Knihovna konzervatismu v Berlíně se stává neviditelnou.
V berlínské čtvrti Charlottenburg se nachází neobvyklá knihovna. Knihovna konzervatismu ( Bibliothek des Konservatismus nebo BdK), studijní a výzkumná institucce, byla založena v roce 2012 na základě rozsáhlé soukromé sbírky pravicových a libertariánských non-fiction knih Caspara von Schrenck-Notzinga. Dnes má katalog přibližně 35 000 titulů od německých a evropských autorů, pokrývá celé spektrum konzervatismu v dějinách myšlení, včetně raných tisků autorů jako Roger Scruton, Edmund Burke, Ernst Jünger a Carl Schmitt.
Brzy však nebude žádný z těchto titulů pro mnoho německých akademiků a výzkumníků přístupný. Bez jakéhokoli vysvětlení je knihovna vyřazena z Gemeinsamer Bibliotheksverbund (GBV), jedné z největších knihovních sítí v zemi. Knihovna se tak stane funkčně neviditelnou. Ředitel knihovny Wolfgang Fenske v rozhovoru pro Junge Freiheit to popsal jako „existenční hrozbu“ a vysvětlil, že BdK nemůže ukládat data a vytvářet vlastní prohledávatelný katalog:
„Nad určitou velikost jsou prakticky všechny akademické knihovny přidruženy ke knihovní síti. Tato síť vede jakýsi hlavní datový záznam pro každý knižní titul. Každá knihovna, která má knihu v příslušném vydání, připojí svůj místní datový záznam – který mimo jiné obsahuje signaturu knihy – k tomuto hlavnímu datovému záznamu knihovní sítě.“
Fenske zdůraznil, že až do předání výpovědi knihovně letos v létě byly vztahy s GBV naprosto srdečné. Domnívá se však, že toto náhlé rozhodnutí přerušit vztahy s BdK mohlo být rozhodnutím nové ředitelky GBV, Regine Steinové, která byla jmenována loni v říjnu. Vzhledem ke konzervativnímu obsahu knih archivovaných v BdK není nepřiměřené předpokládat, že zde hrály roli politické motivy.
BdK není jen knihovna, ale také nedílná součást německé konzervativní scény. Pořádá přednášky a akce, má vlastní podcast a provádí výzkum. A na rozdíl od mnoha levicových organizací toho všeho dosahuje zcela ze soukromých zdrojů. „Klademe velký důraz na nezávislost na státu, jednotlivých stranách nebo dárcích,“ řekl Fenske pro Junge Freiheit. Je však zřejmé, že ani soukromé financování nezachrání pravicové podniky před kulturou rušení, která je v Německu stále živá, zejména v akademických kruzích.
Podle nového průzkumu , který byl zveřejněn tento týden, značná část německých studentů nadále souhlasí s „mazáním“ lidí, s jejichž názory nesouhlasí, z veřejného prostoru. Konkrétně jeden z pěti respondentů uvedl, že by byl ochoten omezit svobodu projevu u názorů označených jako „konzervativní“, a to mnohem více než u názorů levicových. Pravicové názory jsou pro mnoho německých studentů stále považovány za „nebezpečné“, a proto jsou považovány za legitimní důvod k rušení přednášek, propouštění profesorů nebo vyloučení spolužáků. Stejně jako BdK musí být i pravicové a konzervativní názory izolovány a skryty před veřejností, aby neporušily karanténu a „nenakazily“ širší populaci.
To neustále vidíme na univerzitních kampusech, kde je rigorózní debata potlačována posedlostí udržet studenty „v bezpečí“. V roce 2022 zrušila Humboldtova univerzita v Berlíně přednášku bioložky Marie-Luise Vollbrecht o tom, proč z biologického hlediska existují pouze dvě pohlaví, poté, co ji aktivisté označili za „transfobní“ a vyhrožovali protesty. Přednáška byla z bezpečnostních důvodů vyřazena z programu „Dlouhá noc vědy“ – univerzita se obávala, že vzhledem k ohlášeným studentským demonstracím proti přednášce není schopna zajistit adekvátní bezpečnostní opatření.
Bioložka byla umlčena ne proto, že by její myšlenky byly nevědecké nebo protiprávní, ale proto, že některé studenty urazily. Přednáška byla naštěstí přeložena a proběhla jindy, ale za silných bezpečnostních kontrol.
Nebo se podívejme na případ politoložky Ulrike Guérotové. Tu v roce 2023 univerzita v Bonnu propustila, údajně kvůli obvinění z plagiátorství. Je však těžké ignorovat skutečnost, že Guérot byla také otevřenou kritičkou německých omezení souvisejících s COVID-19 a argumentovala proti západní pomoci při prodlužování války na Ukrajině. Domnívá se, že její propuštění bylo motivováno jejími kontroverzními postoji, a tvrdí, že bylo „ právně i politicky sporné “.
Od masakru Hamásu v Izraeli 7. října 2023 jsou terčem mnoha „rušení“ na univerzitních kampusech sionističtí nebo izraelští akademici. Na Lipské univerzitě v roce 2024 byla plánovaná přednáška izraelského historika Bennyho Morrise s názvem „Válka a džihád v roce 1948“, organizovaná v rámci série o antisemitismu, náhle zrušena poté, co studentské skupiny označily Morrise za rasistu a pohrozily protesty.
Došlo i k případům rušení přednášek na pro-palestinské straně – LMU Mnichov zrušila přednášku zpravodajky OSN Francescy Albanese a univerzita v Brémách zakázala přednášku izraelské antisionistické psychoanalytičky Iris Hefets. To je znepokojivým znamením, že chuť k debatě na všech stranách slábne.
Pokus o „zrušení“ Knihovny konzervatismu proto není nijak překvapivé. Je to součást širšího trendu, v němž jsou určité myšlenky – téměř vždy z pravicové či konzervativní – považovány nikoli za argumenty, které je třeba vyvrátit, ale za jed, který je třeba potlačit. V očích mnoha lidí z levice není možné dovolit, aby konzervativní názory jednoduše existovaly na trhu myšlenek a byly prověřovány debatou a realitou. Místo toho musí být skryty, aby se neznalá a neinformovaná veřejnost jimi nenakazila.
V mnoha ohledech je však vymazání titulů BdK z celostátního knihovnického katalogu ve skutečnosti děsivější než umlčování jednotlivých akademiků a řečníků. Je to jakási moderní forma pálení knih – s tím rozdílem, že dnes je snazší než kdykoli předtím autory a jejich myšlenky nechat zmizet. Už není nutné hromadit knihy a zapalovat skutečný oheň. Stačí, aby někdo někde stiskl tlačítko, a znalosti, nastřádané za staletí, se v mžiku stanou neviditelnými.
Nemusíte souhlasit s jediným slovem na policích BdK, abyste si uvědomili, jak děsivý je tento vývoj událostí. Německý intelektuální život je ve vážném nebezpečí.
Publikováno v The European Conservative
° ° °
