SU/MILADA SÁROVÁ
Voda je lék, který nám příroda naordinovala bez receptu, říkával německý kněz a léčitel Sebastian Kneipp, který bývá označován za průkopníka moderní vodoléčby. Jeho slova vzal za svá a celoživotním dílem potvrzuje můj dnešní host – lékařka, která zasvětila svůj profesní život balneologii a lázeňské medicíně – paní doktorka Milada Sárová. V prvním dílu našeho rozhovoru jsme si povídaly o nevyčíslitelném bohatství, které nám v naší krásné zemi doslova proudí pod nohama. O síle desítek a desítek léčivých pramenů vyvěrajících neúnavně z hlubokého podzemí v Karlových Varech a na 35 dalších lázeňských místech naší vlasti. Pramenitá voda působí jako elixír pro naše těla i duše. Naše uspěchaná společnost ale jako by na to pomalu zapomínala. O tom, jak tuhle tradici, kterou nám stovky let závidí celý svět, ale i mnohém dalším, si budeme povídat v druhé části našeho rozhovoru.
Martina: Vy jste to sama zmiňovala v knize, že když jste tady v roce 1974 nastupovala, tak v lázních bylo skvělých doktorů jak naseto. To byl váš obrat. Ale je pravda, že když se bavím s rodiči, jejichž děti studují medicínu, tak děti preludují a rozmýšlejí se, jestli to bude chirurgie, interna, psychologie, pediatrie, ale neslyšela jsem o nikom z mladých, že by se chtěl věnovat balneologii. Dostala se tato medicínská disciplína na chvost zájmu?
Milada Sárová: Je neatraktivní. Za prvé musíte umět jazyky, za druhé musíte být empatický lékař, který neodradí svým chováním klienta ze dveří, a musíte se opravdu starat o lidi nejrůznějších hodnot. Jak bych řekla: Léčila jsem sestru krále Saúdské Arábie, spoustu prezidentů, různých princezen a spoustu umělců z Hollywoodu, ale samozřejmě taky bezdomovce a tak dále. Léčím všechny, a ke každému si musíte najít svou cestu, aby vám dotyčný člověk důvěřoval. To znamená, že člověk musí být taky trochu psycholog, protože já miluji své povolání proto, že tam je dvojakost, že neléčíme jenom tělo – tělo mě skoro nezajímá – ale já chci hlavně léčit příčinu toho, proč dané tělo stůně, a to je většinou duševní, psychosomatické onemocnění, které vzniklo nějakou příčinou. Ale na to se musíte umět člověka zeptat, musíte zjistit, proč začal stonat, nebo proč dostal rakovinu, a pomoct mu najít… Já říkám, že lázně jsou křižovatka, nikdo sem nejede, když je zdráv, každý si najde jinou dovolenou, ale když se mu stane něco těžkého, že mu zemře partner, dítě, nebo sám onemocní nějakou těžkou nemocí, se kterou si neví rady, tak najednou jede jakoby do Lurd, tedy do lázní. A očekává ve změně prostředí – a vlastně i nakonec už cítí, že přírodní zdroje musí vyzkoušet, jestli mu třeba nepomohou. Tam léčíme v podstatě holisticky psychiku, duševno, duchovno člověka.
Balneologie vyžaduje komplexní přístup, západní medicína zapomněla na příčiny
Martina: Ale už v tomto případě mluvíte trochu jinak, než jsme dnes z běžné západní medicíny a přístupu západních lékařů zvyklí. Nechci to paušalizovat, jsou samozřejmě lékaři a lékaři, ale našla jsem si v knize, že když jste přišla do Varů jako pediatr, kterého přeškolili na lázeňského lékaře, což si…
Milada Sárová: Nepřeškolili, to bylo několik atestací.
Martina: Je mi to jasné. Nebojte, já budu pokračovat. Já jsem jenom chtěla říct, že když se to takto řekne, tak si člověk představí, že řeknete: „Tak dobře, dejte si dvě deci Sadového pramene,“ ale pro vás to znamenalo atestaci z interny, fyziatrie, balneologie a léčebné rehabilitace, a to už je poměrně komplexní pohled. Ale velmi mě zaujalo, že vy už tehdy, v roce 1974 jste zmiňovala, že vám dal směr primář Dolina, což je asi odborník, jehož jméno nám běžně nic neřekne, a ten vám řekl, že musíte léčit přírodou, tichem a klidem, že to člověka uvolní, dodá energii a připraví ho to k léčbě. Řekla bych, že tomuto přemýšlení se ještě dnes říká alternativní, a možná, že byste navzdory všem titulům, oceněním a plaketám za verbalizaci tohoto přístupu dostala nějaký „Bludný balvan“. A tak se chci zeptat, co se to přihodilo v medicíně? Když jste to tady věděli v roce 1974, a určitě to možná věděli i v Mariánkách a ve spoustě dalších lázní, a najednou nám léčení duše přijde jako nepodstatné, protože je potřeba člověka rozatomizovat a vyléčit mu prostředníček na levé ruce?
