S odpovědí na tuto otázku se umanutá část české společnosti konečně dozví také to, zda je Babiš politicky zodpovědný za jejich zavedení do unijního práva.
Úvodem nutno předeslat, že závaznou autoritativní odpověď na otázku z názvu článku může podat pouze Soudní dvůr EU. Smyslem tohoto článku je nastínit mantinely, ve kterých by se tato otázka mohla řešit, a zformulovat možnou strategii vedoucí k úspěchu. Pokud jde o Babiše, jeho role je v dané věci od samého počátku zcela nepochybná, viz níže.
Lhůta pro podání žaloby na neplatnost Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/959, kterou byl rozšířen systém obchodování s emisními povolenkami na budovy a silniční dopravu, resp. na uvádění paliv do oběhu pro spalování v domácnostech, silniční dopravě a přídavných sektorech ( tzv. ETS 2 ), již marně uplynula – činí dva měsíce od vyhlášení daného aktu, viz čl. 263 SFEU.
ČR má však v ruce ještě jeden procesní prostředek ochrany pro případ odmítnutí implementace a jeden prostředek výkladový pro případ, že by k implementaci směrnice přeci jen nakonec došlo.
Odmítnutí implementace směrnice ETS 2 – námitka nepoužitelnosti aktu:
Pokud ČR odmítne implementovat směrnici ETS 2 do českého právního řádu (což Babišova nově formující se vláda opakovaně deklarovala), a nezafunguje ani neformální politické vyjednávání na různých úrovních, lze předpokládat, že kauza dospěje až k podání žaloby pro nesplnění povinnosti , viz čl. 258 SFEU. Tuto žalobu může podat Komise k Soudnímu dvoru EU proti tomu členskému státu, který porušil unijní právo např. právě tím, že včas neimplementoval platnou směrnici EU. Na základě čl. 277 SFEU se však může každá strana (i po uplynutí lhůty pro podání žaloby na neplatnost) domáhat před Soudním dvorem nepoužitelnosti aktu s obecnou působností, tj. např. i směrnice ETS 2. Tuto námitku nepoužitelnosti aktu lze podat pro porušení smluv, tj. SEU/SFEU nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění (pro rozpor s primárním právem EU).
Pokud tedy Komise podá proti ČR žalobu pro nesplnění povinnosti implementovat směrnici ETS 2 do vnitrostátního právního řádu, může se ČR v rámci tohoto soudního řízení před Soudním dvorem bránit mj. i námitkou nepoužitelnosti této směrnice, a to s odůvodněním, že byla přijata v rozporu s primárním právem EU. Otázka zní, v čem by porušení primárního práva spočívalo, tj. s jakým ustanovením primárního práva by směrnice ETS 2 byla v rozporu.
1) Postavení Evropské rady a povaha přijímaných aktů – čl. 15 SEU
Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států (za ČR postupně …Babiš, Fiala, Babiš…). Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority. Nevykonává legislativní funkci.
Babiš tedy ve věci Green Dealu nesouhlasil s ničím, co by ČR jako stát nebo české fyzické či právnické osoby jakkoliv k čemukoliv zavazovalo. Ale pozor na předčasné emoce – každá mince má dvě strany. Závěr, že Babiš za povolenky nemůže, oslabuje argumentaci vůči Soudnímu dvoru ve věci nepoužitelnosti směrnice ETS 2. Přijímá-li totiž Evropská rada pouze obecné politické cíle a nezávazné podněty, které nemají povahu právně závazného aktu, nelze namítat rozpor směrnice ETS 2 s tím co Evropská rada ve věci Green Dealu za účasti Babiše schválila. A rozpory by se přitom našly, viz níže zvýrazněný text.
Výtah ze závěrů Evropské rady 12/2019: Evropská rada bere na vědomí sdělení Komise o Zelené dohodě pro Evropu a žádá Radu, aby pokročila v práci v této oblasti v souladu s bodem 1. Uznává, že je třeba zavést podpůrný rámec, který bude přínosný pro všechny členské státy a bude zahrnovat vhodné nástroje, pobídky, podporu a investice s cílem zajistit nákladově efektivní, spravedlivou, jakož i sociálně vyváženou a přiměřenou transformaci s přihlédnutím k různým vnitrostátním podmínkám, pokud jde o výchozí situaci. Evropská rada uznává, že je třeba zajistit energetickou bezpečnost a respektovat právo členských států rozhodovat o vlastní skladbě zdrojů energie a zvolit si nejvhodnější technologie. Některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná. Evropská rada vyzývá Komisi, aby v roce 2020 co nejdříve vypracovala návrh dlouhodobé strategie EU, která by poté byla přijata Radou.
