JOSEF NOŽIČKA
Během uplynulého měsíce jsem v médiích zaregistroval dvě zprávy, které obhájce či oslavovatele pořízení rakety Dana1 asi moc nepotěšily.
Zhruba před měsícem jsem zde napsal blog , pojednávající o tom, jak iniciativa Dárek pro Putina zorganizovala sbírku na pomoc ukrajinské armádě. Za vybraných 12,5 milionu korun se pořídila raketa s plochou drahou letu Flamingo, která dostala název Dana1 po nedávno zesnulé české jaderné vědkyni Daně Drábové. V blogu, který vyvolal poměrně živou diskusi, jsem tehdy polemizoval o tom, nakolik bylo smysluplné pořídit za vybrané peníze zrovna zbraň tohoto typu. Přitom jsem nijak nezpochybňoval potřebu pomáhat zemi, která již víc než tři a půl roku čelí ruské agresi.
Pořízení rakety Flamingo vyvolalo na sociálních sítích řadu emocí. Čerstvě zvolený poslanec za SPD Jindřich Rajchl označil na svém facebookovém profilu ty, co na raketu Dana1 přispěli, za osoby s těžkou psychickou poruchou. Jiný nově zvolený poslanec za SPD, bývalý vysokoškolský děkan Miroslav Ševčík, dokonce prohlašoval, že ti lidé, co na raketu přispěli, se mohli dopustit trestného činu. Ani obhájci „dárku pro Putina“ se však nevyjadřovali zcela korektně, komentátoři některých médií například označovali všechny, co zpochybňovali jeho užitečnost, za „proruské dezoláty, které raketa trefila do jejich rudých srdcí“.
Během uplynulého měsíce jsem nicméně zaregistroval v médiích dvě zprávy, které obhájce či oslavovatele pořízení rakety Dana1 asi moc nepotěšily. První z nich byla skutečnost, že majitel společnost Fire Point, která je jejím výrobcem, čelí na Ukrajině podezření z protikorupčního jednání (viz odkaz zde ). V následných zprávách bylo navíc uvedeno, že Timur Mindič, který je označovaný za přítele ukrajinského prezidenta Zelenského, kvůli tomuto podezření z Ukrajiny uprchl.
Druhou věcí, která vyvolává pochybnosti ohledně smysluplnosti či efektivnosti nákupu rakety Dana1, je pak na iDnes Premium včera publikovaný rozhovor s šéfem ukrajinské vojenské nadace „Vrať se živý“ Tarasem Čmutem. Ten totiž v závěru zajímavého rozhovoru v souvislosti se zmiňovaným nákupem mluví o tom, že pokud by Češi vybrané peníze poslali jeho fondu, naložilo by se s nimi mnohem efektivněji. Přičemž na námitku redaktora iDnes ohledně toho, že lidé nechtějí dávat peníze na „malé nudné věci“ typu neprůstřelných vest nebo dronů, doslovně odpovídá: „ Ale proč lidé utrácejí peníze za velkou růžovou trubku? To už mohou jít do kasina a zabaví se lépe. “
Rozhodně bych nechtěl, aby tento článek vyzněl jako nějaké pošklebování těm, co na sbírku „Dárek pro Putina“ finančním obnosem přispěli. Je samozřejmě zcela svobodnou věcí každého, na co se rozhodne své peníze věnovat. Je však škoda, když se posléze ukáže, že vybraná částka ve výši větší než 12 milion korun byla utracena neefektivně. Proto by tento případ měl být do budoucna poučením především pro ty, co sbírky na nákup nejenom vojenské techniky organizují.
Josef Nožička
The post Češi se složili na „velkou růžovou trubku“ aneb jak je realita občas nemilá first appeared on Pravý prostor .
