Pár týdnů před volbami jsem se zde již sice tímto tématem zabývala, ale nedá mi, abych se k němu nevrátila, neboť se potvrdilo, že jsem měla pravdu. Komunální volby nikdy nemohou být referendem o vládě.
Především byla obrovská chyba veřejně prezentovat komunální volby jako referendum o vládě. Tak je prezentovaly nejen některé politické strany, ale i média – a to jak mainstreamová, tak alternativní.
Větší nesmysl nemohl nikdo vymyslet. Tedy pokud autor tohoto výroku nechtěl pomoci pětikolce. Ta se samozřejmě na základě této výzvy nebývale aktivovala, což se dalo očekávat. Ale nejen to, Stačí znát některá fakta a je jasno.
Můžete si o tom myslet cokoli, ale stačí trošku přemýšlet, aby vám došlo, že taková kampaň, která pojala komunální volby jako referendum o vládě, byla zcela nesmyslná, neřkuli kontraproduktivní.
Než půjdeme k tématu jako takovému, tak mi nedá než zde zmínit jakýsi starý průzkum. Vyšel někdy před 5-6 lety, bylo to ještě před parlamentními volbami v roce 2017. Průzkum již zřejmě nedohledám, ale pokládala jsem jej za celkem objektivní, neboť – na rozdíl od některých jiných průzkumů – jsem v tomto případě neviděla nejmenší důvod k falšování.
Jednalo se o průzkum, který měl zjistit, jaký je mezi lidmi zájem o politiku. Čísla si zcela přesně nepamatuji, ale kolem 60% odpovědělo, že je politika nezajímá vůbec nebo jen velmi okrajově, tedy spíš náhodou občas shlédnou zprávy v televizi nebo nějaký ten článek na mainstreamu.
Podle průzkumu tedy asi 60% našich spoluobčanů ví sotva kdo je náš prezident či premiér, někteří možná ani to ne. Pokud by jim do schránek nepřišly hlasovací lístky, ani by nevěděli, že nějaké volby jsou. Část z těchto lidí chodí volit jen proto, že jiný člen jejich rodiny se o politiku – a tedy i volby – zajímá. Jdou pak volit jako rodina (manželé nebo rodiče s dospělým dítětem), přičemž ti členové rodiny, které politika nezajímá, to pak hodí tomu, koho jim vybere ten člen rodiny, který se o politiku zajímá.
V průzkumu pak se ze zbývajících 40% nějak více zajímalo o politiku pouze 6%. Ten zbytek se zajímá asi v tom stylu, že shlédnou večerní zprávy na některém z našich propagandistických médií a sem tam si přečtou nějaký ten článek, většinou na mainstreamu, jen okrajově mimo mainstream.
Pro další analýzu je pak třeba zopakovat to, co jsem psala již v článku, který zde byl před volbami. Na komunále nejčastěji najdeme buď nezávislá sdružení (v jejichž řadách se však mnohdy skrývají členové stran establishmentu) nebo dlouhodobě zavedené partaje. Nejvíc je komunál prolezlý předlistopadovou „Národní frontou“ a jejími odnožemi plus ODS, která je zde již od devadesátek.
Součástí NF byli komunisté, socani a lidovci. Všechny tři partaje přetrvávají dlouhá desetiletí, přičemž mnoho kariérních komunistů se záhy po roce 1989 „překabátilo.“ Lidovci a socani působí v politice velmi dlouho, ODS také, partajnictví u těchto stran se navíc často dědí, zatímco komunisté spíš vymírají.
ODS vznikla již v 90. letech, přešlo tam mnoho těch, kdo vstoupili v 90. roce do OF, ale také spousta kariérních komunistů. Dnes už jde často o jejich potomky. KSČM, KDU-ČSL, ODS a ČSSD tak najdete na spoustě míst, často i na malých vesnicích. K tomu si ovšem přičtěte i STAN a TOP09 – původně odštěpené od KDU-ČSL.
V ČR se nachází více než 6700 obcí. Ve většině z nich najdete zástupce uvedených stran, jakékoli jiné jen velmi okrajově. Jak jsem již uvedla, tak stejné je to i u nás. Mohla jsem tedy jít volit na komunál (senátní u nás nebyly) a volit některé ze zavedených partají – buď pod jejich „značkou“ nebo skryté mezi „nezávislými“ v obecním sdružení.
Jaké byly další možnosti? Jít hodit prázdný lístek nebo znehodnocený. Pak by se buď nezapočítal vůbec (znehodnocený) nebo by ho komise vyhodnotila jako platný (viz styl volby p. Okamury) a pak bych volila ty, koho volit nechci.
Další možností bylo nejít volit vůbec. A přesně tuto možnost jsem zvolila tak, jak ji měli zvolit všichni ti, kdo neměli ve své obci koho volit. Proč? To vám hned vysvětlím.
Představte si, že by se skutečně aktivovalo třeba 80% voličů a šli by volit. Z nich by třeba 40% hodilo prázdný nebo jakkoli znehodnocený lístek, protože v jejich obci není nikdo volitelný. Oficiálně by bylo u voleb 80% voličů, ale počítaly by se jen platné hlasy. Tak jako nyní by vyhrály strany jako KDU-ČSL, která je obcemi zejména na Moravě prolezlá jako mor (je zde skutečně v každé i sebemenší obci) a ještě by se mohly chlubit, že k takovému výsledku dospěly při vysoké účasti!
