D. TOLAR
Mélský dialog popisuje debatu mezi zástupci antických Athén a řeckého ostrova Mélos. Položil základy politického realismu. Dalším přínosem řeckého historika Thúkydida je upozornění na riziko války v situaci, kdy se na scénu dere nová mocnost. To může být aktuální soupeření Čína versus USA.
Řecký historik Thúkydidés je považován za otce vědecké historie. Jako první argumentoval, že vztahy mezi státy jsou určovány spíše jejich relativní silou a mocí než právem. Je autorem klasického díla „Dějiny peloponéské války”, které popisuje antický střet mezi Spartou a Athénami v 5. století před naším letopočtem.
Silní versus slabí
Thúkydidovy texty se vyučují na katedrách mezinárodních vztahů a vojenských školách. Velmi známý je takzvaný Mélský dialog, který popisuje rozhovor mezi zástupci Athén a vládci ostrova Mélos. Athény daly obyvatelům Mélu ultimátum. Buď kapitulují, nebo budou zničeni. Athéňané nechtějí ztrácet čas diskuzí o morálních aspektech situace. Jejich argumentem je, že mocní dělají, co mohou, a slabší strpí, co musí. Což je věta, která je považována za zakládající postulát teorie politického realismu.
USA versus Čína
Thúkydidés je též autorem popisu mezinárodní situace, která dostala název Thúkydidova past. Popularizoval ji americký profesor na fakultě politologie Harvardské univerzity Graham Ellison. V uplynulých letech publikoval řadu článků, které popisují situaci, jež opakovaně v historii vedla k válečnému konfliktu a která se podobá současnému vztahu mezi USA a Čínou. Ellisonovy texty vyšly ve Financial Times nebo v The Atlantic.
Thúkydidés ve svém díle píše, že „rozvoj Athén a obavy, které to vyvolalo u jejich rivala Sparty, byly důvodem nevyhnutelnosti válečného konfliktu”. Riziko Thúkydidovy pasti představuje fakt, že k vyvolání konfliktu není nutný výskyt nějaké mimořádné události, ale stačí „běžný vývoj mezinárodních vztahů”. V okamžiku, kdy nějaká vznikající světová velmoc ohrožuje postavení velmoci stávající, může každá malá krize vyvolat kaskádu událostí, na jejímž konci je konflikt, který si na začátku řetězce nedokázal nikdo z aktérů představit.
Athény versus Sparta
Thúkydidés identifikoval dva aspekty mezinárodní pasti. Stupňující se požadavky nově vznikající velmoci na ovlivňování událostí a na druhé straně obavy stávající velmoci ze ztráty vlivu. Athény se během několika desítek let vynořily jako předvoj civilizace, která se mohla pyšnit pokrokem ve filozofii, architektuře, demokracii a námořních dovednostech. To překvapilo Spartu, která byla do té doby dominantní silou na Peloponéském poloostrově. Nové nároky Athén vyplývající z jejich ekonomické síly považovala Sparta za nepřiměřené a ohrožující její postavení.
Když vypukl konflikt mezi malými městskými státy Korfu a Korintem, přispěchala Sparta na pomoc Korintu, což donutilo Athény k podpoře Korfu. Následovaly desítky let trvající peloponéské války, na jejichž konci skončila demokracie v poražených Athénách. Nominální vítěz Sparta byla výrazně oslabena, což učinilo Řecko zranitelným vůči nájezdům Peršanů.
Válka, kterou nikdo nechtěl
Ukázkovým příkladem pasti je podle Grahama Ellisona rok 1914 a začátek první světové války. Krize, která vypukla po zavraždění Ferdinanda d’Este, následníka rakousko-uherského trůnu, vedla ke střetu, pro který museli historici vymyslet nový název „světová válka”. V roce 1914 si málokterý z evropských vládců dokázal představit jatka, která budou následovat.
Na jejich konci byla Evropa v troskách. Německo muselo přijmout ponižující dohodu z Versailles, bolševici svrhli cara v Rusku a nastolili rudou hrůzovládu, Rakousko-Uhersko přestalo existovat a Francie s Británií obětovaly miliony svých mladých mužů v zákopech.
Válka mezi příbuznými
Osm let před počátkem první světové války se britský král Eduard VII. zeptal svého premiéra, proč se britská vláda chová tak nepřátelsky vůči německému císaři Vilémovi II., který je navíc jeho bratrancem. Premiér požádal Eyre Crowa z ministerstva zahraničí, aby napsal odpověď. Ten dospěl k závěru, že rostoucí německá ekonomika povede k tomu, že Německo bude brzy schopné vybudovat mocné námořní síly, které se stanou hrozbou pro britskou nadvládu na světových mořích.
Na pohřbu krále Eduarda VII. v roce 1910 se americký velvyslanec zeptal německého císaře, zda by uvažoval o moratoriu na výstavbu válečných lodí. Císař Vilém odpověděl, že Německo je odhodláno vybudovat silné válečné loďstvo, ale konflikt mezi Británií a Německem nehrozí, protože on sám byl vychován v Anglii a považuje se částečně za Angličana. Tedy ještě čtyři roky před začátkem první světově války považovali evropští vůdci její vypuknutí za nemyslitelné.
