VÁCLAV KRÁSA
Místo oslav pádu komunismu se výročí 17. listopadu stále více mění na politický boj mezi různými politickými frakcemi. Je to ostudné. Už mockrát bylo napsáno, že si výročí 17. listopadu privatizovala progresivistická část politické reprezentace podporovaná mainstreamovými médii, která nepřipouští jiný názor na politické dění a při každé příležitosti jej vnucuje veřejnosti. Bylo až ostudné sledovat demonstraci na Staroměstském náměstí, jako poděkování prezidentu Pavlovi za jeho „odpovědný“ postoj při sestavování nové vlády. Zvolení Petra Pavla prezidentem je proti duchu událostí 17. listopadu, ale je v souladu se silami, které v zákulisí ovlivňovaly celé tehdejší dění, aby v budoucnosti na událostech profitovaly. Proto je naše společnost rozdělená. Nenaplnila se očekávání těch, kteří stáli na náměstích a uvěřili slibům tehdejších představitelů Listopadu. Naplnila se spíše očekávání těch, kteří v zákulisí, mimo reflektory médií, připravili půdu pro převzetí moci nové garnituře, která měla rozdílný pohled na budoucí události.
Mediálně, ale i fakticky, je největší události týdne 28bodový plán Donalda Trumpa na ukončení války na Ukrajině. Plán je kritizován především ze strany Ukrajiny, ale také Evropské unie. Zdá se, že Ukrajina mírový plán Trumpa odmítne s tím, že věří v neustálou podporu států EU a v konečné vítězství. Masivní podpora zatím Ukrajině zajišťuje, že je stále el. energie, pořád je co jíst, lze sehnat oblečení, je zajištěna silniční a železniční doprava a jsou pořád dodávány zbraně. Je to zvláštní přístup, kdy na jedné straně je obrovská korupce, která defrauduje stamiliony a miliardy dolarů a na druhé straně evropské země, jako ovce, posílají stále více finančních prostředků do ukrajinské černé díry. Pro obyčejné občany to je zcela nepochopitelné, protože to nechápou, že zlodějům ještě dáváme další a další peníze, aby mohli dále krást. Jde o skandál, sahající až k nejbližšímu okolí prezidenta Zelenského, ale je zřejmé, že Evropa bude i nadále Ukrajině pomáhat, protože asi převzala strategii Drang nach Osten II., a přijatou strategii bude financovat bez ohledu na náklady. Evropa příliš investovala do války na Ukrajině a nemůže si dovolit odpis těchto investic. Ukrajinští, ale i evropští představitelé tvrdí, že pokud by Ukrajina dostala masivnější finanční podporu a větší množství zbraní, mohla nad Ruskem zvítězit. Kdo se jen malinko orientuje, uvědomuje si, že je to nesmysl.
Dobře na výtky reaguje viceprezident USA pan Vance. „Je to smyšlená představa, že by vítězství bylo na dosah, kdybychom dávali více peněz, více zbraní nebo (zaváděli) více sankcí.“ A dodal, že mír nevznikne z politiky lidí, kteří se neorientují v realitě. „Mír neudělají selhávající diplomaté nebo politici žijící v říši snů.“ Západní Evropané se ještě nezbavili svojí koloniální podstaty, kdy drancovali obsazené země. Dnešní realita je úplně jiná a představa, že by mohli drancovat ruské bohatství je úplně mimo realitu. Nikdo nemůže vyhrát nad jadernou mocností, to je alfa i omega jakéhokoliv uvažování a vztahu s jadernými mocnostmi. Proto je nesmyslné dále udržovat válku na Ukrajině.
Dovolím si ještě připomenout slova J. D. Vance – „administrativa USA považuje za minimální rámec, na němž lze stavět další vyjednávání, „zastavit zabíjení lidí při zachování ukrajinské suverenity. Být přijatelná pro Rusko i pro Ukrajinu. Maximalizovat šanci, že se válka znovu nerozhoří.“ O charakteru evropských politiků svědčí skutečnost, že si vůbec nepřipouštějí, že každý den, o který se prodlužuje válka, umírají možná stovky lidí. Občané České republiky by se měli zamyslet, jaká je naše pozice v ukrajinské válce. Naše aktivity, jsou nepřátelské vůči Rusku, protože děláme válečné akty – nákup a výroba dronů, dodáváme střelivo, postavili jsme družici pro vizuální průzkum a lobujeme za pokračování války na Ukrajině v Evropě i v NATO. Už nejsme v této věci v neutrálním postavení, ale aktivně se zapojujeme do války, do které nás zatáhli naši politici, aniž by k tomu měli souhlas občanů. Žádný profit nám to nemůže přinést, snad pouze majitelům zbrojařských firem. Když si uvědomíme, že nemáme ani třicet tisíc vojáků, vůbec nechápu, proč musíme být těmi nejaktivnějšími z pohledu stejně velkých zemí. Na co si to hrajeme? Na tom nemůžeme vydělat, ale jsme odpovědni za další mrtvé v této nešťastné a podivné válce.
Dny a týdny utíkají a nová vláda je pořád v nedohlednu. Prezident Pavel, pod záminkou řešení údajného střetu zájmů budoucího premiéra Andreje Babiše, oddaluje jeho jmenování předsedou vlády. Je zřejmé, že hlavním důvodem není vlastní střet zájmů, protože ten by mohl nastat až po jmenování pana Babiše předsedou vlády, ale v současné době neexistuje. Důvodem nejmenování je možná snaha pokračovat v naší iniciativě na nákup a dodávky dělostřeleckých granátů, dosáhnout neúčasti Andreje Babiše na summitu EU v prosinci letošního roku, kde se bude jednat o Green Dealu, půjče pro Ukrajinu a dalších důležitých tématech, a prezident by byl radši, kdyby se summitu ještě účastnil předseda vlády v demisi. Každý měsíc dobrý. Andreji Babišovi je vyčítáno, že jeho podniky pobírají dotace z veřejných rozpočtů. Především je třeba upozornit, že se jedná o nárokové dotace a také, že pan Babiš je majitel Agrofertu, ale neřídí jej. A ještě jeden argument. V době členství Velké Británie v Evropské unii, pobírala evropské dotace královna Alžběta II., protože vlastnila množství zemědělské půdy. Evropští králové běžně pobírají evropské zemědělské a jiné dotace, protože panovníci jsou historicky velkými pozemkovými vlastníky. Co z toho plyne? Že jednotlivé argumenty proti jmenování Andreje Babiše předsedou vlády jsou na vodě, jsou jen účelové a mají možná posloužit k nerespektování výsledku parlamentních voleb.
FB
The post Co týden dal: 46. (2025) first appeared on .
