S. SPURNÝ
V sedmdesátých letech minulého století experimentovali ve Finsku s výchovou malých dětí v duchu komunistické ideologie. Tento rok vyšla studie, ve které se její autoři snažili zjistit, zda měl dávný vzdělávací pokus nějaké dlouhodobé dopady na životy dětí, které jej podstoupily.
V létě roku 2025 publikovali ve Finsku studii, která nese název „Komunismus ve třídě: dlouhodobé následky experimentu”. Studie popisuje důsledky pokusu, který se odehrál v malém městě Pirkkala v letech 1973 až 1975 a jehož motivací byla údajně nevinná snaha rozšířit výuku o mezinárodní prvky.
Hra na chudé a bohaté
Program připravila skupina psychologů a vzdělávacích odborníků pod vedením profesorky Anniky Takala. Jejich experiment začal dvoutýdenní pilotní výukou, jejímž cílem bylo porovnat pro žáky socialistický a kapitalistický systém a rozdíl mezi chudými a bohatými zeměmi. Do programu byli zahrnuti žáci třetí třídy základní školy.
Učitelé žákům napřed vysvětlovali nevýhody kapitalismu a následně výhody socialismu. Pilotní program obsahoval i promítání filmu, který připravila finsko-sovětská společnost. Během praktických cvičení byli žáci cvičně rozděleni na „chudé” a „bohaté”. Žáci v „chudé” skupině si stavěli ze zbytků krabic slumy nebo dostávali ve školní jídelně horší jídlo než žáci „bohatí”.
Tajný experiment
Dva roky po pilotním programu experiment pokračoval. Žáci, kteří jej absolvovali, byli zahrnuti do testovací skupiny, jejíž vzdělávací osnovy byly naprosto odlišné od standardních osnov. Profesorka Takala se při plánování nových osnov soustředila na tři prvky. Historie má být vykládána jako boj mezi třídami utlačovaných a utlačovatelů, musí být zdůrazňovány výhody Sovětského svazu, kde jsou si všichni lidé rovni, a za třetí, učitelé měli představit kapitalismus jako nespravedlivý systém.
Program byl naplánován na pět let a týkal se historie, občanské nauky, sociálních věd a životního prostředí. Měnil se pouze obsah zvolených předmětů a učebnice, počet hodin v týdnu byl standardní stejně jako osnova pro ostatní předměty. Žáci, kteří do programu vstoupili, byli v páté třídě základní školy. Celkem jich bylo 221 a jejich rodiče nebyli o experimentu informováni.
Marx za katedrou
Těžištěm programu byla výuka historie podle Marxovy teorie o věčném střetu tříd utlačovatelů a utlačovaných. Učitelé vyzývali žáky, aby přemýšleli, jak se bohatí stali bohatými a jak se chudí lidé museli dřít, aby si ostatní mohli užívat. Například texty učebnic v experimentálních třídách zmiňovaly výraz „vlastnictví” v 71 případech oproti 7 ve standardní učebnici.
V hodinách podle standardních osnov v běžných školách měli učitelé naopak zdůrazňovat roli kritického myšlení a nutnost používat vlastní mozek.
Učitelé experimentálního programu dostali instruktáž, jak mají při výuce postupovat. Měli zdůrazňovat úzké vazby mezi kapitalismem a fašismem a vyzdvihovat úspěchy Sovětského svazu. Jako doprovodnou četbu dostali žáci knihy se socialistickou tematikou nebo jim byl známý komiks o francouzském Asterixovi prezentován jako boj utlačovaných.
Rychlý konec
Původním plánem bylo nechat experiment běžet po dobu pěti let a následně ho rozšířit na další školy. Program skončil krátce poté, co se jeden výtisk experimentální učebnice dostal do rukou profesora sociálních věd, který byl zároveň členem finského parlamentu za konzervativní stranu. Při parlamentní rozpravě nazval celý program „politickým vymýváním mozku vědeckým způsobem”.
Vysocí úředníci ministerstva školství byli většinou ze sociálně demokratických stran a popřeli, že by o experimentu něco věděli. Profesorka, jež projekt vedla, označila snahu jej zrušit za hon na čarodějnice vedený pravicovými stranami. Finští komunisté tvrdili, že je to útok na svobodu slova. Experiment krátce nato skončil a policejní vyšetřování nevedlo k žádným obviněním.
Projekt nicméně trval celý jeden školní rok, byl pečlivě připraven a učitelé, kteří se na něm podíleli, byli vyškoleni. To umožnilo autorům studie z roku 2025 zkoumat dlouhodobé následky vymývání mozků.
Dlouhodobé následky
Jako kontrolní skupinu si autoři studie vybrali pět škol, které se svým složením žáků co nejvíce blížily škole v Pirkkale. Pak porovnávali životní osudy žáků z kontrolní skupiny proti nedobrovolným účastníkům experimentu.
Autoři studie zjistili, že účastníci experimentálního vymývání mozků v páté třídě základní školy měli v období deseti let mezi roky 1995 až 2005 zhruba o 10 % nižší příjem než žáci z kontrolní skupiny. Jednalo se o období mezi jejich třicátým a čtyřicátým rokem. Nižší platy nebyly způsobeny rozdíly v inteligenci nebo schopnostech, ale ve výběru životní dráhy. Experimentální děti si vybíraly méně náročná povolání, spíše ve veřejném sektoru, a obecně pracovaly méně než žáci z kontrolní skupiny.
Další studie dospěly k závěru, že pokud jsou žákům dostatečně často opakovány argumenty pouze pro jednu ideologii, která je navíc prezentována za pomoci emocí jako spravedlivá, je později výrazně těžší je přesvědčit protiargumenty.
Post scriptum
Pozn. autora:
Česká republika přežila desítky let totálního vymývání mozků, ale nepochybně existuje něco jako názorová kotva, která je podobná cenové kotvě. Kdo při vyjednávání řekne jako první nějakou částku, vyhodil cenovou kotvu, proti které se poměřují další částky bez ohledu na její nesmyslnost. Proto obchody uměle zvyšují ceny, aby mohly následně nabízet 70% slevy.
Názorová kotva funguje obdobně. Ten, kdo má šanci jako první představit mladé generaci svoji verzi čehokoli, získává výhodu. Finská studie to částečně dokazuje. Proto se progresivní levice tlačí se svými státem placenými programy na vymývání mozků do každé školy. Čím menší děti, tím lépe. Proto bylo vždy jedním z klíčových bodů marxistické strategie rozbití rodiny a vytržení dětí z vlivu rodičů. Mohli by jim předat své těžce nabyté zkušenosti.
Strategii popsal Marxův následník Antonio Gramsci. Ve svém stěžejním díle uvádí: „V novém uspořádání ovládne socialismus jako první kulturu tím, že infiltruje školy, univerzity, církev a média a transformuje vědomí národa. ”
Samotný Karel Marx napsal knihu, kterou se ani komunisté neodvažovali příliš propagovat. Jmenovala se „ Původ rodiny ” a Marx v ní navrhoval zničit rodinu zrušením možnosti dědit a výchovu dětí mimo její dosah. Jako jednu z výhod navrhovaného modelu vztahů mezi mužem a ženou uvádí Marx odstranění stresu z volných sexuálních vztahů.
S.Spurný
The post Věčný boj o mladou generaci first appeared on .
