Jedním z fenoménů, které v poslední době fascinují množství katolíků prahnoucích po mystických zážitcích a jevech, jsou tzv. „bloudící duše“. Jde o jev, v jehož rámci se věřícím zjevují duše zesnulých a prosí je o pomoc, přičemž podle zastánců teorie „bloudících duší“ jde o duše, které mají údajně od Boha dovoleno před nebo v době svého pobytu v Očistci přicházet a setrvávat určitý čas i na Zemi. Tam mohou vstupovat do kontaktu s žijícími lidmi jako vizuální zjevy, nebo dokonce i jako akustické vjemy a komunikovat s lidmi.
Věroučný zmatek
Věroučný zmatek, zoufalství z rozkladu v církvi a panika jsou nejlepším hnacím motorem právě pro upnutí se na tyto pochybné jevy, přičemž jde stranou ostražitost, kterou nám vždy vštěpovali církevní otcové a učitelé, co se týče nadpřirozených úkazů a úkladů padlých andělů.
Kontroverze kolem „bloudících duší“ zašla momentálně tak daleko, že Mezinárodní asociace exorcistů (AIE) se rozhodla vydat v dubnu 2025 interní zprávu, která odsuzuje teorii „bloudících duší“. Zpráva, jak už to bývá zvykem „unikla“ na veřejnost, k velkému zármutku lovců mystických senzací, kteří si nemysleli, že budou takto exorcisty z AIE podraženi.
V odsuzujícím dokumentu se zmiňují i jména dalších exorcistů, kteří se přiklánějí k této teorii a také jejich díla. Jedná se o španělského exorcistu otce Javiera Luzona Peñu a jeho knihu Šest bran nepřítele: Zkušenosti exorcisty z roku 2017 a otce Josého Antonia Fortea a jeho publikaci Traktát o bloudících duších z roku 2021.
Oba autoři, zkušení exorcisté, naznačili, že některé duše, určené ke spasení, ale ještě ne zcela očištěné, by mohly dočasně zůstat poblíž pozemské reality s tím, že by prosily o modlitby. V tomto směru uvažování jsou jako podklad dobře známy zápisky kněžny Eugenie von der Leyenové (Poslední ze starobylého rodu říšských knížat, nemá nic společného s Ursulou von der Leyenovou, pozn. aut.), která podobné jevy jí poznané podrobně popisuje.
Knihy zmíněných exorcistů, které byly zpočátku v některých katolických kruzích dobře přijaty, vyvolaly později vážné obavy mezi biskupy a teology, kteří se obávali záměny mezi modlitbami za mrtvé a zakázanými formami spiritismu. Dokument exorcistů označil jejich názory za neslučitelné s katolickou doktrínou.
sssp.getAds([{"zoneId":386089,"id":"ssp-zone-386089","width":500,"height":300}]);
Nevěřit démonům
Jeden z předních členů AIE, Mons. Rubens Mirgalii Zani označil v rozhovoru pro portál National Catholic, teorii „bloudících duší“ jako „teologicky neudržitelnou“. Připomněl také starší dokument Kongregace pro nauku víry Dopis o některých otázkách eschatologie z roku 1979, ve kterém byla výslovně odmítnuta myšlenka přechodného stavu, ve kterém by osud duše zůstával nerozhodnutý. Citoval také Praenotandu (poznámky k usměrnění obřadu) exorcismu, která nařizuje exorcistům, aby nevěřili žádnému duchovi v posedlém, který tvrdí, že je zesnulou osobou.
Tato stará a osvědčená scholastická rada musí být dostatečně zdůrazněna právě dnes, kdy je množství katolíků náchylných poslouchat různá nadpřirozená poselství pochybného původu, ve snaze dopátrat se konečně rozuzlení dnešní chaotické doby. Církevní Otcové a Učitelé nás upozorňují, abychom nikdy nezapomínali na to, že ďábel je velký stratég a podstatně inteligentnější než my. Zajisté dobře ví, že pokud by se nám zjevil jako odpudivá příšera, tak dosáhne akorát tak naše přimknutí ke kříži a oltáři. Což zcela jistě není jeho prioritou.
Zážitek, který popisuje ve svých denících francouzský katolický spisovatel León Bloy, je v tomto směru signifikantní. Jednoho dne po rodinné oslavě se jeho malá dcera odebrala ke spánku. Rodina a přátelé se dále do noci bavili. Najednou se nečekaně zjevila malá dcera, jinak velmi zbožné dítě, na schodech a šokovaným příbuzným oznámila, že právě viděla ďábla.
Zděšení nemohlo být větší, ženy objímaly nevinné dítě a snažily se ho chlácholit. Podezřívaví a skeptičtí muži se snažili dítě zkoušet, jestli si nevymýšlí a ptali se, jak ďábel vypadal. Dítě v celé své nevinnosti odpovědělo: „Byl neuvěřitelně krásný“. Tím skepse víceméně skončila. Nikdo nepochyboval, co by asi tak ďábel udělal a jakou podobu by na sebe vzal, kdyby se chtěl zalíbit malé holčičce.
