Dnes přináším druhý díl trilogie, která se věnuje dosud nediskutovanému důležitému „nocebo efektu,“ který zcela jistě zafungoval od samého počátku záměrného rozdmýchávání covidové hysterie.
I to je důvod proč by se mělo o tomto efektu diskutovat jako o dalším faktoru, který přispěl k uměle vytvářenému počtu „nemocných“ či dokonce k samotným úmrtím.
V 1. části tohoto článku jsme představili několik zdokumentovaných důkazů, které podporují předpoklad, že negativní očekávání – přesvědčení o nocebu – jsou schopna vyvolat širokou škálu onemocnění a měřitelných chorobných stavů.
Zde, v druhém článku této série, prozkoumáme vznik přesvědčení o budoucích fyzických postiženích a to, jak každý prvek covidového narativu a odpovídající omezení veřejného zdraví tato negativní očekávání zesílil.
Část 2: Síla reakcí veřejného zdraví na covid vyvolávající nocebo efekt
Z četných příkladů uvedených v 1. části je zřejmé, že očekávání nepříznivé zdravotní události je dostatečné k tomu, aby se takové škodlivé následky pravděpodobněji projevily.
Zatímco předchozí zkušenosti s učením mohou někdy hrát roli v jejich vzniku, účinky noceba primárně pramení z přesvědčení, že negativní tělesná změna je bezprostřední nebo alespoň pravděpodobnější.
Odkud však tato škodlivá přesvědčení pocházejí a co je udržuje při životě?
Obecně řečeno, přesvědčení posilují nebo oslabují na základě zkušenostních důkazů. Toho, co vnímáme a čeho si všímáme v našem každodenním životě. Pokud si tedy uvědomíme informace (fyzické pocity, emoce, obrazy, vnější události), které naše přesvědčení podporují, přesvědčení se posílí a přetrvá.
Naopak, pokud získáme přístup k informacím, které jsou v rozporu s našimi současnými přesvědčeními, přesvědčení oslabí a zaniknou. Zásadní otázkou týkající se účinků noceba proto je: jaké jsou klíčové psychologické procesy, které pravděpodobně živí nepodložené negativní předpovědi o našem zdraví?
Lekce z psychologické terapie
Když terapeuti pracují s lidmi se závažnými úzkostnými problémy (jako je hypochondrie, panické ataky, agorafobie a obsedantně-kompulzivní poruchy), existuje řada kognitivních a behaviorálních strategií, které pacienti obvykle používají a které jsou všeobecně považovány za kontraproduktivní.
Hlavním důvodem, proč jsou tyto pokusy o zvládnutí situace považovány za neúčinné, je to, že často posilují přesvědčení o přesvědčeních, která udržují jejich úzkostné potíže: například přesvědčení „s mým srdcem je něco vážně v nepořádku“ u pacienta se zdravotní úzkostí.
Psychologická terapie se proto snaží minimalizovat používání těchto škodlivých strategií, aby oslabila problematická přesvědčení a tím dosáhla úlevy pro trpící.
Šest škodlivých strategií spolu se stručnou definicí toho, co každá z nich zahrnuje a proč je neužitečná, je uvedeno níže:
1. ZAMĚŘENÍ POZORNOSTI SMĚŘOVANÉ DO NITRA: Sebesledování, opakované prohledávání těla a hledání nebezpečných signálů.
Neužitečné, protože:
– Pravděpodobně detekuje (a dezinterpretuje) neškodné tělesné vjemy;
– Vyvolá to skutečné tělesné změny, např. výkyvy dýchání, potíže s polykáním.
2. SELEKTIVNÍ POZORNOST/HYPERVIGILANCE: Opakované skenování vnějšího prostředí a hledání potenciálních „hrozeb.“
Neužitečné, protože:
– Pravděpodobně si všímají neškodných jevů v prostředí, zaměřují se na ně a špatně je interpretují.
3. VYHÝBÁNÍ SE OBTÍŽNÝM SITUACÍM: Vyhýbání se situacím, u kterých se očekává, že vyvolají úzkost nebo nepohodlí.
Neužitečné, protože:
– Upírá dané osobě možnost zjistit, že tyto situace, kterým se vyhýbá, nemusí být tak hrozivé/nebezpečné, jak se předpokládalo.
4. BEZPEČNOSTNÍ CHOVÁNÍ: V situacích vnímaných jako rizikové se člověk (často nenápadně) chová tak, aby zabránil obávanému výsledku.
Neužitečné, protože:
– Zabraňuje vyvrácení přesvědčení způsobujících úzkost; transformuje neškodný zážitek na „těsný únik“ (jako nošení stroužku česneku na krku, abyste odháněli upíry).