Seznam konfliktů
Graham Ellison je autorem projektu, který zkoumal historické události z pohledu Thúkydidovy pasti. Dospěl k závěru, že ze 16 případů, který se podobají situaci Athén a Sparty, došlo ve 12 případech k válečnému konfliktu. Kromě obou světových válek uvádí Graham Ellison například třicetiletou válku vyvolanou obavami Francie z rostoucí síly Německa nebo Krymskou válku, ve které proti sobě stály Rusko a Francie s Británií. Důvod? Obavy Británie z rostoucího vlivu Ruska na Blízkém východě.
Na druhou stranu, když na počátku 20. století získaly Spojené státy námořní dominanci na úkor Velké Británie, ke konfliktu nedošlo.
Kritika
Ellisonova teorie pasti vyvolala u jiných historiků kritiku. Pravděpodobnost, že dojde ke střetu, je ovlivněna více charakterem soupeřících států než jejich poměrnou silou. Další historik uvádí, že Thúkydidés spíše tvrdil, že největší hrozby pro stávající mocnost přicházejí zevnitř. Například Athény podlehly během peloponéských válek náladám lidu a vyslaly vojenskou expedici na Sicílii, ve které přišly o většinu vojska. Oslabené Athény válku se Spartou prohrály. Historie athénské výpravy zde .
Tolik profesor Graham Ellison o válečné pasti, jíž dal jméno řecký historik Thúkydidés.
Post scriptum
Pozn. autora:
USA mohly dospět k závěru, že skutečnou hrozbou je pro ně Čína, a ne Rusko. V tom případě je válečný konflikt o členství Ukrajiny v NATO nejen plýtváním silami, které nepovede k žádoucímu výsledku, ale i velice riskantním dobrodružstvím, jež může každou chvíli nepředvídatelně eskalovat. Proto budou podmínky dohodnutého míru odpovídat spíše podmínkám na bojišti než představám politiků, kteří připomínají zástupce ostrova Mélos. USA nechtějí tříštit síly.
Americká armáda pořádá nevídané manévry v Karibském moři v blízkosti Venezuely. Média se předhánějí v analýzách, co za tím je, ale Bílý dům se drží své zásady, že nikdy dopředu nesděluje, jaké jsou jeho záměry. Nechte je hádat a nic není předem vyloučeno, je základní strategií. Jedna z hypotéz říká, že tlak na Venezuelu je rozhodným úsilím Spojených států zbavit Čínu vlivu v Latinské Americe. Je dalším krokem v nastavení nového poměru sil mezi stávající světovou velmocí a rostoucí velmocí.
Odpovídá to takzvané Monroeově doktríně, kterou formuloval pátý prezident USA James Monroe v první polovině 19. století. Ta zjednodušeně říká, že západní polokoule je americkou sférou vlivu, a USA nedopustí, aby se jakákoli mocnost vměšovala do záležitostí nějaké země na americkém kontinentu. Více o doktríně zde .
V dubnu tohoto roku začala Venezuela vznášet teritoriální nároky na sousední Guyanu. Záminkou se stala dohoda o rozdělení území mezi oběma státy z roku 1899, která byla podle Venezuely pro ni nevýhodná, protože byla výsledkem zákulisních jednání mezi Británii a Ruskem. Skutečným důvodem je přímořská oblast Essequibo, ve které byla objevena velká podmořská ložiska ropy.
Ministerstvo zahraničí USA oznámilo 16. listopadu, že označilo organizaci „Cartel de los Soles” za zahraniční teroristickou organizaci. Kartel sídlí ve Venezuele a podle ministerstva stojí v jeho čele sám venezuelský prezident Nicolás Maduro. Dnem nabytí účinnosti byl 24. listopad.
Post scriptum pro konspirační teoretiky
Nezávislá novinářka Lara Logan publikovala před několika dny dvouhodinový rozhovor se dvěma bývalými agenty CIA. Ti popisovali, jak software, původně vyvinutý ve Venezuele, sloužil k manipulaci volebních výsledků v různých zemích, které používají elektronické volební sčítací stroje. V rozhovoru řekli, že Venezuela v roce 2020 ovlivnila volby v USA za pomoci softwaru firmy Smartmatic. Ta vznikla ve Venezuele v roce 2006, aby instalovala nový volební systém před referendem, které mělo potvrdit tehdejšího prezidenta Hugo Cháveze ve funkci. Historie firmy Smartmatic zde a zde .
Rozhovor Lary Logan se dvěma agenty následně sdílel prezident Trump na své síti Truth. Jím přidaný text zněl: „Musíme soustředit veškerou energii a sílu na VOLEBNÍ PODVODY.”
D. Tolar
The post Válečná past řeckého historika first appeared on .
