NESPOKOJENY
Sektor OSVČ rozhodně není v rozkvětu. Úpadek započal někdy v období Nečasovy vlády prvními restrikcemi. A pak pokračoval až po silnou akceleraci v posledních 4 letech . Zvrátit negativní trend na pozadí všech krizí, které se zde odehrávají a ještě budou odehrávat, bude nesmírně těžké. Zároveň platí, že pokud by dál pokračoval Fiala s Jurečkou, byly by to poslední hřebíčky do rakve drobného podnikání v naší zemi.
Pro stát neexistuje ekonomický důvod tlačit na OSVČ.
Čím jsou trnem v oku státu, rozuměj dobroserům?
OSVČ státní byrokracii a dávky nepotřebuje. Většinou se zařídí samostatně a svobodně. A tak jsou OSVČ nejvíce „svobodní“ a na státu nezávislí.
A přesně to dobrosery vytáčí do nepříčetnosti. [ zdroj ]
Už jsem si zvykl skoro na všechno.
Přesto mě šokovalo velmi ostré a manipulativní vystupování expremiéra Rusnoka a dosluhujícího ministra Jurečky v OVM proti živnostníkům.
Pochopitelně pod taktovkou Moravce, který předestřel novou vládou chystající úlevy OSVČ jako příčinu „děr ve státním rozpočtu“.
Ta krátkozraká a vylhaná argumentace, jak by chtěli Rusnok s Jurečkou OSVČ „vychovávat“, byla více než znepokojivá – podle nich jsou živnostníci evidentně lidé nesvéprávní, kteří neumějí zacházet s vydělanými penězi a investovat je na důchod. Více zde , od cca 13:15.
Jediný z diskutujících, kdo se za OSVČ postavil, byla Alena Schillerová. A měla pravdu, i když Moravec nedal dost prostoru na obšírnější vysvětlení, o co se opírá odlišný daňový a odvodový režim OSVČ ve srovnání se zaměstnaneckým poměrem.
V následujícím textu si dovolím shrnout význam a přínosy sektoru samostatně výdělečných osob, které Schillerová stihla zmínit, a přidám i ty, na něž už nezbyl čas.
Podpora OSVČ je totiž zcela zásadní jako strategické opatření pro fungování trhu práce a moderní, široce diverzifikované ekonomiky.
Flexibilita trhu práce
OSVČ jsou přirozeným nárazníkem, nebo chcete-li „tlumičem“ trhu práce. Když se mění poptávka firem, technologie nebo ekonomické cykly, OSVČ se umějí rychle přizpůsobit. Dokážou změnit obor, klienty či rozsah práce a pružně zaplňovat díry na trhu (IT, řemesla, marketing, služby).
Bez této flexibility by tlak dopadal na zaměstnavatele – a tím i na nezaměstnanost.
Digitalizace a technologická změna
Digitalizace přináší více projektově orientované práce, více krátkodobých kontraktů a vznik úplně nových profesí mimo klasické zaměstnanecké poměry.
OSVČ jsou přirozeným nositelem inovací a adopce technologií. Stát, který je brzdí, si automaticky zhoršuje konkurenceschopnost.
Startupy a malé podnikání
Každý velký byznys začíná zpočátku jako malý. OSVČ je nejjednodušší právní forma umožňující:
začít podnikat bez kapitálu, prozkoumat a otestovat trh, vybudovat živobytí, které se může dále rozvíjet do právnické osoby formou zaměstnávání dalších lidí a investic.
Podpora OSVČ znamená generování budoucích zaměstnavatelů.
Diverzifikace příjmů obyvatel
V době nejistot (inflace, geopolitika, důsledky robotizace atd.) roste význam vícezdrojového příjmu – vedlejšího podnikání, freelance projektů, samostatné činnosti v oblasti řemesel a služeb.
To posiluje finanční stabilitu celé společnosti, snižuje závislost na jednom zaměstnavateli a riziko sociálních krizí.
Stárnutí populace a tlak na důchodový systém
Stárnoucí populace znamená do budoucna méně zaměstnanců, více důchodců. OSVČ mají dvě strategické výhody:
pracují déle (často i po 65 letech věku), vytvářejí hodnotu bez nákladů na klasické zaměstnanecké benefity.
To všechno snižuje tlak na veřejné finance.
Konkurence a odolnost ekonomiky v krizi
Silný sektor OSVČ pomáhá udržovat nižší ceny, snižovat tržní koncentraci a podporovat lokální služby.
V krizových obdobích se ukázalo, že:
OSVČ jsou schopné přežít s nízkými náklady, umí rychle měnit zaměření, drží lokální služby, když z trhu odcházejí velcí hráči.
