LEO K.
13. listopadu vrchní velitel Syrskij: „O ruské kontrole nad městem Pokrovsk ani o operačním obklíčení uskupení Ukrajinských obranných sil nemůže být řeč,“ napsal vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil. To už bylo moc dokonce i pro Zelenského, který ze své původní profese baviče věděl, co a kdy může svému obecenstvu říct a jak bude reagovat. Týž den prohlásil, že armáda v Pokrovsku se může sama rozhodnout o stažení vojsk, když to uzná za nutné.
„Nikdo je nenutí zemřít kvůli ruinám. Budu podporovat naše vojáky, zejména tamní velitele, v jejich snaze ovládnout situaci. Jinak nás to bude stát příliš mnoho peněz. Nejdůležitější pro nás jsou naši vojáci,“ řekl prezident v rozhovoru pro agenturu Bloomberg. Zapomněl však dodat, že neexistuje žádná cesta, která by stažení vojsk dovolila. Při pohledu na ruiny Pokrovska (Krásnoarmejska) si nelze nepřipomenout ruiny Mariupolu a prohlášení Denyse Šmihala ze 17. Dubna 2022:
„Město stále nepadlo, jsou tam stále naši vojáci, kteří budou bojovat až do konce.“
Nakonec se přece jenom vzdali a s nimi vyšli na světlo Boží též civilisté, kteří vyprávěli, že když chtěli využít autobusů přistavených Červeným křížem „Azovští“ po nich stříleli. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zase uvedl, že ukrajinské letectvo se snažilo dopravit letecky do Mariupolu zásoby, ale bylo odraženo a utrpělo velké ztráty. „Velké množství našich pilotů při tom, bohužel, zahynulo,“ řekl prezident v ukrajinské televizi. „Byli to hrdinové, kteří věděli, že dopravit do Azovstalu léky, potraviny a vodu a vrátit se s těly mrtvých a se zraněnými je téměř nemožné,“ dodal. Poradce ukrajinského ministra vnitra Anton Heraščenko prohlásil, že o obraně Azovstalu se bude jednou učit na vojenských školách. Podle Heraščenka lidé uvnitř neměli pitnou vodu, prakticky žádné zdravotnické potřeby a jedli jen jednou denně. „Víte, co je to amputovat končetinu bez anestetik? To, co je vidět v hollywoodských hororových filmech, není nic ve srovnání s tím, co viděli a přetrpěli obránci Azovstalu,“ řekl v ukrajinské televizi Heraščenko.
Prapor Azov bránil Mariupol takřka od samého začátku války na Ukrajině. Komplex Azovstal byl poslední baštou odporu ve městě. Areál opustila řada civilistů a 2 439 ukrajinských vojáků, kteří se vzdali ruským silám. Velitele pluku Azov odvezli z oceláren ve speciálním obrněném automobilu, aby jej tak ochránili „před nenávistí obyvatel města, kteří jej toužili lynčovat za četná zvěrstva.“ Mariupol prakticky neexistoval. Nebo na letiště v Doněcku. Poté, co se vlády na Ukrajině ujal pučistický, nikým nevolený režim financovaný USA (pamatujete V. Nuland a 5 miliard $?), začaly jednotky ukrajinské armády likvidovat vlastní lid v Donbasu a řídily se jediným rozkazem: „Střílejte do všeho, co se hýbe.“ 26. 5. 2014, tedy v den, kdy se Petro Porošenko, který je podezřelý, že stál za střelbou z hotelu Ukrajina po demonstrantech Euromajdanu provedené pod falešnou vlajkou jednotek bývalého prezidenta Janukovyče, oficiálně stal hlavou ukrajinského státu, napadli ukrajinští vojáci i doněcké letiště, kde se střetli s milicemi DLR. Toto datum je považováno za počátek plnohodnotné války na Ukrajině (Den, kdy byl oficiálně napaden Doněck).
Mezinárodní letiště Doněck, celým názvem Mezinárodní Doněcké letiště Sergeje Prokofjeva bylo otevřeno již v roce 1933. Během druhé světové války sloužilo jako vojenské letiště a v náručí války nastal po 81 letech i jeho konec. V roce 2009 bylo vystaveno v Doněcku fotbalové hřiště „Donbas Arena,“ které poté hostilo zápas UEFA Euro 2012. Mezitím probíhala výstavba nového terminálu a v roce 2011 byla otevřena nová vzletová a přistávací dráha. Díky fotbalovému utkání přišel do Doněcku rozkvět turismu a v letech 2012-13 přepravilo doněcké letiště cca 1 milion lidí. Tato sláva ale netrvala dlouho.
