavy na státní příspěvek. Je nepochybné , že kolem toho bude pořádná rvačka dusno na pokraji občanské války. Opět se nejspíš dočkáme stávek na Kavkách, spacáků ve studiích, poslanců poražené opozice v těch spacácích. Jenže pravda o úrovni veřejnoprávní služby napříč Evropou stojí v tomto textu z The Spectator.
Ale dost možná, že už redakci opanoval v mezičase Putler a jeho propagandisté. Co říkáte?
KOSA NOSTRA
The post ČT v tom nejede sama … prolhaní jsou všichni veřejnoprávní napříč Evropou first appeared on Pravý prostor .