Milada Sárová: Když jsem končila studium, tak byl socialismus, a o duši se vůbec nikdy nemluvilo. A vůbec to bylo v 50. a 60. letech všechno trochu jinak. Západní medicína je výborná.
Martina: Ano, diagnosticky je.
Milada Sárová: Když se řekne, že voda ve Varech se za 50 let ani nehnula, tak medicína udělala neuvěřitelné skoky vpřed, ať je to v diagnostice, v terapii, farmacii a tak dále. Já neopovrhuji vůbec ničím z toho, čím odborníci různých dalších specializací pomáhají k léčbě třeba rakovin a tak dále. Ovšem na druhé straně, výuka balneologie na fakultách téměř neexistuje. A tím, jak naše poválečná generace zestárla – nás bylo také velké množství lékařů, protože po válce bylo velké množství narozených dětí, takže najednou bylo spoustu dětí – tak tyto děti jsou teď důchodci, kteří si pamatují, že tenkrát byly lázně zadarmo a že na to mají nárok. A teď jsou z nich pacienti, protože je jim 70 až 80 let, jsou úplně čilí a budou ještě žít třeba 10 až 15 let, a samozřejmě jim to všem hrozně ráda přeju. Ale my se musíme dívat dozadu, kdo jsou ti lékaři, kteří nás budou ošetřovat? To jsou většinou naše už nejen děti, ale i vnuci, kteří jsou samozřejmě vychováváni úplně jinak. Pro ně je velmi důležitý byznys.
Já, když jsem šla na medicínu, tak bylo úplně jedno, kam půjdu, jestli budu kadeřnice nebo doktorka, všichni jsme měli 1 200, nebo 1 400 korun. Takový byl třeba rozdíl. Ale teď jsou rozdíly markantní a jsou také markantní i v lékařském oboru. To znamená, že se vůbec nedivím, že mladí lidé, kteří jsou nadšenci a kteří se nebojí, se hrnou a chtěli by dělat plastické operace, chirurgii, akutní medicínu, u které já sama vím, že ji můžete dělat nějakou dobu, ale nemůžete ji dělat celý život, protože to chce spoustu fyzické síly a rychlého rozhodování, což umí jen zdravý člověk. Třeba mé kolegyně – já jsem chtěla být vždycky dětská lékařka – mi říkaly: „Milado, jak to můžeš vydržet? Já jsem v šedesáti odešla do penze, protože už jsem nemohla ani slyšet pláč dětí.“ Protože tato babička, šedesátiletá paní doktorka, si představí svého syna, vnuka a tak dále, a už si pod tím pláčem představuje vážnost situace, a už se bojí, protože ví všechny komplikace, které mohou nastat, a bere na sebe všechnu tíhu světa, zatímco mladý doktor toto ještě neví a vrhá se do toho skoro střemhlav. Takže proto obdivuju všechny, kteří se vrhají na všechny tyto krásné obory v medicíně.
Ovšem, řekla bych třeba můj poslední poznatek: Navštívila jsem sestřenici na rehabilitaci, protože jí při pádu z elektrokola praskla pánev. Bohužel, musela tam ležet pět týdnů, a když vystoupila z lůžka, tak zkolabovala. Samozřejmě ji okamžitě vyšetřovali, jestli nemá mrtvici, jestli nemá infarkt, a já jsem řekla: „Jano, co jsi pila?“ „Já tady nemám co pít.“ Takže je úplně dramatické, že to byl ortostatický kolaps, protože v cévách nebylo dostatek vody. A na tomto případě vidíte, že ať máte sebedražší léky, sebe preciznější péči, že voda je zase lék číslo jedna. Samozřejmě vedle kyslíku a vzduchu, protože já říkám: „Čtyři minuty nedýcháš, a jsi mrtev. Čtyři dny nepiješ, a jsi mrtev.“ A jestli jsi zapomněl nějaké léky, tak si buď vezmeš nějakou bylinu, nebo to nějak nahradíme, ale bez vody a bez vzduchu se opravdu déle nepřežije. Takže toto je zase úplně návrat k takzvané alternativní medicíně.
Martina: Což je fakt paradoxní.