ODSTARTOVAL ROZHLAS PROTIPROUDU!
A už celý víkend hrajeme! A těší nás tolik báječných reakcí prvních posluchačů!
O co jde? V páteční speciální "poradě tvrdého jádra nepodvolených" zahájil totiž Petr Hájek v přímém přenosu - vysílání nové internetové rozhlasové stanice. Jmenuje se Hvězda a hraje "všem, všem, všem!"
Chcete vědět, kde a co? Jak si ji naladíte? Pak si "slavnostní start" pusťte! Anebo jednoduše: Na hlavní stránce Protiproudu se objevil odkaz na Stanici Hvězda, na který právě koukáte. Stačí stisknout tlačítko a poslouchat.
Poslouchat stanici Hvězda
Démoni napodobují duše mrtvých
Se stejným poznáním ďáblovi strategie Mons. Zani v duchu učení svatého Tomáše Akvinského jasně uvádí, že démoni, aby zaseli zmatek a omyl, mohou napodobovat duše mrtvých. Svůj jednoznačný postoj podepřel Svatým Písmem, Tradicí a učením katolické církve a nakonec nekompromisně dodal: „Kdokoli s tímto bodem nesouhlasí, stojí mimo katolickou víru.“ Čerpajíc ze své zkušenosti potvrdil, že skutečné osvobození se vždy děje skrze Kristovu autoritu ve svátostech a v modlitbě, nikdy ne skrze údajnou komunikaci mrtvých s lidmi.
Podobně zdrženlivý postoj zaujal i francouzský exorcista, otec Guy-Emmanuel Cariot, rektor baziliky v Argenteuil, kde se nachází svatá tunika, kterou měl údajně na sobě Boží Syn během svého umučení. Na základě vlastní zkušenosti řekl, že mnozí lidé, kteří věří, že dostali znamení od zesnulých blízkých, jsou ve skutečnosti oběťmi „démonického klamu“. Přestože je otevřen teologické debatě, varuje, že takové teorie mohou být teologicky i pastoračně nebezpečné.
Riziko podle něj spočívá v tom, že tyto teorie mohou naznačovat, že člověk může žít na Zemi v odporu proti Bohu a přesto mít po smrti jakousi „druhou šanci“. "Musíme si pamatovat, že právě v tomto životě si vybíráme vztah k Bohu. Budovat naše životy na víře, že po smrti bude možná nějaká forma obrácení, je duchovně velmi riskantní. Pokud to není pravda - a tradice nic takového nenaznačuje - pak už bude po smrti příliš pozdě, "řekl. „Křesťanská cesta společenství s mrtvými“, uzavřel, „není založena na dialogu, ale na modlitbě a eucharistii.“
Tohle je naše volba: Zdraví ve svých rukou!
Už máte doma "medíky" s těmi podivuhodnými houbami, které mají často přímé zázračné účinky i na nejtěžší choroby? Právě nyní jsou k dispozici další pozoruhodné novinky. V podzimních dnech téměř nepostradatelné.
Brzy přibudou další. Pan Daniel Fiala, kterého známe z několika pozoruhodných rozhovorů s Petrem Hájkem, je totiž právě na další cestě po Číně. Hned po návratu se opět objeví před našimi kamerami. A kromě jiného chystá předvánoční překvapení pro ty nepodvolené, kteří nákupem přes Protiproud pomáhají udržet svobodné informace ve veřejném prostoru.
Stačí kliknout na červený pruh Objednat zde - a jste součástí těch, kterým není lhostejné ani jejich zdraví, ani situace v naší zemi!
Objednat zde
Držet se katolické tradice
Otec Luzó Peña, jeden z dotyčných exorcistů se vůči vyjádření AIE ohradil a tvrdí, že „ignoruje širší tradici církve“. S odvoláním na zesnulého otce Gabriela Amortha, spoluzakladatele AIE, a jeho knihu Paměti exorcisty: Můj život v boji se Satanem, ukázal, že mnozí zkušení exorcisté se setkali s dušemi zesnulých, jejichž pokora a pokání se jasně odlišovaly od démonického svádění.
Otázkou je, jestli však jen nenarazili na démona vyššího řádu a mazanosti, který ví, co má naservírovat potenciálním posluchačům, aby je nepoplašil. V každém případě je otec Luzon Peña odhodlán hnát celou věc až na vatikánskou Kongregaci pro nauku víry, aby tuto záležitost, jak tvrdí, oficiálně objasnila a předešla tak zmatku v církvi. Zde si však nemůžeme odpustit drobnou poznámku, že není až tak zřejmé, zda právě Kongregace pro nauku víry je momentálně tou institucí, pro kterou je typické předcházení zmatkům.
Pro celou diskusi kolem fenoménu „bloudících duší“ je typická reakce belgického zastánce této teorie Arnauda Dumoucha, který na své stránce paradoxně pojmenované Docteur Angélique, Andělský doktor, což je symbolické pojmenování svatého Tomáše Akvinského, odmítá stanovisko svatého Tomáše Akvinského, odmítá stanovisko svatého Augustina a filozofické tradice k fenoménu pobytu duší zesnulých na Zemi, přičemž si však zároveň plně uvědomuje rozhodnost odmítnutí tohoto fenoménu ze strany scholastiků.
