LIBOR ČÍHAL
Prezidentova politická sabotáž s jmenováním ministerského předsedy ukazuje na sílu české verze demokracie – demokratury. Ovšem je třeba objektivně nazírat na realitu, prezidentova osobní podlost a pohrdání demokratickými principy není v Česku nic mimořádného, je to jenom jedna z variací české padesátiprocentnosti všeho. Srovnejme kafé v bistru u Hbf ve Vídni nebo u stanice metra Sokol v Moskvě s kafé někde v centru Prahy. Drahé a mizerné je bohužel na naší straně, u Sokola nebo naproti Hbf můžete u vynikajícího kafé několik hodin sedět a číst noviny, v Praze vás personál po dvaceti minutách vyhodí. Když se začtete, neomaleně vám dá personál najevo svůj škleb. Kde jsou časy, kdy zákazník mohl u kafé v Obecním domě sedět celý večer a nikdo ho neobtěžoval. Kavárenská kultura v Praze kvetla, jak si mnozí pamatují nebo se o ni dočetli, symptomaticky se naším vstupem do EU z Prahy úplně vypařila nahrazena sítí čistě konzumních provozoven, které mají kavárnu pouze v názvu. Propad bez výjimky všech řemeslných činností, úpadek filigránské dovednosti, která byla v Čechách doma, kvality školství atd. bereme jako přírodní úkaz. Sice málo příjemný, ale rozkoš z našeho členství v EU je tak opojná, že žádné přírodní úkazy nám ji neseberou. Na nějaký ekonomický posun, kterým se při našem vstupu do EU operovalo, jsme už dávno rezignovali. Českou politiku vytěsnilo karteziánské „jsme v EU, tedy jsme.“ Propaganda unijních kolaborantů jako Pavel a spol. se nám snaží vnutit, že českým nulám, které se ploužily historií, přišlo se vstupem do EU velké požehnání. Statistiky Eurostatu za rok 2024 a podobně všechny předchozí od našeho vstupu do ráje ukazují, že český stát má mezi zeměmi EU propachtované místo daleko pod mediánem ekonomické výkonnosti na hlavu, loni nás ve spotřebě na hlavu dokonce předběhli Rumuni, Lotyši, Poláci a Slovinci. Ekonomická dynamika ČR je pětadvacet let tak zablokována, že žádný posun nad medián ekonomické výkonnosti nebo přiblížení k výkonnějším západním zemím nejsou možné, téměř se nabízí konstatování, že brzda českého rozvoje musí být předepsána nějakou evropskounijní legislativou.
Evropská Unie je tíživým balvanem nad českou společností , nepozorovaně jsme se v průběhu let smířili s ekonomickou regresí a ztotožnili se s chápáním politiky, jak ji předestřela byrokratická unijní diktatura. Politická hra o alternativu se poslední desetiletí úplně vynulovala, politický boj se vede o nepodstatné záležitosti a úplně to zastře smysl politiky. Alternativní koncepty, které jsou hodny toho jména jsou vydávány za extrémistické, důsledkem je mj. stagnace ekonomiky na stupni, který se české ekonomice mechanicky přičítal v okamžiku vstupu do Unie. Česká ekonomika měla ovšem dynamiku, která ukazovala jinou perspektivu než je stagnace spojená s unijním členstvím. V mimoekonomických oblastech nastoupil velký úpadek, viditelným vrcholem propadu je personální obsazení Hradu a pohled na dosluhující vládu.
Poloha Chile mezi jihoamerickými zeměmi se občas srovnávala s československou pozicí v Evropě, byla to stejně jako my ta lepší země. Mezi zeměmi panovala dávná sympatie. V Chile viděli v ČSR úspěšnějšího souputníka. Chile si stále uchovává pozici i ekonomický potenciál mezi latinskoamerickými zeměmi, ovšem z ČR se stal protektorát bez známek státní suverenity. Chile je přidruženým členem jihoamerického ekonomického seskupení Mercosour, kde jde hlavně o ekonomickou spolupráci. Chile v intervalu svých výhod se podílí na práci společenství. ČR z úplně stejných důvodů předpokládané výhodné ekonomické spolupráce se musela zříct suverenity, připustit oktrojování rozhodování svých institucí a tvrdý dozor nad diplomacií, školstvím a ekonomickým rozhodováním. Důsledkem touhy po výhodné ekonomické spolupráci je úpadek české země a totální ekonomická závislost, Chile na druhé je pořád první zemí jižní Ameriky. Přispívají k tomu funkční demokratické mechanismy, není možné, že by levicový prezident Gabriel Boric zablokoval pravděpodobnému vítězi prezidentských voleb a politickému nepříteli konzervativci Kastovi cestu k moci.
Jsou to dobře fungující technické mechanismy předání moci na rozdíl od českého ústavního sajrajtu a vzájemný respekt mezi politickými nepřáteli na život a na smrt. Ne hradní kýč bez cti. V Chile bez problému převezme moc politická alternativa a po čtyřech letech lid rozhodne jestli uspěla. Ne politický bulvár a unijní loutka na Hradě. Pro dnešní Česko by měl být zajímavý postřeh, že levičák Boric, kterého vynesly sociální nepokoje, respektoval skutečnost, že lidové referendum navzdor všem předchozím očekáváním rozhodlo o zachování Pinochetem dané ústavy. Žádná nová ústava, kam se levice snažila promítnou řadu svých idejí a které by pravděpodobně na dlouhou dobu znemožnily pravicovou alternativu.
V řadě analýz chilské politiky, která na rozdíl od české stojí za komentáře světových novin, se předpokládanému vítězství konzervativce Kasta přikládá větší význam než pouhé prezidentské alternativě. Píše se o kolapsu liberálního projektu v postliberální epoše. Ovšem liberalismus má v zemi velkou tradici a v nějaké formě vykrystalizuje. Kastovo předvídané vítězství má jednodušší důvod než složité ideologické konstrukce, svědčí to o dobrém biologickém reflexu Chilanů – Boricovo vládnutí nebylo úspěšné a proto se nový levicový pokus nebude dít, komunistka Jarraová je bez šancí. V Čechách bez reflexu, evropskounijní apendix stokrát propadl, ale povládne navždy. V 2021 progresívní mládež a elity snily o nové zemi, chtěly obrodit stát, ale dopadlo to tak, že se národ ulekl. Dnes je národní obsesí bezpečnost občana. Revoluční slogany a útoky na pořádkové síly nahradil respekt ke Carabineros a slova o pořádku. To co před lety musel s velkým úsilím prosadit Pinochet a navždy se znemožnit před útlocitným světem, si dnes demokraticky volí většina. Levice není kompetentní a ztratila autoritu, ale nic není věčné, pokud pravice nesplní očekávání a levice se zbaví demagogického balastu, bude mít příště šanci. Místo žvástů ústavních expertů a mediální deformace ústavních principů v Česku, vládne v Chile princip funkční užitečné alternativy.
The post Evropská Unie je tíživým balvanem nad českou společností first appeared on .