Milada Sárová: Ano. Ale musíme chápat, že naše tělo, každého člověka, je ze 70 procent váhy minerální voda, ideálně Karlovarských pramenů. Karlovarská voda je voda našeho těla.
V Kyselce děti jednoduše zhubly a zhubnutí přibraly, dnes tam není jediné lůžko
Martina: Já si tady s vámi dnes povídám mimo jiné i proto, že jsem svého času navštívila nedaleké Lázně Kyselka, a tam člověk vidí, jak mohou lázně dopadnout. A je to velmi dramatický pohled na to, jak jsou tyto lázně v rozkladu a zdevastované. A je to divoká privatizace a spousta, řekla bych – nevím, jak to říct lépe, ale nejvýstižnější je asi – „šméček“. Ale to, co tam Mattoni těžil, tu Kysibelku, tak ta byla tam, a teď je to prostě smutek a smutek.
Milada Sárová: K tomu bych mohla říct z vlastní praxe, protože jsem opravdu přišla jako pediatr, ale na pediatrii nebylo místo. Tady byly dvě sanatoria pro děti, bylo tady sanatorium pro děti s vředy, a já jsem říkala: „Jak může mít desetileté dítě vředy?“ Pak jsem zjistila, že se maminka s tatínkem rozvedli, a synáčkovi se do měsíce udělaly na žaludku vředy. Takže to jsou někdy nemoci velmi vázané na lásku v rodině – diabetici a tak podobně. Něco je taky zděděno. Ale v Kyselce byl dorost. Byl tam primář doktor Marek, výborný lékař, takže já jsem dělala kolečko taky v Kyselce a bylo to něco úžasného. Hrozně mě překvapovalo, jak jednoduše on léčil obezitu – děti úplně tlusté, vedle úplně hubených.
Martina: Dneska pro ně máme ozempic. Budou si to píchat do bříška a budou jako lunt.
Milada Sárová: Ale nakonec pobyt v přírodě, kde je velmi jednoduchá voda s opravdu mineralizací 1 gram. Mattoni kysibelská se dá pít celý den. To je jako když vypijete 6 litrů karlovarské vody. Ta má gram soli, karlovarská 6,4 gramu soli, takže se nikdy nepřepijete. A oni to do nich cpali tak, že hubeňoučké děti měly stravu, aby přibraly, zatímco ty tlusté pomáhaly více v zahrádce, běhaly kolem a tak dále, zabývaly se sportem. Opravdu tlustí zhubli a hubení přibrali a stali se z nich přátelé a vlastně se úplně uzdravili. To byl zázrak – ta kyselka. Moc ráda jsem tam pracovala. A teď tam není jediné lůžko, protože to je byznys, chtíč. Chtíč peněz zničí spoustu překrásných věcí, které byly vymyšleny.
Pneumoakupunktura zkrátila léčbu a zvýšila produkci tělesného morfinu
Martina: I proto si o tom povídáme, protože nám tady ze země tryská něco, což, jak už jsem několikrát zdůraznila, se pravděpodobně netěší dostatečnému zájmu a úctě. Ale přesto mě ještě pořád zajímá to, co jste říkala o tom, jak jste tady začínala. A že to byla taková doba, která byla, bych řekla, pro nás naprosto materialistická. Vy jste to zdůraznila: O duši se nemluvilo. O nějakém duchovnu se nemluvilo. Otčenáš se neříkal. A přesto jsem se dočetla, že v době normalizace, když jste tady nastoupila, se v lázních zaváděla léčba akupunkturou a dokonce homeopatií. A vy jste zmiňovala i doktora Lovackého, který vymyslel pneumoakupunkturu a léčbu kyslíkem. A když to dám všechno dohromady, tak mi přijde, že jste tady byli za doby normalizace nějaká diverzní léčebná skupina sibiřských šamanů?
Milada Sárová: Ne. Štefan Lovacký – jestli vás můžu přerušit – byl hrozně chytrý člověk. A on byl Slovák a uměl úžasně akupunkturu. A protože jsme mu všichni záviděli, tak on byl zase velmi přející a všechny nás to naučil. On udělal školení, všichni jsme k němu chodili, dostali jsme certifikát a stali se z nás akupunkturisté. A on sám pak měl problém, protože byl samozřejmě nejlepší, takže nestíhal lidi udělat tak, aby půl hodiny leželi na lehátku s napíchanými jehlami v těle. Tak vymyslel, že zkusí – a to byl jeho pokus, to byl jeho experiment – dát do akupunkturního místa právě ten čistý CO 2 plyn. Později na to dostal PhD.
Martina: To by mu s Green dealem dneska dali.
