MAX ŠPAČEK
Prezident Petr Pavel ve své první vážné zkoušce propadl. Namísto toho, aby respektoval ústavní pořádek a jednal v souladu se zákonem nejvyšší právní síly, pokusil se jej obejít politickým aktivismem.
Prezident je podle Ústavy ČR povinen jmenovat předsedu vlády, který má podporu Poslanecké sněmovny, a na jeho návrh jmenovat ostatní členy kabinetu. Ústava mu nedává žádné právo klást podmínky, vyžadovat programové prohlášení, seznam ministrů, ani řešit majetkové záležitosti kandidáta předem. Tyto kroky jsou čistě formální a mají zajistit rychlé a plynulé ustavení nové vlády.
Pavel leze Babišovi do zelí
Ve své poslední vážné zkoušce se Pavel pokusil do procesu vzniku nové vlády vnést politické apely, které Ústava nezná. Chtěl znát programové prohlášení vlády, seznam ministrů a řešení střetu zájmů Andreje Babiše ještě před jeho jmenováním premiérem. Takové požadavky jsou nejen neústavní, ale i nelogické, protože nikdo nemůže řešit složení vlády či střet zájmů, dokud není jmenován a nevstoupí do režimu povinností veřejného funkcionáře. Ve výsledku to znamená zbytečné zdržování procesu, který má být podle Ústavy jasný a přímočarý.
Nejzávažnějším aspektem Pavlova postupu je fakt, že se jedná o zásah do pravomocí předsedy vlády. Programové prohlášení je určeno Poslanecké sněmovně, která rozhoduje o důvěře, nikoliv prezidentovi. Stejně tak složení vlády určuje premiér – prezident pouze formálně jmenuje ministry na jeho návrh. Pokud prezident diktuje, co má být v programu nebo kdo má být ministrem, fakticky se snaží převzít část pravomocí předsedy vlády, což je protiústavní. Premiér je odpovědný sněmovně, nikoliv prezidentovi, a Pavlovo zasahování do jeho pravomocí je proto nejen nelegitimní, ale i nebezpečné pro rovnováhu moci.
Hrad bloudí mimo ústavu
Pavel se svým vměšováním do pravomocí premiéra dostal mimo rámec své ústavní role. Jeho kroky lze chápat jako politický aktivismus, snahu oddálit vznik vlády složené z ANO, SPD a Motoristů, protože jejímu zformování nemůže zabránit. Patrně doufá, že se mezitím stane něco, co tuto koalici oslabí nebo znemožní. Takový postup však není součástí jeho ústavních pravomocí. Ústava mu nepřiznává nárok na politickou strategii ani apel, pokud tím zdržuje ustavení nové vlády, která vychází z výsledku voleb a složení Poslanecké sněmovny.
Z tohoto pohledu se dá říci, že prezident Pavel ve své první vážné zkoušce selhal. Namísto toho, aby respektoval ústavní pořádek a jednal v souladu se zákonem nejvyšší právní síly, pokusil se jej obejít politickým aktivismem. Pokud chce přestat „bloudit mimo Ústavu“, musí se vrátit k přesnému plnění své formální role: jmenovat premiéra s podporou sněmovny, na jeho návrh ministry, a neklást podmínky, které Ústava nezná. Jen tak může ukázat, že respektuje svrchovanost parlamentu a že jeho funkce není o nežádoucím politickém taktizování, ale o dodržování ústavního pořádku.
DENÍK.TO
The post Prezident Pavel selhal first appeared on .
