NICOL J.
Den studentů byl studentům i českému národu prachsprostě ukraden eurohujerskými havlošmejdy (co ovšem znají Havla jen z portrétu), kteří si tradičně zase budou připomínat, jak nám soudruzi převlékli kabáty. A tak si po roce opět říkám – je vůbec ještě co slavit?
Říkala jsem si, zda má cenu se k tomu ještě vyjadřovat. Už loni jsem se o tom poměrně dlouze rozepsala v článku Balada o rudém sametu a mám pocit, že se od té doby nic nezměnilo. A právě proto jsem si řekla, že by se hodilo opět sluníčkářům připomenout, že žluto-modřenka typu „béé“ (jinak též zvaná „ovčí ukroonanie“) je závažná nemoc a v zemi, kde centrální mozek lidstva ještě vykazuje nějaký výkon (uvedla bych příklad, ale to by mě zavřeli), se léčí v psychiatrických léčebnách, ne na náměstí.
Jak „milion chvilkařů“ ukradlo Den studentů a proměnilo ho ve svátek nenávisti
Asi by nebylo od věci opět připomenout, co je (respektive byl) původní „sedmnáctý listopad.“ Ono totiž když si nějaký odvážnější (ale stále dobře placený) novinář lajsne udělat nějakou anketu mezi studenty a zeptá se na toto datum, většina buď vůbec neví a nebo řekne něco jako „nejlepší revoluce ever.“ Omyl dámy a pánové.
Žil byl kdysi dávno jeden odvážný muž jménem Jan Opletal. (Pokud vám je méně než 25 a toto jméno vám něco říká, gratuluju, právě jste získali zlatého bludišťáka). Byl to student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kterého 28. 9. 1939 postřelil nacistický policajt během studentské demonstrace proti okupaci, důsledkem čehož (primárně) 11. 11. zemřel. (A nikdo si na něj ani nevzpomněl, protože všechny „slušné sluníčkáře“ ten den zajímaly výhradně vlčí máky a podpora NATO s nimi spojená, nemám pravdu?)
Tehdy ale studenti ještě nebývali zdaleka tak vymytí státní propagandou jako teď a Opletalova smrt vyvolala obrovské protesty. Na jeho pohřbu 15. 11. 1939 se sešly davy studentů uctít jeho památku a pieta přerostla v protinacistickou demonstraci, což vedlo k tomu, že následně nacisté nechali uzavřít všechny vysoké školy a popravit několik studentů. A to se stalo právě 17. listopadu. Proto byl tento den v roce 1941 vyhlášen v Londýně jako „Mezinárodní den studentstva.“
Jenomže pak přišel rok 1989. To někdo zkrátka využil studenty (a jejich svátek), aby udělal barevnou revoluci a vypadalo to, že odvážní mladí lidé svrhli komunismus. Poslední dobou však pomalu ale jistě vylézá na povrch, že všechno bylo dopředu domluvené a formální cinkání klíči bylo třeba jen proto, aby oligarchové mohli v klidu převléct kabátky a nevypadali jako úplní blbci. (Mladická nerozvážnost, že pane Generále?)
Vždyť se podívejme, kdo tenhle anti-fašistický a „anti-komunistický“ svátek dneska nejvíce slaví. Jsou to primárně bývalí komunisti jako Herr rozvědčík a princezna politručka, synové a dcery a agentů STB a dokonce potomci a přívrženci nacistů, Banderovců a jiné havěti, které se povedlo opět naskládat na významné posty EU.
Díky tomu se na pražských náměstích každoročně koná sabat chvilkařů, co se najednou stanou hroznými vlastenci a vytáhnou české vlajky (samozřejmě společně s ukrajinskými a vlajkami Unie, protože bez toho není chvilkař). Mezi ně se postaví Eva Holubová v ohozu z poslední módní přehlídky značky Bezdomovec v Sherwoodu u hlaváku a začne blekotat cosi o Palachovi, načež se dozajista zmíní o tom, jak nás zlý Rus přijde okupovat. Já myslím, že když Rus uvidí Holubovou, lekne se a uteče, jenomže to víte – nehezkým doprovodným jevem ukroonanie bývá i tzv. ruská schizofrenie, kdy chudák pacient vidí ruské drony úplně všude, dokonce třeba v Německu na letišti nebo doma v lednici. Potom samozřejmě nechybí vítězný hlahol s klíči v ruce, přičemž zastánci svobody a demokracie tleskají bývalým komunistům, že je chrání před bývalými komunisty. Já si myslím, že Opletal by se v hrobě obracel, kdyby to viděl. A ani ten Palach by nebyl dvakrát nadšenej…
A máme teda ještě co slavit?