Výtah ze závěrů Evropské rady 10/2020: Evropská rada připomíná své předchozí závěry a vyjadřuje názor, že aktualizovaný cíl by EU měla plnit kolektivně a nákladově co nejefektivnějším způsobem . Na tomto úsilí se budou podílet všechny členské státy s přihlédnutím k vnitrostátním okolnostem a v duchu spravedlnosti a solidarity . Je třeba, aby k novému cíli stanovenému do roku 2030 a k plnění cíle dosáhnout klimatické neutrality při současném respektování rovných podmínek a předcházení úniku uhlíku přispívaly veškeré příslušné právní předpisy a politiky EU.
Výtah ze závěrů Evropské rady 12/2020: Nového cíle pro rok 2030 musí být dosaženo způsobem, který zachová konkurenceschopnost EU a zohlední rozdílné výchozí pozice členských států, jejich specifické vnitrostátní podmínky a potenciál pro snížení emisí. Evropská rada uznává, že je třeba zajistit propojenost, energetickou bezpečnost pro všechny členské státy, energii za cenu dostupnou jak pro domácnosti, tak i pro podniky , a respektovat právo členských států rozhodnout o vlastní skladbě zdrojů energie a zvolit si nejvhodnější technologie v zájmu kolektivního dosažení klimatického cíle pro rok 2030, včetně přechodných technologií, jako je plyn.
Judikatura Soudního dvora EU:
Věc C-409/13 → politické dohody mezi institucemi nebo neformální pokyny nemohou být měřítkem legality právních aktů EU.
Věc C-370/12 → Závěry Evropské rady mohou být relevantní jako kontext pro výklad Smluv, ale nemohou samy o sobě zavazovat instituce nebo vytvářet právní povinnosti.
Věc C-27/04 → politické pokyny Evropské rady nemají normativní sílu.
Resumé: Evropská rada za Babiše schválila klimatický cíl – snížení emisí o 55 % do 2030 → Komise následně předložila balíček Fit for 55 , který pak vedl ke změnám v evropském klimatickém právu, schváleným Radou EU (radou ministrů) a Europarlamentem → ČR je povinna přijmout úpravy v energetice, dopravě, emisních povolenkách. Formálně právně však závěr summitu Evropské rady nezavazoval Komisi k jakékoliv legislativní iniciativě natož pak k iniciativě s konkrétním obsahem, viz čl. 17 odst. 2 SEU podle něhož výlučné právo legislativní iniciativy přísluší Komisi.
Komentář: Jak se zdá, summity Evropské rady (setkání premiérů a prezidentů) a jejich závěry ohledně budoucí unijní legislativy, o kterých jednají dlouho do noci, včetně např. závěrů o cílech a podmínkách Green Dealu, jsou z právního hlediska naprosto k ničemu a jde pouze o politické divadlo pro některé přihlouplé novináře a naočkované domácí politiky, kteří by se měli Babišovi omluvit, neboť jeho právní a politická odpovědnost za Green Deal je čistá nula – pokud tedy výše citované závěry Evropské rady nemohou nijak odůvodnit námitku nepoužitelnosti směrnice ETS 2, bez ohledu na to, co bylo jejich obsahem a bez ohledu na to, zda vůbec nějak závěry byly či nebyly přijaty.
Evropská rada nemá legislativní iniciativu ani legislativní pravomoc a Babiš proto nenese žádnou odpovědnost za to, jaké právní předpisy Komise následně zpracovala a navrhla ke schválení neboli jaké prostředky (nástroje) navrhla k tomu, aby bylo schválených cílů dosaženo. Mohla např. vypracovat návrh směrnice, která by nezatěžovala běžné domácnosti, ale pouze velké znečišťovatele ovzduší . Komise však bohužel ve spolupráci s Radou EU (za Fialy) a Europarlamentem vymyslela povolenky pro domácnosti a podniky. Hlasování českých europoslanců jejich přijetí zvrátit nemohlo (jsou tam do počtu).
Nebo to tak není? Zkusme přeci jen Evropskou radu a její postavení v rámci unijních orgánů vrátit do hry. Ne proto, abychom v ČR mohli dál neproduktivně očerňovat Babiše za Green Deal, nýbrž proto, aby ČR měla další argument pro nezavedení směrnice ETS 2 do českého právního řádu a vyhnula se placení pokuty.
Jednou z možností je, aby se sám Babiš (bude-li jmenován premiérem) v roli staronového člena Evropské rady důrazně připomněl ostatním premiérům a prezidentům s tím, že směrnice ETS 2 v podobě v jaké byla schválena, rozhodně neodpovídá tomu, co před lety Evropská rada zformulovala . Pokud by byl přesvědčivý a získal spojence, mohla by Evropská rada vyvinout politický tlak na Komisi, aby v rámci své legislativní pravomoci navrhla revizi ETS 2.