5. PŘÍLIŠNÁ KONTROLA: Opakované měření tělesného parametru za účelem potvrzení absence obávaného indikátoru.
Neužitečné, protože:
– Pravděpodobně identifikují neškodné tělesné změny, které jsou pak vnímány jako ohrožující.
– Podporuje soustředění pozornosti na sebe.
Nežádoucí důsledky nadměrného kontrolování menstruace ilustrovala nedávná výzkumná studie , která zjistila, že sledování symptomů (prostřednictvím aplikace pro monitorování menstruace) bylo spojeno s výskytem závažnějších a přetrvávajících menstruačních problémů.
6. HLEDÁNÍ UJISTĚNÍ: Opakované vyhledávání informací (od jiných lidí a/nebo z písemných zdrojů) ve snaze vyvrátit ohrožující přesvědčení.
Neužitečné, protože:
– Vyvolává obsedantní posedlost obávanou událostí.
– Může dosáhnout krátkodobé úlevy, ale dlouhodobě zhoršuje potíže (jako když si škrábete svědivý pupínek).
Osvojení si jakéhokoli z těchto chování a kognitivních aktivit povede k posílení a přetrvávání přesvědčení o hrozbách, která jsou základem fyzického a psychického nepohodlí pacientů.
Podobně i v širším světě mimo terapeutickou kliniku aktivace jedné nebo více sebepoškozujících strategií zesílí přesvědčení – negativní očekávání – která vyvolávají nocebo efekty.
Jaký tedy byl dopad covidových směrnic o veřejném zdraví na těchto šest toxických procesů? A jaké jsou důsledky pro sílu noceba a jeho pravděpodobný příspěvek k celkové úrovni škod hlášených během „pandemie“?
Síla opatření veřejného zdraví v boji proti covidu vyvolávajících nocebo
Je potvrzeno, že všechny hlavní prvky oficiálního covidového narativu (omezení, doporučení a komunikace) masově povzbudily lidi k uchylování se ke kontraproduktivním behaviorálním a psychologickým strategiím, které měly hrubě zesílené účinky noceba:
1. STRACH VYVOLÁVAJÍCÍ SDĚLENÍ: Dopady neúnavné covidové komunikace na vyvolání strachu jsou všeobecně známé . Denní počty úmrtí, děsivé obrazy a mantry a divoké katastrofické předpovědi bezprostředního masakru nevyhnutelně zvýšily využívání všech šesti kognitivních a behaviorálních reakcí posilujících nocebo.
Každý jedinec, který je veden k přesvědčení, že je vystaven značnému riziku nákazy smrtelnou nemocí, se tedy s mnohem větší pravděpodobností selektivně zaměří na potenciální příznaky ohrožení (vnitřního i vnějšího), bude usilovat o krátkodobou úlevu prostřednictvím kontroly a hledání ujištění.
Minimalizuje čas strávený v „rizikových“ situacích a uplatňuje bezpečnostní chování, když není možné se jim úplně vyhnout.
2. KARANTÉNY/ROZESTUPY: Omezení, které vyžadovalo úplné vyhýbání se potenciálně „rizikovým“ místům a podporovalo zavádění bezpečnostních opatření (například uhýbání před lidmi na chodnících, zadržování dechu v blízkosti jiných lidí).
Následná izolace a nuda také poskytovaly prostředí příznivé pro soustředění se na sebe a nadměrné kontrolování svého stavu.
3. ROUŠKY: Kromě zesilování strachu bylo všudypřítomné nošení roušek v komunitním prostředí prominentním/velmi viditelným bezpečnostním chováním: „Přežil jsem dnešní cestu do města; dobře, že jsem měl roušku, jinak kdo ví, co by se mnou bylo.“
4. HROMADNÉ TESTOVÁNÍ: Státní trvání na vícenásobném/opakovaném – bohužel nespolehlivém – testování PCR k určení, zda je někdo „nakažen“, vedlo k tomu, že se mnoho lidí zapojilo do nadměrného testování. Byl to také do očí bijící příklad neužitečného hledání ujištění.
5. OČKOVÁNÍ: Program hromadného očkování by mohl být vykládán jako silné a všudypřítomné bezpečnostní opatření: „Možná se teď necítím dobře, ale jen si představte, o kolik horší by to bylo, kdybych nedostal druhou posilující dávku.“
Vzhledem k výše uvedenému by bylo přesnější přejmenovat „opatření v souvislosti s covidovou pandemií“ na „ zesilovače covidového noceba .“
S ohledem na to nabídne závěrečná část tohoto článku, kterou zde najdete zítra, radikálně odlišný pohled na dominantní narativ týkající se hlavní příčiny škod hlášených během „pandemie“ v roce 2020.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