Například během COVIDu stát vyplatil OSVČ kompenzační bonus 48,3 mld. Kč. Může se to jevit jako vysoká částka. Ovšem již do konce roku 2024 se vrátila pětina až téměř polovina těchto nákladů zpět do státního rozpočtu prostřednictvím daní a odvodů, v závislosti na ekonomických scénářích a předpokládaném stimulačním efektu výdajů (tzv. multiplikátoru).
Sociální a regionální význam
OSVČ drží život v menších obcích – udržují řemesla, drobný obchod a služby. Bez této vrstvy společnosti by venkov i menší města upadala.
Pokud se chcete podrobně podívat na rozdíly mezi OSVČ a zaměstnanci, rozebral jsem je před více jak dvěma lety .
Závěrem, na margo Rusnokových výroků, že OSVČ jsou hlavně „ajťáci a švarcsystém“ (rozuměj k ničemu) a Česká republika je rozsahem tohoto sektoru „příliš velká“ (rozuměj zbytečně), několik globálních faktů:
Podle Mezinárodní organizace práce ( International Labour Organization – ILO ) malé podniky a OSVČ tvoří přibližně 70 % celkové zaměstnanosti ve 99 sledovaných zemích. Průměrná míra samostatně výdělečně činných osob v zemích OECD je kolem 15 % všech zaměstnaných. Podle The Global Economy dosahuje podíl samostatně výdělečně činných osob přibližně 40 % z celkové zaměstnanosti. [ zdroj ]
Srovnání benefitů, které čerpají zaměstnanci
Dovolím si podrobněji rozebrat téma OSVČ a jejich odvodů.
OSVČ skutečně odvádí státu méně než zaměstnanci, pokud sečteme daně i platby na soc. a zdrav. pojištění (což jsou ve skutečnosti jen další daně).
To je fakt.
Na co se ovšem zapomíná, je srovnání benefitů, které čerpají zaměstnanci na rozdíl od OSVČ . Bez něho nelze udělat seriózní soud o tom, zda je přiblížení odvodů OSVČ a zaměstnanců žádoucí.
Proč? Protože benefity stojí také peníze. A to obrovské. Zaměstnavatele, daňové poplatníky (tedy i OSVČ) i celou naši společnost.
Zde je jejich „stručný“ výčet:
1. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců nemají žádnou ochranu Zákoníkem práce. Jaké benefity z něj zaměstnancům plynou?
a) Zaměstnavatel nesmí zrušit pracovní poměr ve zkušební době v prvních 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.
b) Zaměstnanec není povinen vykonávat jinou práci, než má sjednanou jako druh práce v pracovní smlouvě. Zaměstnavatel se musí se zaměstnancem na výkonu jiné práci mimo sjednaný druh práce dohodnout.
c) Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, která bezprostředně ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob. Takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance.
d) Zaměstnavatel nemůže zkrátit pracovní dobu (úvazek) bez dohody se zaměstnancem (§ 80 zákoníku práce).
e) Zaměstnavatel může dát výpověď zaměstnanci pouze z důvodů vyjmenovaných v § 52 zákoníku práce.
f) Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci jednostranně snížit mzdu. Pokud je mzda sjednána ve smlouvě (pracovní, kolektivní nebo jiné), je možné ji snížit pouze dohodou stran. Zároveň platí, že ke změně výše mzdy nikdy nemůže dojít se zpětnou účinností.
g) Pokud zaměstnanec pracuje ve směnném provozu, pak nemůže zaměstnavatel změnit rozvrh těchto směn v kratší době, než 2 týdny předem, nedohodne-li se se zaměstnancem jinak (§ 84 zákoníku práce).
h) Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci nařídit neplacené volno. Může ho poskytnout jen a žádost zaměstnance.
i) Pokud zaměstnavatel nepřidělí zaměstnanci práci z důvodu prostoje (např. chybí materiál do výroby), náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku výdělku (§ 207 písm. a) zákoníku práce).
j) Pokud zaměstnavatel nepřidělí práci z důvodu částečné nezaměstnanosti, tj. z důvodu omezení odbytu výrobků/poptávky po službách, náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku, je-li uzavřena dohoda s odborovou organizací.
k) Pokud zaměstnanec neporušil své povinnosti zvlášť hrubým způsobem nebo nejedná-li se o zrušení pracovního poměru ve zkušební době (ve zkušební době však nelze zaměstnance propustit v prvních 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény), pak je zaměstnanec „ze dne na den“ nepropustitelný bez svého souhlasu.
2. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců mají dobrovolně a vědomě nižší důchod.
3. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců nemají žádný státní či zaměstnanecký příspěvek na penzijní či životní pojištění.
4. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců nemají nemocenskou (zaměstnanec ji má prvních 14 dní placenou).
