Nedá mi nereagovat na neustálé výmluvy na to, proč na post ministra (nově životního prostředí) nelze schválit Filipa Turka, který má jakousi údajnou historii „nevhodných“ prohlášení.
Pomineme-li fakt, že u části z nich se dosud nepodařilo ověřit, že je skutečně napsal, pak ty prokazatelné nejsou nic, čím by se kdokoli v zahraničí (mimo Brusel) zabýval.
Málokdo si uvědomuje, že jsme pod kuratelou EU a Německa již natolik zanedbatelná země, že nikoho nezajímáme. Komu by asi mohl vadit Turek na ministerstvu životního prostředí, na kterém by navíc nebyl součástí zahraniční diplomacie?
Mimo některých bruselských papalášů zřejmě nikomu. Drtivá většina zemí světa nebude nijak řešit nějakého bezvýznamného českého ministra.
Abych upozornila na to, jak krátkozraké jsou útoky politiků budoucí opozice, komouše na Hradě a některých médií na Turka coby budoucího ministra čehokoli (vadil na zahraničí a nyní i na ŽP), tak bych ráda připomněla minulost současného amerického ministra války Peta Hegsetha.
Ta byla z pohledu librardů také „nepřijatelná,“ což se ostatně projevilo i na reakcích nejednoho opozičního amerického politika. USA jsou mnohem viditelnější a rozhodně je nelze srovnávat s Českou republikou.
Vždyť o naše sestavování vlády se nezajímají dokonce ani sousední země, natož zbytek světa!
Podívejme se tedy na minulost ministra války USA, který je ve světě mnohem víc „vidět“ a i přes své názory mohl být zvolen.
Hegseth byl v minulosti zejména odpůrcem islámu a kritikem muslimské migrace.
To se projevilo například v tom, že byl velkým podporovatelem tehdejší floridské republikánské kandidátky do Kongresu Laury Loomerové , která se popsala jako „hrdá islamofobka.“
Řekla, že se „nestará“ o masovou střelbu v mešitách v Christchurchi na Novém Zélandu, a prohlásila, že je pro více úmrtí migrantů.
Zde připomínám, že také u Turka vadil jakýsi výrok údajně „schvalující“ útoky na Novém Zélandu.
Hegseth Loomerovou opakovaně obhajoval a řekl , že doufá, že „ona vyhraje, a vyhraje ve velkém!“; a zveřejnil nyní smazaný tweet obsahující odkaz na dar pro její kampaň.
Hegseth dává své protimuslimské názory jasně najevo ve své knize American Crusade , která vyšla v květnu 2020.
V ní napsal, že „stejně jako křesťanští křižáci, kteří ve dvanáctém století zatlačili muslimské hordy, budou muset američtí křižáci sebrat stejnou odvahu i dnes proti muslimům.“
Tímto výrokem varoval před „porodností muslimů“ ve státech jako Michigan, New York a Minnesota a stěžoval si na počet muslimů, kteří byli zvoleni do úřadů po celých Spojených státech.
Níže je několik úryvků z jeho knihy, podle nichž si uděláte lepší představu o jeho smýšlení. U nás by zřejmě s podobnou knihou, vydanou teprve před pěti lety, nikdy „sítem“ hradního generála neprošel.
Dále úryvky z jeho knihy, kterou napsal v roce 2020:
Dnes se Evropa tak nějak probouzí do skutečnosti, že byla znovu napadena – kulturně i demograficky. Podle Pew Research Center byla muslimská populace v Evropě, s výjimkou Turecka, odhadována na 30 milionů v roce 1990, na 44 milionů v roce 2010 a očekává se, že do roku 2030 vzroste na 58 milionů.
Toto číslo roste, zatímco porodnost mezi rodilými Evropany klesla. Mnoho evropských zemí by mělo klesající populaci, kdyby nebylo muslimské imigrace. Zkombinujte tyto faktory v průběhu času a dostanete toto: v roce 2019 bylo v Anglii nejoblíbenějším jménem pro novorozené chlapce Muhammad.
Mohlo by se totéž stát v Americe? Samozřejmě. S dostatkem levičáctví a dostatkem času je pro muslimy možné všechno. Jak jsem rozsáhle informoval na FOX News, některá města v mém domovském státě Minnesota začala vypadat velmi odlišně díky ohromující a záměrné muslimské imigraci.
To, co začalo dobrými úmysly (viz Somálský Omar v kapitole 1) a mírumilovnými uprchlíky, se nakonec vyvinulo v izolované komunity, mezinárodně financované mešity, podvody se sociálními dávkami, kulturní střety a radikalizaci.