O necelý rok později nahradila zvuk motorů startujících a přistávajících letadel palba zbraní a z budovy zůstaly jen ohořelé sutiny, jež se staly masovým hrobem mnoha mužů, kteří bránili svou zem.
Krvavá bitva trvala až do onoho 17. 1. 2015, kdy prezident Zacharčenko oznámil, že DLR významný milník dobyla. Nicméně za jakou cenu? Jediné letadlo už zde nevzlétne. Odbavovací hala zeje prázdnotou. A ranveje jsou posety náhrobky. Přesto bylo rozhodnuto letiště znovu postvit. Nejsem si jist, že je to šťastné rozhodnutí. Nový asfalt, malta a beton staré hrůzy nezakryjí .
Je to něco přes 10 let co skončila bitva o doněcké letiště, která se nenávratně zapíše do historie jako jeden z nejvýznamnějších milníků války v Donbasu. Právě v ní se nejvíce proslavil Michail Tolstych, známý pod přezdívkou „Givi,“ který zemřel 8. 2. 2017. V roce 2022 ukrajinský novinář Jurij Butusov potvrdil, že Tolstycha zabila kontrarozvědka Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU), kterou schválil tehdejší prezident Petro Porošenko. Článek v New York Times z roku 2024 uváděl, že za Tolstychovu smrt byli zodpovědní agenti SBU operující za nepřátelskými liniemi, kteří na dálku odpálili raketomet z budovy přímo naproti Tolstychově kanceláři.
Během bitvy o doněcké letiště získali ukrajinští vojáci přezdívku „kyborgové.“ Někteří byli na tuto přezdívku hrdí. Nevím, ale podle mne by lépe tyto psychopaty naprogramované fašistickým režimem pro masové vraždění asi nikdo nenazval. Scházely jim jakékoliv emoce, jako by byli roboty. I v ČT byly záběry zajatých vojáků z bitvy, jež nechal Zacharčenko projít městem, které v průběhu bojů ostřelovali. Pamatuji si, že vlk napsal, že sice rozumí pocitům obyvatel Doněcka, ale na druhé straně odsuzuje jejich chování (byli popliváni a fyzicky napadáni), protože byli vojáky a nemohli jednat dle vlastního uvážení. Nebo v Debalceve. To je strategicky důležitý silniční a železniční uzel. Tam se Ukrajinská armáda ocitla v obklíčení, které ale Porošenko odmítl přiznat. Stovky vojáků ukrajinské armády ve městě během bojů padly a ležely tam jejich mrtvoly, další stovky byly zajaty. Někteří z vojáků do té doby až pět dní nic nejedli. Asi 40 Ukrajinců zemřelo během ústupu a 100 jich bylo během něj zraněno. Podle zprávy amerického listu New York Times přišel rozkaz prezidenta Petra Porošenka k ústupu ukrajinských jednotek z debalcevského kotle pozdě. Ústup probíhal po polích, protože hlavní silnice z Debalceva do Artemivsku byla podminovaná. Zčásti museli vojáci pochodovat pěšky, jen zčásti byl ústup dokončen na nákladních vozech. Únikovou cestu do Artemivsku měla ukrajinská armáda během stahování sice pod „palebnou kontrolou,“ ale ostřelovali ji ze svých pozic separatisté.
Ty strašidelná trosky, kdysi výstavných měst, které ční k nebesům jako zosobněná hrůza, mě připomněly daleko starší děj. Přelom roků 1942 a 1943 nebyl pro Německo vůbec dobrou dobou. Východní tažení utrpělo krutou porážku v bitvě u Stalingradu a tento neúspěch nemohli nacisté zatajit. Mezi obyvateli klíčili poraženecké nálady. Názory, že válka je ztracena, se objevovaly dokonce už i mezi nacistickými funkcionáři. Hitler ale nic takového slyšet nechtěl a jeho věrní samozřejmě jeho pohled sdíleli. A ten z nejvěrnějších, ministr propagandy Joseph Goebbels, si předsevzal, že obrátí osud Německa tím, že nadchne národ pro boj, který skončí buď vítězstvím, nebo naprostou zkázou. Goebbels řečnil v továrnách, přednášel armádním důstojníkům a také mluvil se stranickými funkcionáři. A právě ti mu dělali největší starosti.