Jak jsem již řekla, hlavní otázkou je, zda je ještě vůbec co slavit, v případě, že nejste chvilkař? No, nikdo nám sice nezakazuje připomínat si Opletala (zatím) a Palacha. Rozhodně ale nemůžeme oslavovat svobodu a demokracii. Jednoduše proto, že ji nemáme. A pokud mi nevěříte, zkuste si připnout na batoh ruskou vlajku nebo svatojiřskou stuhu a jít s tím jen tak na ulici. Dávám vám tak deset minut, než vedle vás zastaví taxík do hotelu Pankrác.
Skutečná svoboda a demokracie totiž (alespoň dle mého názoru) nevypadá tak, že na občany se špatnými názory kdosi neznámý posílá Oganesjany a za co je jeden vyznamenán, za to samé jde druhý sedět. Připomeňme si třeba neustále omýlanou kauzu Československých vojáků v záloze za mír. (Tímto zdravím pana Štádlera, jelikož vím, že tento web čte.) Nebo soud s paní učitelkou Bednářovou. Obojí jsou exemplární případy účelových kauz prohnilého systému, který se vůbec nestydí odsoudit člověka na základě obyčejné názorové polemizace, ačkoliv zákon je napsán jasně. Jenomže právě proto, že je systém prohnilý, zákon nikdo nerespektuje. A tak se stává dnes a denně, že v jednom městě stojí před soudem důchodce za to, že někomu pomohl, v dalším probíhá řízení s učitelkou, co odmítla svým žákům lhát, a skuteční zločinci si běhají na svobodě a zcela beztrestně páchají další trestné činy. No co, však mají správný kádr a do věznic už by se nevešli – všechny jsou totiž plné facebookových pisatelů.
Ach ta krásná svoboda a demokracie. Jak je super, že můžeme cestovat na západ (ale ne na východ) a můžeme si říkat, co si myslíme (avšak myslet si můžeme jen to, co nám schválí). Vláda je totiž tak liberální, že vyzývá a přímo podporuje vraždění zlých Rusů, vyznamenává ukrajinské vrahy a jejich děti nechává kandidovat do parlamentu. Občas se dokonce sem tam vypaří pár lidí neznámo kam (radiační situace na Ukrajině sice zůstává normální, ale na Strakovce prej trochu zlobí dozimetr). Vlastně si říkám, že nám k dokonale svobodnému světu chybí už jen Velký Bratr, ale pak si vzpomenu, že přeci máme EU a Zdechovského, který nechává nevhodné občany vaporizovat ukrajinskými hackerskými skupinami za to, že nadmíru používají písmenko ruské agrese, které je v nejnovější verzi newspeaku zakázáno.
No, co říci na závěr. Asi radši nic. Tenhle článek už je takový manifest Goldsteinova bratrstva, že se skoro obávám, abych nebyla vaporizována. Nebo se někde na internetu neobjevily fotky jak hajluju. Nebo porno. Nebo všechno dohromady. Takže bych asi už měla jen poděkovat našim velectěným stranickým soudruhům a soudružkám, že tak pěkně pečují o svobodu a demokracii a poprosit je, aby v případě příchodu pandemie ruských dronů nezavírali vysoké školy (já vím, že nás v jejich očích pan Hitler chtěl chránit, ale toho bakaláře bych ráda dodělala). Díky, že můžem zase držet hubu a krok!
The post Díky, že můžem zase držet hubu a krok (fejeton o 17. listopadu) first appeared on Pravý prostor .