Pak, jak rostla porodnost muslimů – spolu s jejich politickým vlivem –, místní „tolerantní“ populace udělala ústupky. Kritici jsou označováni za rasisty, zločiny jsou před veřejností skrývány a evropský cyklus začal. Podobné trendy se dějí i v dalších státech, včetně Michiganu a New Yorku.
Nesvatá aliance mezi levičáky a islamisty znamená, že otevřené hranice, neasimilace, eroze národní loajality a tolerance netolerovatelného ponechaly islamistům otevřené dveře, aby se v naší zemi uchytili.
V listopadu 2019 získalo ve Spojených státech volené funkce dvacet šest muslimských kandidátů. Mohamed je nyní v Americe v první desítce chlapeckých jmen – jaké to bude v roce 2030?
A v jiné části knihy píše:
Plně chápu rozdíl mezi „mírumilovnými“ muslimy a islámskými extremistickými muslimy. Ale ti mírumilovní jsou v obležení. Vedle komunistických Číňanů a jejich globálních ambicí je islámský extremismus nejnebezpečnější hrozbou pro svobodu na světě.
Nelze s ním vyjednávat, koexistovat s ním nebo ho chápat; musí být odhalen, marginalizován a rozdrcen.
Jinde pak například píše:
Samozřejmě, že elitáři jsou nejhorší. Jejich mozkové trusty a univerzity jsou prolezlé takzvanými experty, kteří nám ostatním znovu a znovu říkají lži, že „islám je náboženství míru“ a „v rozmanitosti je naše síla.“
Katar daruje miliony mocným mozkovým trustům ve Washingtonu, jako je Brookings Institution, a financuje „experty“, kteří se neodváží překřížit cestu svým dárcům.
Levičáci vnucují kodexy projevu, psané i nepsané, o tom, co lze říci o islámu – a pak nás ostatní nutí k politické korektnosti.
Jakákoli kritika islámu je považována za „nenávistný projev“ (viz: Kanada a Evropa) a zauzlí se při vysvětlování islámského terorismu jako zakořeněného v ekonomice, politice a dokonce i ve změně klimatu.
Elitáři jsou nejprve apologety a pak podporovateli islámských extremistů.
A poslední ukázka:
Globalisté nám říkají, že na hranicích nezáleží; že kdokoli, odkudkoli a s jakoukoli ideologií, má stejné právo žít v Americe, Evropě a na Západě. „Jsou to mírumilovní občané světa. Pusťte je dovnitř,“ říkají.
Nejenže se vzpírají zákazům muslimské imigrace nebo moratoriím, ale oslavují muslimskou imigraci. Náhle, o několik let později – díky velmi vysoké porodnosti ve srovnání s domorodým obyvatelstvem a jejich strategicky izolované kultuře – se synové a dcery těchto migrantů a uprchlíků množí ve větším počtu než rodilí občané.
Islamisté, nejprve mírumilovně a poté militantně, rozšiřují svůj vliv v tomto jinak „mírovém“ cyklu. Jmenujte jednu moderní evropskou zemi, která otevřela své hranice, a která to nezažila? Čas vypršel. Odpověď zní: žádná.
Tolik tedy pár ukázek názorů Hegsetha, který je také zveřejnil ve své knize, kde mimo jiné tvrdě kritizuje i globalisty, včetně amerických Demokratů či EU.
I jeho názory zcela jistě považují progresivisté za extremistické, nicméně i přes jejich protesty nakonec coby ministr země, která je ostře sledována v celém světě, prošel. Proč by tedy nemohl projít Turek na post, který by byl mnohem méně viditelný?
Nejsem žádný fanoušek Turka, nicméně jeho názory na Green Deal jsou přesně v souladu s tím, co si přejí voliči stran, které budou v koalici.
Tedy na postu ministra životního prostředí by byl dokonce – zejména po ročních zkušenostech v Bruselu – vhodnější než nějaký fanoušek EU, podporovatel neekologických obnovitelných zdrojů a ničivé politiky Green Dealu.
Takový kandidát, který by se líbil budoucí opozici, by šel navíc proti vůli voličů všech tří stran. Předpokládám, že právě Green Deal je téma, na kterém se všichni shodují.
Odpor proti uhlíkové politice EU, ukončení dotací škodlivým zeleným neziskovkám a přehodnocení dotací zejména na škodlivé větrníky je přesně tím, co bych u ministra ŽP v případě nové vlády očekávala.
A především čekám na to, kdy otevřeně uslyšíme, že celá tato politika je jeden velký podvod….
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 3 Průměrně: 5 ]