Pokud by však nešli volit všichni, kdo neměli koho volit, pak by k volbám přišlo třeba 35% lidí. Při velmi malé účasti by se o drtivém vítězství pětikolky mohlo hovořit jen velmi stěží. Znehodnocené nebo prázdné hlasy se běžně dávaly jako protest i za minulého režimu, jenže to byly volby povinné.
O tom, že pětikolka vyhraje ve velkých městech, snad nikdo nemohl pochybovat. Krize je zatím v začátcích, ve městech jsou vyšší platy a tedy i trochu vyšší životní úroveň. Víc se tam krize projeví až v momentě, kdy začnou ve větší míře bankrotovat podniky, které neutáhnou vysoké náklady na energie. Ty se razantně zvyšují od října, případně od doby, kdy končí fixace (v mnoha případech od nového roku). Zastropování je v takové výši, že to reálně nijak nepomůže, naše podniky zatím drží jen levná pracovní síla.
Ve větších městech, kde je velký výběr stran, tak bylo dobré jít volit proti stranám establishmentu a alespoň jim snížit procenta – stejně jako všude tam, kde byl nějaký výběr jakékoli antisystémové opozice. To bylo ovšem skutečně možné jen na velmi omezeném počtu míst.
Senátní volby jsou poněkud rozdílné. Mnoho lidí nechodí volit dlouhodobě na protest proti samotné existenci Senátu. Volit jdou zcela jistě členové stran, které se voleb účastní a jejich rodinní příslušníci. Tam, kde tedy byli ve finále zástupci pětikolky, jim stačilo aktivizovat všechny členy vládních stran a jejich příbuzenstvo v místech, kde se do Senátu volilo.
Jejich členská základna je natolik početná, že bylo celkem jasné, že konkurenci spolu s jejich příznivci přečíslí. Odpůrci Senátu většinou nechodí volit, s čímž se samozřejmě také kalkulovalo. V případě senátních voleb tak zřejmě mělo cenu se protentokrát rozhodnout jít pětikolku převolit, zde se nevyplatilo zůstávat doma. Na druhou stranu nedávno jsme mohli jasně vidět, že i vzpoura Senátu proti PS nic nezmůže. Ze Senátu vrácený pandemický zákon si nakonec slepencová 108 schválila.
Volby do Senátu jsou navíc i o osobnostech, takže mnoho lidí zřejmě nekoukalo na partaj, ale na konkrétní osobu. Možná bylo dobré lidem před volbami připomenout, který ze Senátorů podpořil pandemický zákon, to by mohlo některé potenciální voliče těch, co šli do voleb znovu, odradit. Nesouhlasilo s ním totiž i mnoho voličů pětikolky.
Každopádně ten, kdo by si předem analyzoval vše výše uvedené, musel vědět, že komunální volby nikdy nemohou být referendem o těch stranách, kterými je komunál prolezlý skrz naskrz. Jisté je, že házení znehodnoceného nebo prázdného lístku tam, kde není koho volit, jen zvýšilo % voličů a počet hlasů pětikolky se tím nijak nesnížil.
Pokud mají establishmentové strany slušný výsledek při účasti 47% voličů je něco jiného, než kdyby byla účast třeba jen 35%. To se případnou výhrou chlubí mnohem hůř. A pokud by nevoliči, kteří neměli koho volit, nakonec hodili prázdný lístek, pak by uměle zvýšili účast, a tím by opět nahráli establishmentovým stranám. Neplatné lístky se jednoduše nevezmou do úvahy, ale procento voličů se zvedne.
Jediné, co mohlo odpůrce systému potěšit v případě senátních voleb, je nakonec výhra paní Zwyrtek – Hamplové, které se podařilo vyhrát volby v tradičně lidovecké baště. V místech, kde na komunále kralovali lidovci. Přesto u senátních voleb pohořeli. To jasně ukazuje, že komunální volby nemají sebemenší souvislost s jakýmikoli jinými volbami. U voleb do Senátu se dokázali antisystémoví voliči v tomto případě skvěle aktivizovat. To tedy ukazuje, že na podobné posty je třeba posílat známé tváře.
Jaký je tedy závěr?
Komunální volby, ve kterých je velký nepoměr zastoupení jednotlivých stran v rámci celé republiky, přičemž většina lidí nemá ve své obci výběr, nikdy nikdo nemohl považovat za referendum o vládě, neboť Parlament se volí za zcela jiných podmínek, při nichž všichni občané země volí z velkého – takřka totožného – spektra politických subjektů.
Jediným referendem o vládě mohou být pouze parlamentní, případně krajské volby . U těch si totiž může vybírat z celého spektra stran skutečně každý volič. I ten, který žije v té nejmenší vesnici…
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 0 Průměrně: 0 ] Článek Proč nikdy nemohly být komunální volby referendem o vládě? se nejdříve objevil na Necenzurovaná pravda - nepřikrášlená realita islamizovaného světa .
