Připomínám, že před časem uvalila EU sankce také na několik novinářů, kteří informovali o konfliktu na Ukrajině poněkud jinak než mainstream.
Mimo jiné se jednalo také o novináře německého původu Alinu Lipp a Thomase Röppera . Zatímco Alina Lipp (matka Němka, otec Rus z východní části Ukrajiny) žila až do války v Německu a do oblasti Donbasu se vydala na reportáže až v roce 2022, Thomas Röpper žil již před konfliktem v Moskvě.
Oba však mají německé občanství a ve svých článcích či reportážích informovali Němce o opačném pohledu na konflikt a situaci v oblasti bojů.
Alině Lipp bylo záhy poté, co začala informace zveřejňovat na Telegramu, zablokováno její konto a později udělala německá vláda totéž i její matce, která se v politice nijak neangažovala, přesto byla nakonec nucena emigrovat.
Mladá reportérka se tak už do Německa, kde jí navíc hrozí za podávání „závadných“ zpráv vězení, nevrátila.
Sankce ze strany Německa však očividně nestačily, brzy k nim totiž přibyly i sankce EU. Jenže jak se nyní ukazuje, tak sankce na celkem tři novináře nejsou po právní stránce v pořádku…
Právní stanovisko dvou renomovaných expertek přináší zdrcující hodnocení sankční politiky EU. Podle stanoviska opatření, která Brusel od jara uvalil na jednotlivé novináře za údajné proruské dezinformace, porušují jak právo EU, tak mezinárodní závazky.
Studii provedly bývalá soudkyně Evropského soudního dvora Ninon Colneric a expertka na mezinárodní právo Alina Miron (Univerzita v Angers).
Jejich 65stránková analýza, kterou si objednali poslanci Evropského parlamentu za BSW Michael von der Schulenburg a Ruth Firmenich, byla zveřejněna koncem října a nedávno byla předmětem slyšení v Evropském parlamentu.
Kritika se zaměřuje na 17. balíček sankcí, který se mimo jiné dotýká novinářů Hüseyina Dogrua, Aliny Lippové a Thomase Röpera. Obě právničky vykreslují jasný obraz:
EU jednala bez spolehlivého právního základu, bez dostatečných záruk a dokonce aniž by se s dotčenými osobami poradila.
Podle Colnericové a Mironové právo EU ve skutečnosti stanoví jasné požadavky: sankce musí být transparentní, přiměřené a založené na zásadách právního státu. Současná úprava „omezujících opatření v reakci na destabilizující aktivity Ruska“ však tyto minimální standardy nesplňuje.
Klíčovým bodem kritiky je vágní termín „dezinformace.. Je příliš nepřesný na to, aby ospravedlňoval dalekosáhlé porušování základních práv, jako jsou zákazy cestování, zmrazení majetku nebo zveřejňování osobních údajů.
Odborníci vidí porušení několika základních práv : od svobody projevu a informací až po vlastnická práva a svobodu výkonu povolání. Tvrdí, že opatření se rovnají de facto zákazu výkonu povolání a zbavují dotčené osoby možnosti se bránit.
Nedostatek účinné právní ochrany navíc vyvolává otázky ohledně jurisdikce orgánů EU.
Z pohledu mezinárodního práva není situace o nic lepší. Zpráva poukazuje na porušování Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Evropské úmluvy o lidských právech. Nedostatky jsou obzvláště zřejmé v oblastech, jako je svoboda projevu a právní stát.
Jejich závěr je jednoznačný: současná sankční praxe EU je „neslučitelná“ s právem EU, Listinou základních práv a mezinárodním právem.
Autoři varují, že Brusel takovými opatřeními podkopává svou vlastní důvěryhodnost v oblasti právního státu, čímž toto zjištění vrhá vedení EU do rozhodně špatného světla.
Je to výtka pro dnes již běžnou situaci, kdy si EU uzurpuje „jedinou povolenou pravdu.“
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