Proto začal zkušený propagandista a vynikající řečník v polovině prosince připravovat projev, který hodlal přednést na velkém veřejném shromáždění. Zájem o shromáždění byl obrovský, připomínal zlaté časy nacistických stranických akcí ve 30. letech. 18. února 1943 večer se berlínský Sportpalast zcela zaplnil patnácti tisíci lidí. „Totální válka, nejkratší válka,“ hlásal transparent zavěšený nad pódiem. Jiná výzdoba v hale nebyla. Do prvních řad nechal usadit dekorované válečné hrdiny a raněné bojovníky v doprovodu svých ošetřovatelek. Skvělý rétor rozehrál své životní představení. Přesně věděl, kdy zvýšit hlas, kdy zrychlit řeč, kdy se na chvíli odmlčet. Projev gradoval až k sérii deseti otázek. „Já se vás ptám, chcete totální válku? Chceme ji, když je to třeba. Totálnější a radikálnější, než si to dnes umíme představit. Angličané tvrdí, že německý národ ztratil důvěru k vůdci. A já se vás ptám, důvěřujete vůdci? Je vaše připravenost následovat ho na všech jeho cestách a dělat všechno, co je nutné, abychom dovedli válku do vítězného konce absolutní a neomezená?“
Ohlušující řev a skandování po každé otázce dávaly jasné odpovědi. „Souhlasíte s tím, aby byl každý, kdo poškodí naše válečné úsilí, vydán na smrt?“ zněla další otázka. I na ní byla odpověď jednoznačná. Na konci projevu už ovace zněly ne za každou větou, ale za každou vyřčenou frází. Nejlepší řečnický výkon Goebbelsova života poslouchaly i miliony Němců v přímém přenosu v rozhlase. Ještě dvacet minut poté, co ministr Goebbels domluvil, mohly z přijímačů slyšet nadšené jásání davu v hale. Tleskali všichni. Ti, ze zraněných, kterým byly amputována ruka plácali o nohu a nám zbývá vysvětlit, co znamená sousloví „Totální válka.“
Jde o takové frontové jednání a chování, že když už nepřítel zvítězí, tak nezíská NIC, jenom trosky a spálenou zem.
Ukrajinský prezident Petro Porošenko už 19. července 2014 v telefonickém rozhovoru s generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem vyzval tuto světovou organizaci, aby vyhlásila bojovníky z takzvaných lidových republik v Doněcké a Luhanské oblasti za příslušníky teroristické organizace. Oznámil to v Kyjevě prezidentská kancelář. Ukrajinská vláda označuje východoukrajinské povstalce za teroristy od počátku jejich proruského povstání. Bojové zásahy proti nim jsou v informacích ukrajinských bezpečnostních složek označovány standardně za „protiteroristické operace“. Porošenko adresoval OSN svou žádost v souvislosti s katastrofou malajsijského boeingu, který explodoval nad východní Ukrajinou po zásahu raketou země-vzduch. Z útoku na civilní letoun, při němž zahynulo téměř 300 lidí, kyjevská vláda obvinila východoukrajinské separatisty podporované a vyzbrojované Moskvou.
S teroristy se nejedná, s teroristy se bojuje, prohlásil Petro Porošenko a proto SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny, je hlavní ukrajinská civilní kontrarozvědka. Dle zákona se jedná o státní orgán zvláštního určení s donucovacími funkcemi, který zajišťuje státní bezpečnost Ukrajiny. Je přímo podřízená prezidentovi Ukrajiny.)zorganizovala úspěšné atentáty na tyto osoby? A ten seznam si nedělá nárok na úplnost.
Pavel Dremov, Arsenij Pavlov (Motorola), Oleg Anaščenko, Michail Tolstych (Givi),Vladlen Tatarskij (Bloger), Darja Duginová, Alexander Zacharčenko
Ruské ministerstvo obrany 3. dubna odmítlo obvinění kyjevského režimu, že jeho síly údajně zabily civilisty v obci Buča v Kyjevské oblasti. Ministerstvo připomnělo, že ruské síly opustily Buču 30. března 2022, zatímco o čtyři dny později, když do oblasti dorazili agenti ukrajinské bezpečnostní služby SBU, byly předloženy falešné důkazy o údajných vraždách. Ruské ministerstvo obrany rovněž uvedlo, že 31. března starosta Buče Anatolij Fedoruk ve videoprojevu uvedl, že v obci nejsou žádní ruští vojáci. Nezmínil se ani o žádných místních obyvatelích údajně zastřelených na ulicích.
To přitom bylo v době, kdy ještě Rusové vyvěšovali prapory s nápisem Mы один народ.
KOSA NOSTRA
The post Nešťastná země Ukrajina first appeared on .