TOHLE SI URČITĚ NENECHTE UJÍT! PENÍZE...
Rozhovor Petra Hájka s ekonomickým a finančním expertem Robertem Vláškem o nebezpečích současné bouřlivé doby způsobené nejen konflikty na Ukrajině a v Gaze. Je toho mnohem víc, co způsobuje malou likviditou některých amerických a evropských bank. Blížíme se k další finanční krizi, jako byla ta z roku 2008?
Především ve vztahu ke vznikající Babišově koaliční vládě z toho vzniká řada naléhavých otázek, které se týkají peněženky každého z nás. V tomto smyslu má Petr Hájek a Protiproud připraveno jedno překvapení, které je v rozhovoru uloženo.
Bez ohledu na to, co se stane, nemusíte být mezi ožebračenými!
Sledujte zde
Utěšuje se tím, že církev se údajně k této věci nikdy definitivně nevyjádřila. Zde se však opět vnucuje poznámka, že z pohledu na dnešní věroučné stanovisko v církvi to vypadá tak, jako by se církev definitivně nevyjádřila k ničemu. Pokud Dumouchova naděje v „nedefinované“ vychází právě z pozorování takových úkazů, jako je žehnání sodomitům, popírání exkluzivity katolické víry, zpochybňování neměnnosti dogmat a morálky, tak je možné, že vsadil na správnou kartu.
Duše nejsou připraveny k soudu?
V každém případě je typické, že ani vědomé poznání názorů církevních Otců a Učitelů, jakož i celé scholastiky, nedokáže potlačit naléhavé nutkání hájit novinky, které jsou v rozporu s Tradicí. Když je třeba, tak přichází další teorie „mezi“ – ani bílé ani černé, něco takového, aby se koza nažrala (teorie bloudících duší) a zelí (teologie) zůstalo celé. Dumouch to vyřešil kompromisně. Ve své knize Duše v šeolu tvrdí, že koncept „bloudících duší“ lze sladit s klasickou teologií, pokud se správně chápe. Čili tak, jak ji chápe on. Pro National Catholic uvedl:
"Tyto duše nejsou duchy v pohanském smyslu, ale dušemi, které, protože ještě nejsou připraveny (?) k individuálnímu soudu – přetrvávají mezi tímto a dalším světem, v přechodu, kterým je smrt. Mohou se přihlásit s prosbou o modlitbu, aby mohli vystoupit výše."
O tom však, že by nějaké duše nebyly „připraveny“ po smrti podstoupit individuální soud, o tom katolické učení nikdy nic nehlásalo. Vždy se učilo, že po smrti nastává individuální soud a odchod na tři možná místa: do Nebe, do Očistce nebo do Pekla. Otázkou také zůstává, proč by Všemohoucí Bůh dopustil, aby někdo zemřel, když ho ještě neplánuje soudit? Proč ho neponechal bloudit na Zemi jako tělesnou substanci a nedal mu možnost komunikovat s lidmi za méně dramatických, znervózňujících a mysteriózních okolností?
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Věčný nepřítel lidí
Dumouch zpochybnil při obhajobě „bloudících duší“ i další scholastickou definici – definici smrti. V duchu jakési postmortální evoluce rozlišuje mezi lékařskou a teologickou smrtí a vnímá smrt jako proces, a ne jako okamžik a radikální bod zlomu. To připomíná podobné blouznění současných katolických evolucionisticko-kreacionistických antropologů, kteří rozlišují mezi biologickým, kulturním a teologickým člověkem, přičemž jen ten poslední byl Adamem.
Neandrtálce označují za kulturní lidi-nelidi a šťastlivě se jim daří pojmout do této evoluční náruče vše, co posbírali v modernistickém bazaru. Podobně zřejmě i Dumouch doufá, že čím déle nějaký proces (evoluční) trvá, tím více jemu sympatických vysvětlení neznámých jevů lze do toho střívka nacpat a náležitě jej interpretačně a teologicky vyudit.
Fenomén „bloudících duší“ je pravděpodobně, kromě toho, že vše při něm ukazuje opět na věčného nepřítele lidí, jen dalším kamínkem chrastícím v gigantické míchačce dnešního chaosu. Ten, kdo nechce, aby byl touto míchačkou nelítostně semlet, udělá nejlépe, když se bude držet rady svatého Vincenta Lerinského a jeho definice Tradice a nebude zbytečně vyhledávat novoty a toužit, aby mu tzv. bloudící duše prozradily nějaké metafyzické novinky ze záhrobí.
Svatý Vincent Lerinský ve svém díle Commnitorium píše, že katolík dbalý Tradice se má „přidržet víry, které v katolické církvi věřili vždy, všude a všichni.“ Všechno, co je navíc, není určitě ke spáse potřebné. To platí jak pro modernistické a progresivistické inovace, tak pro záhadné úkazy, nepotřebná poselství a nadbytečné informace.
Zdroj