5. Co se týče peněžité pomoci v mateřství: Zatímco zaměstnanci pobírají jako čistou dávku cca 70 % své běžné hrubé mzdy, pokud OSVČ nebyla účastna nemocenského pojištění, nebude jí náležet žádný nárok na mateřskou a bude čerpat až rodičovský příspěvek. Aby vznikl nárok na mateřskou, je zapotřebí, aby OSVČ byla dobrovolně účastna systému nemocenského pojištění alespoň po dobu 180 dnů v období jednoho roku přede dnem nástupu na mateřskou a současně musí účast na nemocenském pojištění trvat alespoň 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech. Mateřská vyplacená OSVČ je v porovnání s mateřskou zaměstnance výrazně nižší.
6. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců nemají ošetřovné.
7. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců nemají garanci minimální mzdy – naopak mohou dosáhnout ztráty.
8. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců nemají žádnou výpovědní lhůtu.
9. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců nemají nárok na platy odstupného při skončení činnosti.
10. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců nemají ochranu maximální pracovní doby.
11. Za OSVČ nikdo nepočítá a neorganizuje jejich daně jako za zaměstnance.
12. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců, kteří platí daně JENOM ze mzdy, musí platit minimální odvody, i když mají nulový zisk.
13. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců musí čelit kontrolám finančního úřadu, hygieny, obchodní inspekce a spousty dalších úřadů.
14. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců za každou svou chybu ručí celým svým majetkem do plné výše škody – ve srovnání s třiapůlnásobkem mzdy zaměstnance.
15. OSVČ na rozdíl od zaměstnanců mají mraky povinností typu kontrolní hlášení, souhrnné hlášení a další.
16. Zaměstnanci mohou dostat od zaměstnavatele (klidně OSVČ) příspěvek na stravu, zatímco OSVČ sám tuto možnost nemá.
Má tedy pro společnost smysl, aby vůbec existovala skupina OSVČ? Vyplatí se to nám všem?
Zcela jistě ano.
Proč?
Protože stát ponechává tuto část aktivních lidí starat se samostatně o sebe.
Nezatěžuje veřejné i firemní rozpočty obrovskými výdaji na benefity, které by OSVČ čerpaly, pokud by zrušily své podnikání a staly se zaměstnanci.
Nenahání je do korporací a do veřejné, státní a regionální správy.
Ba naopak: vytváří zdravé podnikatelské prostředí pro zajišťování řemeslných prací, stejně jako vysoce kvalifikovaných služeb tzv. „bílých límečků“. Zcela jistě není v zájmu zaměstnanců, aby tyto služby poskytovaly výhradně právnické osoby.
Proč? Protože bez OSVČ by to vedlo v některých segmentech k jejich podstatnému zdražení, snížení kvality a tvorbě oligopolů či monopolů typu OPBH. A to ještě v daleko větší míře, než to dnes vidíme v potravinářském průmyslu při vysoké koncentraci zdrojů v několika velkých společnostech.
Na celé věci je nejsmutnější fakt, že OSVČ jako těžko postradatelnou součást české ekonomiky poslední dobou hrubě faulují někteří pánové z CERGE-IDEA, popř. NERVu, kteří i přesto, že tyto informace mají, záměrně pomíjejí stranu zaměstnaneckých benefitů a hovoří o živnostnících jako (dříve Mládek) o parazitech.
To slovo asi ještě nepadlo, ale ta dikce a opovržení, které plyne z jejich kritiky, jsou zcela zjevné.
Přitom jim není stydno, že oni sami, převážně fungující z peněz daňových poplatníků v pohodlných zařízeních univerzit či jiných „výzkumných“ institucích, hovoří o OSVČ podobným jazykem jako socialističtí nebo komunističtí politici.
Tak třeba jim alespoň časem dojde, jakou medvědí službu činí nám všem. A pokud ne, zde je několik dalších otázek k zamyšlení:
1. Co by se ale stalo, pokud se OSVČ zvýšily odvody, které nebudou tito lidé ochotni/schopni platit?
2. Kolik z nich skončí v šedé ekonomice bez jakéhokoliv zdaňování?
3. Kolik z nich si založí právnickou osobu za korunu, zaměstná se v ní na takový úvazek, aby odváděl opět co nejméně státu?
4. O kolik řemeslníků a poskytovatelů nejrůznějších služeb čeští zákazníci přijdou a/nebo budou muset kvůli nim hlouběji sáhnout do kapsy?
Nad tím vším se jistě dokážete zamyslet také sami.
P.S. Autor textu není OSVČ. [ zdroj ]
The post Proč živnostníci vadí státu? Nepotřebují byrokracii ani dávky, jsou na systému nezávislí first appeared on Pravý prostor .