Milada Sárová: To je tak malé množství, které stejně tady vychází ze země. S tím se nic nenadělá, takto to fouká matička země.
Martina: Neříkejme to na hlas.
Milada Sárová: My to lapneme, a on to dal do podkoží a zjistil, že pneumoakupunktura je okamžitá, rychlá, nemusíte mít v sobě píchnutou jehlu, takže mu to mnohonásobně zkrátilo pobyt klientů na lůžku a on jich mohl ošetřit mnohanásobně víc. A vlastně to ještě vyrobilo v těle daleko víc endorfinu. A ten endorfin je náš morfin, morfium, takže vás přestane vaše nemoc bolet, což je jeden z důvodů, proč jdete na akupunkturu. Takže to je úspěch Stefana Lovackého, a je mi velmi líto, že už bohužel také není mezi námi.
Martina: Ale jak jsem říkala, homeopatie se dodnes těší přezírání ze strany medicíny jako takové.
Milada Sárová: Proč já mám homeopatiku vystudovanou od Francouzů? Protože najednou jsem se dostala – asi po čtvrté štaci – k primáři Dolinovi do Richmondu, a tam jezdili Švýcaři, Němci, Rakušani, německy mluvící klientela, a všichni měli homeopatika. A mně to nedalo, protože jsem si říkala: „Pane bože, já nevím, jak to funguje. Oni něco berou a já nevím, jestli k tomu můžu dát to, nebo ono,“ a přihlásila jsem se ke studiu homeopatie. A bylo několik lékařů. Já se na to jako pediatr dívám stejně, jako třeba veterinární lékař: Když ta věc pomůže dítěti, které ještě nemluví, nebo koňovi, který tedy taky nemluví, tak to asi pomohlo, tak dostanu v tuto terapii důvěru, a proto jsem homeopatii zařadila mezi své oblíbené terapie. V jisté době jsem tím byla velmi proslavená.
Martina: Ale teď se naše medicína staví třeba k homeopatii, jak už jsem říkala, velmi přezíravě.
Milada Sárová: Vždycky, allium cepa , neboli cibule, a takovéto velmi jednoduché věci, které všichni jíme a vlastně si neuvědomujeme, že to jsou homeopatika, a vždycky pomohou.
Přírodní léčivé zdroje nemají vedlejší účinky, František sedmdesát pět procent klientek otěhotní
Martina: Vylíčila jste, jak je v balneologii nedostatek mladých lékařů, jak je o balneologii nedostatek zájmu. Počítá tedy vlastně současná medicína s balneologií? Nebo je mladými lékaři a nastupujícími generacemi lékařů balneologie a lázeňství chápána jen jako řekněme nějaká lepší forma dovolené?
Milada Sárová: To bychom se jich měli zeptat. Na druhé straně, tento obor je pro – nechci říct hrstku, lázní máme 35, v každých lázních krát 30 doktorů, v Karlových Varech samozřejmě by se jich uživilo mnohem více. Ale potřebuje to pedagogy, kteří budou muset umět celý tento obor naučit znovu. Protože my jsme měli veliké štěstí, moje generace, že jsme měli dva nadšence. Byl to profesor Jaroslav Benda, který učil balneologii, a profesor Janda. Byli to přátelé a domluvili se, že spojí obor rehabilitace, balneologie, protože je moudré, aby se v lázních dále provozovala rehabilitace. A my jsme se tak stali vlastně takovými primáři rehabilitací v krásných lázeňských podmínkách. A kdo má v lázních ještě další přírodní léčivé zdroje, ať je to třeba bahno ve Františkových Lázních, a je zároveň výborný gynekolog – tak může dělat takový zázraky, kterým já posílám pacienty.
Třeba mi přijíždí klienti, kteří by chtěli mít děti, ale děti mít nemohou a už mají namířeno k tomu, že budou absolvovat třeba umělé oplodnění. A já se vždycky jenom slušně zeptám: „A ve Františkových Lázních jste byli?“ „Nebyli.“ Tak tam buď zavolám, nebo jim dám kontakt a řeknu: „Jste tady ještě čtyři dny, tak se běžte do toho města podívat, zeptejte se na procedury, které by vám dávali.“ Myslím, že 75 procent klientek Františkových Lázní je pak těhotných. Je to tak už po staletí, a tak to asi zůstane, protože je to taková přírodní léčba, která prostě souzní s tělem, a tělu vždy pomůže.
Martina: A vlastně to tak pořád platí, protože si vzpomínám, že ještě za mého dětství se říkalo: „Já musím do Poděbrad, ty jsou na srdce.“ Nebo: „Ta byla ve „Frantovkách“ a teď má děti. A když potřebujete vylepšit klouby, musíte do Třeboně, nebo do Piešťan. To znamená, že se skutečně voda, koupele, nemění.