Druhou možností (v rámci procesní obrany před soudním dvorem EU) je, přeci jen zkusit argumentovat porušením primárního unijního práva, tj. že směrnice ETS 2 nemůže svým obsahem odporovat podmínkám v závěrech Evropské Rady. S ohledem na hierarchický princip přeci nelze akceptovat, aby nikým nevolená Evropská komise, europoslanci z jiných členských zemí, a toliko resortní ministři v Radě EU schvalovali právně závazné předpisy v rozporu s podmínkami, které na Evropské radě jednomyslně odhlasovali hlavy států a předsedové vlád. K čemu taková jednomyslnost potom je? A k čemu jsou ty jejich summity, co trvají dlouho do noci? Pokud jsou z hledika legislativy k ničemu, budeme si muset přiznat, že jako český národ jsme se stali obětí „Lisabonského spiknutí“ – že náš národ byl nalákán do novodobého poddanství vůči legislativním orgánům EU, které se o názory Evropské rady prakticky vůbec nezajímají, neboť je zajímají pouze názory představitelů Francie, Německa a Beneluxu, které si řeknou někde bokem a pak rozjedou legislativní proces k obrazu svému.
2) Obecné zásady práva EU
Z citované judikatury plyne, že Soudní dvůr nemůže zrušit směrnici ETS 2 na základě argumentu, že výše citované závěry Evropské rady jsou právním aktem, který byl touto směrnicí porušen, nicméně nepoužitelnost směrnice by soud mohl konstatovat na základě argumentu, že obcházení a porušování podmínek obsažených v závěrech Evropské rady je v rozporu s obecnými zásadami unijního práva. Je nutno si uvědomit, že obecné zásady unijního práva nejsou v primárním právu explicitně vyjádřeny , a přesto je Soudní dvůr z moci úřední dovozuje a aplikuje v rámci úplného přezkumu legality právních aktů.
Před přijetím Lisabonské smlouvy bylo všeobecně přijímáno, že Evropská rada (summit předsedů vlád a prezidentů členských států) je v rámci hierarchického uspořádání na vyšším stupni než např. Rada EU (rada resortních ministrů) tj. že pokud Evropská rada stanoví obecné cíle a priority, Rada EU a další orgány nadané legislativní pravomocí jsou povinny tyto obecné cíle naplnit, nikoliv však svévolně, nýbrž v souladu s podmínkami, které Evropská rada stanovila. Že je Evropská rada hierarchicky nejvýše postaveným orgánem vyplývá též z její pravomoci rozhodovat o změnách samotného primárního práva, se kterým musí být sekundární právo v souladu. Lisabonská smlouva Evropské radě explicitně žádné pravomoci neodebrala.
Kromě zmíněného hierarchického principu orgánů EU, by mohlo být argumentováno porušením zásady právní jistoty, zásady rovnosti (států a občanů) , viz níže nebo zásady subsidiarity a proporcionality. Povinné platby domácností za emisní povolenky jsou nejen v rozporu s podmínkami schválenými Evropskou radou a s obecnými zásadami unijního práva, ale i v rozporu se zdravým rozumem – de facto běžné domácnosti jsou finančně trestány za to, že „znečišťují“ ovzduší na planetě tím, že ve 21. století pořád ještě topí a svítí.
Implementace směrnice ETS 2 – teleologický výklad a transpozice za použití podmínek obsažených v závěrech Evropské rady:
Bude-li ČR donucena směrnici ETS 2 implementovat do právního řádu, měly by české vnitrostátní orgány (zejména Poslanecká sněmovna ČR) provést tuto implementaci způsobem, který bude založen na teleologické interpretaci směrnice, tj. při zachování smyslu, účelu a mantinelů jejího přijetí. Obsah závěrů Evropské rady totiž může sloužit jako výkladové vodítko, a to nejen pro orgány EU včetně Soudního dvora, ale právě i pro Poslaneckou sněmovnu ČR.
Implementace směrnice ETS 2 by měla být mj. spravedlivá, sociálně vyvážená a přiměřená, v duchu spravedlnosti a solidarity, při současném respektování rovných podmínek, zachovávající konkurenceschopnost EU, zohledňující rozdílné výchozí pozice členských států, jejich specifické vnitrostátní podmínky a potenciál, tj. tak aby ceny energií byly dostupné jak pro domácnosti, tak i pro podniky.
Pokud to nebude možné, měla by ČR od EU požadovat masivní finanční kompenzace, nejen pro sociálně nejslabší, ale také pro celou střední třídu . Jsou-li průměrné mzdy a platy v EU diametrálně odlišné, nelze akceptovat, aby EU vnucovala členským státům (domácnostem) stejně vysoké navýšení cen energií způsobené promítnutím ceny povolenek obchodovaných na burze . Je to v rozporu s principem rovnosti, spravedlnosti a solidarity, a bez respektu k rozdílným vnitrostátním podmínkám.
Zdroj: https://blog.idnes.cz/janpavelec/emisni-povolenky-pro-domacnosti-muze-se-cr-vyhnout-pokute-za-jejich-nezavedeni.Bg25110071