Milada Sárová: Hlavně přírodní léčivé zdroje nemají vedlejší účinky. To znamená, i kdyby vám to nepomohlo, tak vám to stoprocentně neublíží.
Profesor Pirk byl překvapen, po letech pití pramenů měla elastičtější cévy než kdokoli jiný
Martina: A co ledvinové kameny? Někteří říkají: „Vy pijete moc minerálek, z toho budou ledvinové kameny“.
Milada Sárová: Nevím, jestli to tady mohu říct jako trochu pomluvu, ale můj přítel, pan profesor Pirk vždycky, když jsem ho lákala, že půjdeme na kolonádu na prameny, tak řekl: „Já tu vodu pít nebudu“, protože on je, jak všichni víte, vynikající kardiolog. A letos v lednu nebo v únoru jsem dostala od nějakého klienta těžký zápal plic, opravdu jsem byla dušná, dokonce jsem měla trochu oprese na hrudníku a využila jsem naší známosti a odjela jsem do IKEMU a pan profesor mi zajistil celkové vyšetření srdce. A tak jsem si říkala: „Tak vidíš, taky na tebe došlo.“ A druhý den ráno v 7 hodin telefon – já jsem ještě spala – a volá mi pan profesor Pirk, a dotaz zněl: „Pijete ještě tu vodu?“ A já říkám: „Ano.“ A teď jsem nevěděla, jestli je to dobře, nebo špatně? A on říká: „Máte tak elastické cévy, jaké jsme u nikoho neviděli.“ A vlastně byl velmi zklamán, protože se nepotvrdilo jeho mínění, že z toho musím být kamenná.
Tím pádem chci říct, že já nepiju kamennou vodu s minerály. Já piju vodu živou s ionizovaným kalciem, magnéziem a siliciem. Já tyto tři prvky, po dohodě s přáteli z Japonska, v poslední době užívám jako prevenci Alzheimera. Co myslíte, který prvek je pro nás nejdůležitější pro léčbu Alzheimera? Silicium, křemík. A křemík máme ve vší kořenové zelenině, a tak dále. Ale lidé to nevědí. A to jsou takové drobnosti, které když se posbírají, křemík vám nikdy nemůže ublížit, jakmile je v ionizované formě, to znamená voda. Doporučila bych všem nastudovat pana profesora Emoto.
Martina: Emoto, ano – jeho pokusy s vodou.
Milada Sárová: Ano, je to Japonec, který bohužel už taky zemřel. On vycházel asi z toho, že když mrzne a vidíte na oknech, na sklech krásné kytičky, tak to je taky voda, je to vlastně pravá podoba vody. Voda je šesticípá kytička, která jako puzzle, když je ionizovaná a živá, vstupuje do organismu a hned se někam zařadí, protože tam má místečko. Ona ani nemůže udělat otok, protože někam utíká, protože ví, kde je její místo a kde pomůže. Vodu já obdivuju právě kvůli jejímu skupenství, protože když vezmete, že u Vřídla třeba vidíte ionizovanou páru, a pak z toho vzniká vřelá voda, která vím, že vyléčí nemoc úplně každému. Prostě mým pacientům vždycky pomohla.
A na druhé straně, u nás na Balneu, ve čtvrtém poschodí, máme led, u kterého doporučím, ať si ho dají na bolavý kloub, nebo na zanícené místo, protože tato podoba vody je zase léčivá. A potom jdeme inhalovat, protože někdo kašlal, tak honem s ním do inhalace, děvčata. A zase tam máme vodu z Vřídla a taky to pomůže, protože jsou tam chloridy. Chlór dělá mukolytický účinek na plíce, takže všechno vykašlete. Takže voda je zdravá v každé podobě. Ale já hlavně ještě obdivuju – viděla jsem to u mého tatínka jako dítě, když vstupoval do Dyje na Vranově – jak tatínek vždycky pohladil hladinu, jako by otevřel dveře do jiného prostoru, a pak se celý ponořil a vplul jako ryba do tohoto jiného prostranství. A my si málo uvědomujeme, že je to opravdu jiné prostranství, které nás činí lehčími, kde je úžasná rehabilitace, kde bez problému uděláme, třeba v bazénu to, co nemůžeme udělat při chůzi po chodbě. Takže voda, ač je to jenom obyčejná H 2 O, je zázračná.
Milada Sárová
The post Balneologie umírá, protože mladí lékaři chtějí vydělávat, ne poslouchat pacienty first appeared on .
